Pokud čtete tyto řádky, pravděpodobně již nepatříte mezi cílovou skupinu tohoto filmu, který je cílen spíše na předškolní děti (popřípadě některá uvědomější batolata). Přestože já sama do cílové skupiny už nějaký ten rok nepatřím, rozhodla jsem se na film jít a za cenu vlastního zesměšnění vám o tomto snímku poskytnout svědectví.

Protože nás lidový vypravěč hroch Pepíček už dlouho nepočastoval žádnou pohádkou, rozhodla jsem se hlad lačných pohádkomilců ukojit vlastní tvorbou. Doufám, že z toho nikdo nebude mít trauma. Na svou obranu podotýkám, že počet mrtvol jsem oproti původní verzi zredukovala na minimum.

Na konci léta jsem si sbalila svých pět švestek, udělala mamince a tatínkovi pápá a vypravila se do Grüßgottlandu (též známého jako Rakousko), abych vám mohla podat svědectví a varovat vás před úskalími, která na vás v sousední zemi mohou číhat. Pevně doufám, že nám za to nevyhlásí válku.

V srpnu jsem se zúčastnila měsíčního dobrovolného vojenského cvičení ve Vyškově. Pokud vás zajímá, jak takový výcvik vypadá a co všechno zahrnuje kurz základní přípravy, čtěte dál.

Zhruba uprostřed prázdnin jsme všichni na jeden den opustili svá letní sídla v přímořských letoviscích, abychom se vyblbli na okraji Čelákovic, zjistili, že neumíme stříhat, počítat ani běhat, a spokojeně se zase rozešli. Nyní si dopodrobna přečtěte, jak úžasný zážitek to byl, a buď společně se mnou zavzpomínejte, nebo tiše záviďte, že jste tam nebyli.

Na alíkovský sraz v Brně jsem se velmi těšila, poněvadž jsem dosud o tomto městě slyšela jen to nejhorší, a nemohla jsem se dočkat, až se po jeho návštěvě přidám k řadám těch, kteří tyto zvěsti rozšiřují. Přidám se k nim ovšem skutečně? Čtěte dál a dozvíte se!

Václav I., Přemysl Otakar II., Václav II., Václav III. Čtyři poslední představitelé rodu Přemyslovců pro mě bývali jen nicneříkajícími jmény, která jsem si zapamatovala z hodin dějepisu. Dnes už vím, že se za těmito jmény skrývají tak odlišné osobnosti a životní osudy, že si už vůbec nedokážu představit, jak se mi kdy mohly plést.

Občas se mi stalo, že jsem měla hroznou chuť psát, ale neměla jsem žádnou inspiraci. Napadlo mě, že bych mohla zkusit přebásnit básničku v cizím jazyce. Zjistila jsem, že je to velmi zajímavá, ale i obtížná disciplína.

Na nové zfilmování Zlatovlásky jsem se těšila už od října, kdy jsem na něj poprvé viděla upoutávku. Naplnila realita má očekávání? V čem je film jiný než předloha? To a mnohem víc se dozvíte v recenzi!

Zdá se vám, že nikam nezapadáte? Pohybujete se raději v přírodě než v ulicích velkoměsta? Máte neutuchající nutkání značkovat si svoje teritorium? Možná jste Woodwalkeři!

Je to tady. Do kin míří trhák letošního roku. Rozbijte prasátko, kupte si lístek někam dozadu doprostřed a připravte se na impozantní film plný napětí a zvratů s kolouškem v hlavní roli.

Ještě před nedávnem jsem byla jako vy. Vcelku všední nevýjimečná osoba, jejímž jediným životním vzrušením je, když se v klubovně objeví Rex999. To vše je ovšem minulostí od doby, co umím dýňovou polévku!

Baví tě řešit matematické úlohy? Máš příliš mnoho volného času a chceš ho efektivně využít? Chceš udělat dojem na vyučujícího matematiky? Pokud se v tom poznáváš, tenhle článek je přesně pro tebe!

Ráda bych se s vámi podělila o tři veselé básničky, které jsem napsala před lety na základní škole. Doufám, že vám zpříjemní den.