Ahoj

Je mi jasný, že to nebudeš číst, protože moc textu, ale já si potřebovala vylít srdíčko...

Už je to sedm (!) let, co jsem si založila Alíka. Pořád si na to vzpomínám. Je mi dvanáct, sedím u svého zbrusu nového notebooku a objevuju. Objevuju internet. Objevuju pro mě úplně nový svět, který se tomu dnešnímu ani trochu nepodobá. Však už se na něj taky nekoukám dětskýma očima. Někdy je to škoda. A taky objevuju Alíka. A vizitku s kočičkou. Bohužel neobjevuju Pravidla českého pravopisu. Ale nevadí.

Objevuju stovky úžasných vizitek a lidí. Objevuju nástěnky. Objevuju, že to tady fakt miluju

Teď už sem skoro nechodím. Ale pokaždé, když sem na chvíli zavítám, zmocní se mě taková nostalgie, až mám skoro slzy v očích... takový pocit mívám, jen když vzpomínám na hračky, se kterýma jsem si kdysi hrávala. Na kamarády, se kterýma jsem si kdysi hrávala... a teď mě omluvte, asi mi něco spadlo do oka (jo, jsem citlivka, a kdo ne?:D)

Panebože, jak já to tady mám furt ráda!
Vzpomínám si na ty hodiny a hodiny, co jsem trávila tady. A je mi zase trochu do breku, že už je to pryč. Ale byly to skvělý časy (ano, rozplývám se tady nad jednou dětskou internetovou stránkou... nechte mě.)

Občas sem někdy nakouknu, i když už nejsem ta malá dvanáctiletá holka se zbrusu novým notebookem. I přes to, že tady tu stránku navštěvuje čím dál tím míň lidí, který jsem tu znávala,*sem vložte smutnou melodii* pořád mě to tu baví. Nevím proč. To možná ví jen ten malý kousek malého dítěte ve mně, kterým budu asi až do smrti :)

Jinými slovy, mám prostě šťastný život a jsem ráda, že kus toho mého šťastného života uvízl tady na Alíkovi

Loučit se nebudu, protože neodcházím

Můj článek v Alíkovinách: http://alik.idnes.cz/ctenari-pisi-alikoviny-07v-/alik-alikoviny.asp?c=A160214_145803_alik-alikoviny_jid

Taky mám blog, byla bych hrozně moc ráda, kdybyste se mrkli:

http://denikciciny.blog.cz/

When all the world is telling you "no", tell yourself "yes" ten times louder.
_{(Když ti svět řekne "ne", řekni si "ano" desetkrát hlasitěji.)}