Šel tím městem strašně sám,
nahlížel do vitrín nákupních domů.
Procházel, nikým nepoznán,
a nechyběl nikomu...

Vítejte na mé vizitce.

Kdo jsem?

Pro někoho možná blázen, pro jiného nudný člověk, pro někoho veselý, pro jiné smutný... Pár věcí je ale nezpochybnitelných.
Občas píšu s větším či menším úspěchem básničky, které jsou ale často tak smutné, že je většinou radši ani nepublikuji.
Dále ve volných chvílích vyrábím papírové modely, přičemž fotky některých najdete v obrázcích. A když je náhodou pěkně, často jezdím na kole.
Na velice základní úrovni umím i hrát na kytaru.
A na závěr to, že se vyskytuji jako student na půdě Slezské univerzity v Opavě.

V případě otázek mi můžete napsat do pošty, občas se taky objevuji v klubovně.

(De)motivační citát

„Nevěš hlavu, pokud se nedaří. Ikdyž to jde z kopce, stále to znamená, že to jde...“

...Šel, černý kabát, černé boty,
a hnědé oči četly svět.
Byť odevšad bodaly deprese hroty,
on usměvu měl na sto let.