Čaute kočičáci(tohle je dosti provokativní oslovení, bereme-li v úvahu na jaké jsme stránce).
Dlouho jsem na Alíkovi nebyla, protože mě to s prominutim docela opustilo, ale ted tady asi zase budu chvíli. Je mi teď už 13. Jsem fakt starý člověk, já vim.
Nedávno jsem koukla sem na Alíka, na svoji vizitku a asi jsem dostala mini infarkt, protože co to mělo jako bejt.
Rok vás dokáže opravdu změnit co se týče všeho. Mám úplně jiný názory asi a styl(samozřejmě i kreslím jinak-víc reálně asi. později sem dám ukázku).
Cítím se víc moudrá (spíš modrá-ty kraso to je fakt dobrej vtip)
Podle mě mám víc sebevědomí, jsem hezčí než minulej rok a předminulej...
Připadá mi, že jsem byla všechny ty roky minulé strašně divná a poměrně mentálně postižená, samozřejmě bereme-li to jako vtip.
Ah... I mluva se mi změnila.
Směju se nad touhle neohrabanou nostalgií. Jsem opravdu šťastná, že jsem jiná ačkoli vím, že třeba příští rok to budu vnímat podobně né-li stejně jako teď přihlížejíc na starou vizitku, která byla mým v té době pokladem a za kterou jsem byla i dokonce pyšná.
Pokud se mnou máte už jistou zkušenost, když jsem si třeba s vámi psala či co, tak ji zahoďte, protože je k vám k ničemu.
Je to opravdu vtipné a zároveň ponižující, když si vzpomenu na minulé roky, ale já vím kočičáci, neměla bych na to myslet. Člověk by neměl myslet na minulost, která již změnit nelze, ale i kdyby se dala změnit, nikdy bych ji nezměnila, protože právě díky ní jsem asi více... Více v klidu