Ahoj

Je mi jasný, že to nebudeš číst, protože moc textu, ale já si potřebovala vylít srdíčko...:D :)

Už je to šest let, co jsem si založila Alíka. Pořád si na to vzpomínám. Je mi dvanáct, sedím u svého zbrusu nového notebooku a objevuju. Objevuju internet. Objevuju pro mě úplně nový svět, který se tomu dnešnímu ani trochu nepodobá. Však už se na něj taky nekoukám dětskýma očima. Někdy je to škoda. A taky objevuju Alíka. A vizitku s kočičkou. Bohužel neobjevuju Pravidla českého pravopisu. Ale nevadí.

Objevuju stovky úžasných vizitek a lidí. Objevuju nástěnky. Objevuju, že to tady fakt miluju

Teď už sem skoro nechodím. Ale pokaždé, když sem na chvíli zavítám, zmocní se mě taková nostalgie, až mám skoro slzy v očích... takový pocit mívám, jen když vzpomínám na hračky, se kterýma jsem si kdysi hrávala. Na kamarády, se kterýma jsem si kdysi hrávala... a teď mě omluvte, asi mi něco spadlo do oka (jo, jsem citlivka, a kdo ne?:D)

Panebože, jak já to tady mám furt ráda!
Vzpomínám si na ty hodiny a hodiny, co jsem trávila tady. A je mi zase trochu do breku, že už je to pryč. Ale byly to skvělý časy (ano, rozplývám se tady nad jednou dětskou internetovou stránkou... nechte mě.)

Občas sem někdy nakouknu, i když už nejsem ta malá dvanáctiletá holka se zbrusu novým notebookem. I přes to, že tady tu stránku navštěvuje čím dál tím míň lidí, který jsem tu znávala,*sem vložte smutnou melodii* pořád mě to tu baví. Nevím proč. To možná ví jen ten malý kousek malého dítěte ve mně, kterým budu asi až do smrti :)

Jinými slovy, mám prostě šťastný život a jsem ráda, že kus toho mého šťastného života uvízl tady na Alíkovi

Loučit se nebudu, protože neodcházím

Můj článek v Alíkovinách: http://alik.idnes.cz/ctenari-pisi-alikoviny-07v-/alik-alikoviny.asp?c=A160214_145803_alik-alikoviny_jid

Taky mám blog, byla bych hrozně moc ráda, kdybyste se mrkli:

http://denikciciny.blog.cz/

When all the world is telling you "no", tell yourself "yes" ten times louder.
_{(Když ti svět řekne "ne", řekni si "ano" desetkrát hlasitěji.)}