1087804

Vizitka naposledy upravena:
26. března v 19:51

Styl vizitky:
Mushroomer's, © The_Kombucha_Mushroomer

Pampeliška181

Moje přezdívka: Pampeliška181
veteránka

S Alíkem kamarádím už 8 let a 45 dní. Jsem holka. Je mi 24 let. Místo, kde bydlím, se jmenuje Středočeský kraj. Naposledy jsem Alíka navštívila letos 28. října, nyní jsem offline. Moji vizitku už navštívilo 6862 kamarádů.

Přihlas se a přidej si mě mezi své kamarády.

Co chci říct světu:

Zdravím všechny, kdo zavítali na mou vizitku. Pro někoho možná jen obyčejný den, ráno jste vstali, šli jste do školy, večer se vrátili domů, najedli se, vykoupali, na něco mrkli v televizi a šli zase spát. Pro mě byl ale tento den přece jen trochu jiný. Dospěla jsem totiž k jednomu rozhodnutí. A to sice, že už zde nechci být. Obvykle si srdce nevylévám, ale vzhledem k tomu, že se chci na delší čas rozloučit, tak udělám výjimku.
Už je to dávno, co jsem si založila účet na Alíkovi. Potkala jsem zde mnoho fajn lidí, ale časem se kontakty vytrácely. Na takovou stálejší partu jsem tu narazila přibližně před třemi lety. Byli to lidé vesměs mého věku, s určitým elánem, který byl znát v jejich psaní. Propsali jsme společně celé hodiny na Alíkovi, a i když jsem v realitě neměla život takový, jaký jsem si ho přála, tak jsem se vždy mohla spolehnout na příjemnou večerní atmosféru v náruči Alíka. Ale jak to tak bývá, nic netrvá věčně. I tato virtuální pohádka musela jednou skončit. Lidé opět začali odcházet. Někteří doslova, někteří chodili dál, ale jakoby se z jejich konverzace vytratila jiskra. Důvody byly různé. Někteří neměli už tolik času, jiní měli snad pocit, že už nemají co říct, i když si myslím, že neprobraných témat bylo ještě hodně, jiní se mi začali vyhýbat, ... Můžu si jen domýšlet, jaké všechny důvody pro to měli.
Ale nemyslete si, že tím to pro mě končí. Svou útěchu jsem nyní našla ve své práci. To je nyní místo, jakým pro mě býval dřív Alík. V našem týmu se sešli samí skvělí lidé, plní elánu, se kterými pravidelně pořádáme různé akce. Kromě toho se samozřejmě věnuji škole, dále sportu a doučování. To je nyní můj život.
Závěrem chci poděkovat všem, kteří tu se mnou rádi trávili čas. I když naše vztahy nebyly vždycky růžové, budu vzpomínat na naše společné chvilky hlavně v dobrém. Netvrdím, že se sem ještě někdy nevrátím. Ale stávající situace na Alíkovi mě zatím nepřesvědčila. To je v kostce asi vše, co jsem chtěla říct. Kdyby se přece jen našel někdo, kdo by o pár mých řádků stál, může se mi ozvat do emailu, většina ho zná. :) Tak ahoj.