Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Co mu provést?

    1208394

    Vizitka naposledy upravena:
    22. září 2011 ve 21:47

    Styl vizitky:
    Nuda v noci, © HelPik

    BíláVrána

    Moje přezdívka: BíláVrána
    zasloužilý veterán

    S Alíkem kamarádím už 8 let a 292 dní. Naposledy jsem Alíka navštívil letos 15. června, nyní jsem offline. Moji vizitku už navštívilo 3330 kamarádů.

    Přihlas se a přidej si mě mezi své kamarády.

    Co chci říct světu:

    Inu, světe, co Ti chci říci? Otázka však zní jinak: Chceš mi naslouchat...?

    Víš, drahý světe, ono to s Tebou není vždy snadné. Čas od času mne ujišťuješ, že mne slyšíš a víš, co říkám. Těžko však malé Vráně může rozumět, kdo umí slyšet, ale neumí naslouchat, kdo podstatu hledá ve hře se slovíčky, nikoli v jejich smyslu.

    Možná jsi, světe, příliš rozptýlený, nestálý. Možná jen nejsi pln úžasu, údivu a pochybností, jak je vlastní mně, a proto se spolu ve svých hovorech neustále míjíme.

    A tak Ti, světe, povím jediné: jsem malá, bílá Vrána, jež tiše letí za svou hvězdou...


    PS Ob( )čas si ráda čítávám v knížkách.



    Říkal jsem si: „Podstatné je, aby někde zůstalo, co nám pomáhalo žít. Zvyky. A rodinné slavnosti. A dům vzpomínek. Podstatné je žít pro návrat...“ A cítil jsem se ohrožen přímo ve své podstatě křehkostí vzdálených pólů, na nichž jsem závisel. Bylo nebezpečí, že poznám skutečnou poušť, a začal jsem chápat záhadu, která mě dlouho znepokojovala. (...)

    [Antoine de Saint-Exupéry: Dopis rukojmímu]


    A slyšel jsem se, jak říkám: "Jsem muž. Tady na světě. A tohle je můj život. A já ho chci a já ho prožiju. Sám."
    A to poslední slovo se nade mnou vztyčilo jako svorník nekonečné klenby.
    To jsem podnikl celou tu cestu, abych si potvrdil tu všeobecně známou pravdu, že je člověk na Zemi sám? Asi ano.
    A pochopil jsem, že moře mi nic nenabízí, že mi jen ukazuje to, co mne čeká: nekonečné plochy, které se neochvějně valí dopředu, aby se vzápětí stejně neochvějně mohly vracet zpět. Jaká je pravidelnost osamělosti?


    [Filip Topol: Tři novely (Karla Klenotníka cesta na Korsiku)]

    Mám rád:

    Snad Tvé úsměvy, světe, pokud by ses usmíval...

    Nemám rád:

    Snad Tvé zapomínání, světe...

    Moji vizitku naposledy navštívili:

    Anael07, sonicNfnf, Ylviska, Amee, SVETLO, číča800, Marek-B, verbum, Tygrist, FriedKitten

    Nástěnka, kterou jsem založil:

    Název Příspěvků Zakládající příspěvek Poslední příspěvek
    Knížky a literatura Střípky knížek ~ 100 BíláVrána
    14. května 2012
    BíláVrána
    9. srpna 2018