V minulém díle jsme se důvěrně seznámili s rumunskou divočinou. Zabouchli jsme za sebou Železná vrata a ocitli se zase trochu v jiném světě. Ve světě, kde slyšíme důvěrně známý jazyk krajanů – češtinu – ale kde máme pocit, že jsme se přesunuli v čase zpět. Jak se to celé tedy přihodilo?

Před téměř dvěma lety se mi splnil jeden z mých dlouhodobých cestovních snů. Dostal jsem šanci podívat se na takzvaný Banát, území nacházející se napůl v Rumunsku a napůl v Srbsku, které je unikátní nejenom svojí krajinou, ale i historií a překvapivým vztahem k českému národu.