1062807

Vizitka naposledy upravena:
28. srpna 2010 ve 13:08

Styl vizitky:
Housenka, © YOYO

Štěstí-je-jen-slzičku-daleko

Moje přezdívka: Štěstí-je-jen-slzičku-daleko
zatoulaná

S Alíkem kamarádím už 9 let a 105 dní. Jsem holka. Mé skutečné jméno je Hanka a je mi 23 let. Narozeniny mám 9. srpna. Mezi moje zájmy patří knihy. Naposledy jsem Alíka navštívila 2. listopadu 2013, nyní jsem offline. Moji vizitku už navštívilo 4055 kamarádů.

Přihlas se a přidej si mě mezi své kamarády.

Co chci říct světu:

Chvíli seděla tiše, nevěděla, co by měla ještě udělat. V zádech cítila tmu. Půjdu se umýt a spát, aby se máma nezlobila, že je pozdě. Vstala a otočila se. Na konci půdy spatřila tvář své mámy. Chtěla radostně vykřiknout, ale výkřik se jí podivně zakroutil zpět do hrdla. Tak ona tu celou tu dobu přece jen byla! Máma na ni shlížela strnulou velebností. Uraženě se vznášela přítmím kousek nad podlahou. Tohle vznášení je asi to svatý, pomyslela si se strachem Štěpánka. Konečně se jí podařilo promluvit: "Mami, ty se na mě zlobíš?" Bez odpovědi. Matka uraženě mlčela. "A proto se mi schováváš?" Nic, ticho.

"Odložené životy - Pavel Kočí"


-Začala jsem to sice trošku depresivně, ale musela jsem. Tento příběh ve mě vyvolal tak smíšené pocity, že ho nemůžu opomíjet nikde.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


"Co chci říct světu:" Světe div se, já přicházím!


------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

"Zeptáš-li se, budeš 5 minut vypadat jako blbec. Nezeptáš-li se, budeš blbcem po celý život."
- Čínské přísloví

"Až ti bude v životě nejhůř, otoč se ke slunci a všechny stíny padnou za tebe."
- John Lennon

"Pamatuj, že i ta nejtěžší hodina ve tvém životě, má jen 60 minut."
- Sofeklés

"Snažme se žít tak, aby naší smrti litoval i majitel pohřební služby."
- Mark Twain

"Někdy i žít je statečným činem."
- Seneca

"Jestli najdeš v životě cestu bez překážek, určitě nikam nevede."
- Arthur Charles Clarke

"Nejztracenější den našeho života je ten, v němž jsme se nezasmáli."
- Sebastian Roch Chamfort

"Smrt je v životě opravdovou jistotou."
-Erich Fromm

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Je fajn být sama sebou, ale stojí nám za to ta bolest?
Proč existuje pravda, když všichni jen lžou?
Kde se skrývá spravedlnost a za jak dlouho má v úmyslu opustit svoji skrýš?
Je smrt pro člověka koncem?
Existuje duše?
Je někdo nad námi?
Proč se trápit láskou, když si ji dnes vyznáváme všichni?
K čemu nám je mír, když stejně nikdy nebude?
Kde se bere hloupost, když je podle vás svět tak dokonalý?
Je strach jen chvilková únava člověka?

Tolik otázek a tak málo odpovědí...

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Nesnáším vzpomínky. Jsou tak kruté. I když je nevidíme, ubližují nám. Zraňují nás zevnitř, dělají nás zranitelné. Je těžké o nich psát a zároveň mlčet. To ony jsou zbraní naší duše. Všichni je máme, všechno je má. Nevím jestli strom má duši, nevím, jestli větvička zrozená díky němu má duši a vlastně ani nevím, jestli já sama mám duši. Objímat něco tak živého jako je strom je pro některé z nás pouze směšnou představou či činností. Jenže co opravdu cítíme když ho jemně stiskneme v našem náručí? Co se nám v tu chvíli honí hlavou? Co se asi v danou chvíli odehrává ve stromu? Má on city? A jsou mé pocity skutečné? Tolik otázek a tak málo odpovědí.
Stromy.Pro většinu života zde na zemi pouhý strom. Stromy a vzpomínky, jsou tak totožné a zároveň naprosto odlišné. Listí na krajích toho nádherného stromu. Co je pro strom listí? Pouze ochrana, jen okrasa. Stačí ho utrhnout a ihned se vytratí jeho krása. Už nikdy nebude dokonalý. Kde mají vzpomínky svou ochranu? A kde mají svou okrasu? Proč je nezdobí listí jako stromy? Tolik otázek a tak málo odpovědí.
Stromy a vzpomínky. Jsou jako droga. Chybí nám a my jí potřebujeme. Chybí nám a my jí chceme. Způsobí nám slzy. Zapichuje trny do naší pomyslné kůže. Jenže my ji vyžadujeme. My vyžadujeme vzpomínky i stromy.
Kořeny stromů dávají naději novým rostlinným jedincům. Kořeny vzpomínek dávají naději naopak nám... lidem.
Mýlila jsem se. Miluji stromy, miluji vzpomínky a vím, že mám duši...

Nemám ráda:

----------------------------------------------------------------

Moje vybrané obrázky:

Pes-nejlepší přítel člověka... :)