Máš pocit, že se některé věci ve škole učíš zbytečně? Určitě si tohle kdysi mysleli i tvoji rodiče nebo jiní dospěláci – popiš, jak je pozdější život překvapil.

Znuděný žák ve škole kdysi dávno, © Midjourney

Skoro o každém střípku vědomostí, který se učí ve školách, může nějaký rozumbrada prohlásit, že je zbytečný, protože ho nejspíš značná část žáků nebude nikdy potřebovat. Ale v době povinné školní docházky nikdo většinou neví, kam ho jednou osud zavane a jaké znalosti mu přijdou vhod, a proto se předpokládá, že je lepší do dětí nahustit kousek z každého oboru lidského poznání…

Pocit žáků, že se něco učí nejspíš zbytečně, zcela jistě není nový. Měli ho určitě i vaše maminky a tatínkové, babičky, dědové, strejdové, tety…

Zajímají nás příběhy lidí, kteří k vlastnímu údivu v dospělém věku zjistili, že do školy nechodili zbytečně.

Možná si mysleli:

• že nepotřebují pravopis, ale teď píší jako mourovatí…
• že nepotřebují matematiku, ale to se přepočítali…
• že nepotřebují cizí jazyk, ale svět s nimi česky nemluví…
• že nepotřebují přírodopis, ale jejich zahrádka potřebuje řád…
• že nepotřebují zeměpis, ale když zabloudí, umí se najít…
• že nepotřebují tělocvik, ale jejich tělo projevilo jiný názor…
• že nepotřebují dějepis, ale najednou bojují v římských legiích pod vedením Publia Cornelia Scipia Aemiliana proti zbytkům kartaginské říše v třetí punské válce.

Dobře, ten poslední bod asi nehrozí. Chceme totiž pravdivé příběhy, založené na opravdových zkušenostech, nevymýšlej si, prosím!