Smrtelně nemocný muž povídá své manželce: „Slib mi, že si vezmeš Karla.“
„Ale vždyť ho nenávidíš.“
„Chci, aby trpěl.“

Přijde žena na sociálku pro podporu a přivede s sebou 15 dětí. Když vlezou do kanceláře, žena zavelí: „Pepo, sednout!“
Všechny děti se posadí. Úřednice chvíli překvapeně kouká a pak se zeptá, jak se jmenují, aby si je zapsala.
„To je jednoduché, kluci Josef a holky Josefína.“
„Opravdu?“
„Ano, hrozně to zjednodušuje život. Ráno zavelím Pepo, vstávat! a všichni vstanou. Když pak řeknu Pepo, jídlo!, tak se všichni nasnídají. A takhle to jde celý den.“
„Ale co když potřebujete zavolat na jedno konkrétní dítě?“
„Zavolám ho příjmením!“

Starý farmář vlastní velkou farmu. Má i pěkné hřiště a taky rybníček, k němuž se jednoho večera šel podívat. Když už se blížil, zaslechl hlasy a smích. Došel k němu a uviděl skupinku mladých žen, jak se tam bez plavek koupou. Opatrně na sebe upozornil a ony začaly vřískat a ustoupily do hlubší části rybníčka.
Jedna zavolala: „Nevylezeme, dokud neodejdete.“
Farmář na to: „Já jsem se nepřišel dívat na vaše plavání ani jak polezete z vody. Přišel jsem jen nakrmit krokodýly.“

Pan Novák se vrací domů z práce, bohužel si doma zapomněl doklady. Náhodou ho zastaví policista, a protože se nemůže legitimovat, okamžitě na stanici a vyšetřovačka.

„Jmenuji se Novák, bydlím na Palackého 5. Zeptejte se domovníka!“
Za půlhodiny se policisté vrátí s tím, že tam žádný Novák nebydlí. Takže dostane nakládačku, aby se přiznal, kdo že to vlastně je.
Když už je zmlácený do modra, náhodou vejde do místnosti nadporučík. Když vidí dobitého chudáka vykřikne: „Petře, proboha, co jsi vyváděl!?“
„Vy ho znáte, pane nadporučíku?“
„Jasně, spolužák ze základky, Petr Novák. Tuším, že bydlí na Palackého.“
Pan Novák se teda zbitý vrací domů a před vchodem vyběhne domovník.
„Pane Nováku, rychle utečte! Hledala vás tu policie, ale já jsem vás kryl.“

O Vánocích spadne na hladinu rybníka kousek housky. Vidí to kapr, zarazí se a varuje ostatní: „Nikdo ani hnout, v tom bude nějakej háček…“