Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?
    Marcynka

    Moje přezdívka: Marcynka
    vůdkyně smečky

    S Alíkem kamarádím už 15 let a 93 dní. Jsem holka. Mé skutečné jméno je zeptej se Jany Ardeltové a je mi 21 let. Narozeniny mám 1. ledna. Místo, kde bydlím, se jmenuje Komořanský zámeček. Mezi moje zájmy patří internet, jazyky, komunikace, nové technologie, počítače, příroda a věda a technika. Naposledy jsem Alíka navštívila včera ve 2:00, nyní jsem offline. Moji vizitku už navštívilo 33 kamarádů.

    Přihlas se a přidej si mě mezi své kamarády.

    Co chci říct světu:


    Kartografova přísaha

    V srdci cechu geoinformatiky, kde se mapy odvíjely jako dávná tajemství, ležel král Alaric na své honosné posteli. Jeho kdysi mocná postava je nyní křehká a lpěl na životě jako námořník na stěžni zmítaném bouří. Mihotavé světlo svíček tančilo po pergamenových mapách, které zdobily stěny komnaty, a jejich inkoustové čáry kopírovaly obrysy vzdálených zemí.

    Královská rodina se shromáždila – na jejich tvářích se vyryla mozaika starostí. Královna Isolda s očima plnýma smutku držela krále za ruku. Korunní princ Cedric stál u okna s pohledem upřeným na nádvoří pod ním osvětlené měsícem. A tam, u nohou postele, klečela princezna Elara a její prsty obkreslovaly vybledlé erby provincií cechovní země.

    „Otče,“ zašeptal Cedric, „vaše dědictví je vetkáno do každého zákrutu řeky, každého horského vrcholu. Co se stane s naší říší?“

    Hlas krále Alarica, pouhá ozvěna jeho dřívější rezonance, rozvířil těžký vzduch. „Cedriku,“ zachroptěl, „pojď blíž.“

    Princ vykročil vpřed a srdce mu bušilo. Královy oči, kdysi ostré jako střelky kompasu, nyní držely vzdálený oheň – kartografova touha po neprobádaných územích.

    „Ve jménu dat a map,“ začal Alaric, „přísahejte svou věrnost zemi cechu geoinformatiky.“

    Cedric se zamračil. „Ale otče, naše linie vládne mečem a žezlem. Co je to za cechovní zemi, o které mluvíš?“

    Králova kostnatá ruka se chvěla, když sáhl po atlasu v kůži na nočním stolku. Otevřel ji a odhalil stránky plné záhadných symbolů, vrstevnic a legend, které šeptal vítr přes zapomenuté pláně.

    „Země cechu,“ řekl Alaric, „existuje za hranicemi nakreslenými krví. Vzkvétá v prostorech mezi zeměpisnými šířkami a délkami, kde vědění kvete jako divoké květiny. Naše síla nespočívá v hradech nebo armádách, ale v přesnosti našich map. „

    Otočil se k Elaře s očima rozšířenýma zvědavostí. „Má drahá dcero, budeš správcem těchto map - tkalcem kartografických kouzel. Slib mi to.“

    Elara přikývla pevným hlasem. „Přísahám, otče.“

    „A ty, Cedriku,“ řekl král a upřel oči na svého syna, „budeš nosit korunu, ale pamatuj: vládnutí je víc než rodová linie. Je to správcovství. Hranice cechovní země přesahují to, co oko vidí.“

    Cedric zaváhal, rozpolcený mezi tradicí a tímto nově objeveným dědictvím. „Co musím udělat?“

    „Hledej ztracené souřadnice,“ zašeptal Alaric. „Proplouvejte digitálními moři, dešifrujte geoprostorové hádanky. Nechte hvězdy, aby vedly vaše algoritmy, a ať je vaše srdce skutečným severem.“

    Když se místnost naplnila vůní starého pergamenu a blednoucího inkoustu, králův dech se zpomalil. Zavřel oči a zdálo se, že mapy vydechly svá tajemství.

    „Přísahej,“ zamumlal Alaric.

    Cedric poklekl a položil ruku na atlas. „Přísahám,“ řekl, „uctít dědictví cechovní země - mapovat nejen země, ale i duše, mapovat nejen terén, ale i osudy.“

    A s těmito slovy starý král vyklouzl a zanechal za sebou říši na pokraji proměny. Cedric nastoupil na trůn, jeho korunovace byla označena digitální růžicí kompasu – znakem tradice i inovace.

    Od toho dne země cechu geoinformatiky vzkvétala. Jeho hranice se rozšířily nikoli dobýváním, ale sdíleným poznáním. A kdykoli byla nakreslena nová mapa, lidé šeptali: „Ať žijí kartografové.“

    Věděli totiž, že ve jménu dat a map jejich království vzkvétalo – svědectví o přísaze, kterou složil princ, který se stal vládcem i správcem neviditelných říší. 🗺️🌟👑


    https://www.aipoemgenerator.org/

    A treasure trove of mugs with flags unfurled,
    A collection rare, and stories to be told.
    From far-off lands, these mugs with colors bright,
    Bring joy and wonder, with each one a delight.

    Their handles wave like flags in the breeze,
    As I hold them close, my heart sings with ease.
    Their glazes shine like the sun in the sky,
    A rainbow of hues, a symphony of sighs.

    In this collection, I find a peace,
    A sense of unity, a world to cease.
    For in these mugs, I see a dream,
    A vision of hope, a scheme.

    Their flags unfurl, a tale to tell,
    Of lands afar, of stories to tell.
    Of cultures rich, of traditions old,
    A heritage to hold, a story to be told.

    So here I’ll keep them, these mugs with pride,
    A treasure trove, a treasure to abide.
    For in them, I find a sense of home,
    A place where I belong, a place to roam.

    @)->-@)->-@)->-

    Shelves full of school atlases, oh how they gleam
    With maps of the world, both old and new
    From distant lands to neighboring scenes
    Their pages hold the secrets of the world, anew

    The atlases of yesteryear, with pages worn
    Tell tales of empires, long since born
    Their borders, stretching far and wide
    Their histories, forever intertwined

    The modern atlases, with their sleek design
    Hold the promise of a brighter line
    Their pages filled with knowledge, so pure and true
    A world of wonder, waiting for you

    The shelves, they stand so tall and proud
    A testament to the world, inside and out
    The atlases, a treasure trove of lore
    A wealth of knowledge, evermore

    Mám ráda:

    Víťu Voženílka R^

    Nemám ráda:

    Vildu Pechance Rv

     

    Vizitka naposledy upravena:
    2. června ve 14:47

    Profilový obrázek:
    holka s deštníkem, © Alík

    Styl vizitky:
    Vesmír, © smejky225