Jaká jsme
tichá, když pozoruju

• prudká, když mě něco zasáhne
• empatická až moc
• věrná těm, co si to zaslouží
• přímá, někdy až nebezpečně
• není pro mě lehké věřit — ale když uvěřím, stávám se domovem

Co ve mně lidé nevidí

Mám jemnost, která se skrývá za ironií.
Mám city, které neukazuju každému.
A občas se ztratím v hlavě, protože můj vnitřní svět je temný, hluboký a hlučný.

Jsem člověk, který dokáže být tvrdý jako skála, ale uvnitř… pořád doufám, že existuje někdo, kdo se nelekně mých stínů.

Co mám ráda.

• noc
• ticho
• hudbu, která pálí pod kůží
• lidi, kteří umí mluvit upřímně
• příběhy, fotky, kreativitu
• humor,
• opravdovost
• věci, které mají atmosféru

Co už nedám

• lhaní
• manipulaci
• ignorování
• povrchnost
• lidi, kteří přijdou, jen když něco chtějí

Proč jsem tu
Nebudu předstírat, že jsem dokonale jednoduchá.
Jsem složitá, ale stojím za to.
Nechci pozornost od všech — jen od toho, kdo ví, jak vzácné je mé ticho, můj úsměv a moje věrnost.

Pokud mě někdo pozná doopravdy, zjistí, že nejsem jen temnota.
Jsem světlo, které se naučilo bránit.

„Nejsem studená. Jen jsem se naučila být opatrná.“
„Dotkni se mojí duše — pokud si troufáš.“
Jsem noc. A přesto v sobě nosím svůj vlastní měsíc.“

V tichu, kde světlo zhasíná,
tam kráčím já — a noc mě vítá.
Tváře se bojí toho, co nevidí,
ale já jsem klid, co se ve tmě narodí.

Jsem vítr, co šeptá mezi kostmi stromů,
jsem ozvěna bouře, co zná cestu domů.
Mé oči jsou brány do jiných světů,
kam nesmí ti, kdo se bojí doteku ledu.

Ale kdo zůstane, když stíny houstnou,
pochopí, že nejsem temná — jen rostoucí.
A zjistí, že noc se nebojí mne,
já jsem ta, kdo ji drží v dlaních pevně.

V mém srdci spí bouře.
Ne křikem — tichem.
Tichým napětím před kapkou deště,
co dokáže prorazit i pevné stěny.

Jsem jemná, když mě hladí světlo,
ale prudká, když se mě dotkne lež.
Vím být teplá jako oheň v noci
a chladná jako ocel, když mě zradíš.

Kdo mě zná, ví,
že láska ve mně není strach,
ale síla.
Síla, co dokáže chránit i zničit.

A tak kráčím dál —
s hlavou vztyčenou, se srdcem odvážným,
nesená tichem vlastních hromů.
Nezastavitelná. Nepokořená.

Ney.
Dcera Noci.
Krev bouře.
A světlo, které se rozhodlo nebát tmy.

Chtěla bych, abyste o mně něco věděli
Mám dyslexii – to znamená, že pro mě čtení a psaní může být složitější než pro ostatní. Občas udělám chybu, přehodím písmenka nebo mi to déle trvá. Dost často se mi pletou i starny jako prava a levá ale ted uz tolik neee
Neznamená to ale, že jsem méně chytrá – jen můj mozek pracuje trochu jinak.
Budu ráda, když budete mít trpělivost a pochopení. Děkuju.

lidičky co mám ráda
Baronek
Fyzikomil
Jessy_1
Bodla
Cirilla12
Krecekkulisek
BroJePro
SarahDragons
Tečka
VelkýBochník (Brácha)
Romulus-Caesar

Jessy v mém Temnu

Jessy je pro mě bytost, kterou bych nevyměnila za nic na světě.
Je jako světlo, co se nezalekne ani mých nejhlubších stínů.
Stojí při mně vždycky, i když se kolem mě láme bouře a hromy dusí vzduch.

Dává mi tolik – maličkostí i velkých věcí – a nikdy to nebere jako samozřejmost.
Umí mě rozesmát, když se Temno ve mně dere ven,
umí mě vyslechnout, když už sama nevím, komu bych svěřila svá tajemství,
a podrží mě, když mé srdce klesá ke dnu.

S ní i obyčejný okamžik voní výjimečností,
protože Jessy je jistota, kterou mi svět nemůže vzít.
Vím, že mě nikdy nenechá samotnou bloudit stíny.
Ona není jen kamarádka.
Je moje sestřička, rodina v srdci.
Je spojení, které nepřetrhne ani čas, ani Temno.