Jdou tři blázni sami v tunelu (ve tmě) a každý z nich má jednu sirku…
První blázen si ji zapálí, 30 vteřin hoří a pak zhasne.
Po chvilce si ji zapálí druhý blázen a opět 30 vteřin hoří a zase zhasne.
Třetí si ji taky zapálí, první mu ji sfoukne a říká: „Čekej, tu si necháme na příště.“

Všichni jsou blázni.
Jen já jsem letadlo!

Jak psychoanalytik pozná, že je jeho klient blázen?
Zcela jednoduše. Jen naprostý cvok je ochoten platit 500 Kč za hodinu povídání o sobě.

Letí malé osobní letadlo s blázny na výlet. Najednou se začne celé letadlo kymácet a třást, že má pilot dost co dělat, aby ho udržel nahoře. Nechá si tedy zavolat vychovatele, co se to sakra děje. Po chvíli se vychovatel vrátí s tím, že blázni hrají fotbal. „Tak je laskavě nějak uklidněte, jinak se tu všichni zabijeme.“ A opravdu, vychovatel odejde a za chvíli už je v letadle klid. Pilot si ho nechá zavolat a zeptá se, jak to dokázal. „Jednoduše, otevřel jsem dveře a řekl, ať si jdou hrát na dvorek.“

Kdybych dostal desetikorunu pokaždé, když něco nechápu, ptal bych se „proč mi furt všichni dáváte peníze?“

Dědeček se diví:
„Poslední dobou dávají v té televizi pořád něco o vaření.“
„To bude asi tím, že se koukáš do mikrovlnky!“ zhodnotí to babička.

Stojí takhle partička bláznů v blázinci.
Jeden o sobě tvrdí, že je Napoleon Bonaparte.
Druhý na to říká: „To já jsem posel boží a poslal mě sám bůh.“
Třetí se na něj tak divně podívá a říká: „Tak to je opravdu divný, protože já jsem nikoho nikam neposílal.“

Víte jak začíná kapitola knížky „Abstinent na cestě“?
„Pivo, nebylo!“

Víte, jak se říká lidem, kteří utíkají před kanibaly? Fast Food.

„Pane Novák, proč nejezdíte výtahem, když bydlíte v 11. patře?“
„Protože je ten výtah pro čtyři osoby a já nemám čas shánět další tři.“

Byla jsem na psychiatrickém vyšetření. Doktor mi nakreslil ovečku a že ji mám hlídat. Tak jsem jí nakreslila plot a šla.

Jde kulhavý člověk s koktavým člověkem po ulici. Ten koktavý zničehonic říká: „He he hele vi vi víš jak ty bys ne ne nekulhal?“
a ten kulhavý mu řekne, že neví. Koktavý pokračuje v rozhovoru: „Kdy kdy kdybys šel je je jednou no no nohou po po cho chodníku a druhou po po silnici.“ Ten kulhavý to zkusí a opravdu to funguje. Pak se rozhodne koktavému radu oplatit a říká mu: „Hele a víš jak ty bys nekoktal?“ A koktavý říká: „Ne ne nevím.“ „Kdybys nemluvil.“

Pán se léčí v psychiatrické léčebně, protože měl utkvělou představu, že je žížala. A vždycky, když uviděl kosa, začal se vyděšeně zavrtávat do země.
Po dlouhém léčení už konečně ví, že není žížala, a psychiatr ho pouští ze dveří se slovy: „Blahopřeji vám k tomu, že už jste zdráv a že už víte, že nejste žížala.“
Jenže venku na střeše sedí kos, a pán se okamžitě začne zavrtávat do země. Psychiatr se vyděšeně ptá: „Ale prosím vás, co to děláte? Vždyť už přece víte, že nejste žížala!“
A pán odpoví: „Ano, vím. Ale co když to neví ten kos?“

Jde Pepa lesem a vidí houbu: „Jé, hele, houba, nakopnu ji!“
Houba: „Prosím ne, jsem kouzelná, splním ti 3 přání.“
Pepa: „1. přání bude... chci být bohatý!“
A je bohatý.
„2. přání... chci být chytrý!“
A je chytrý.
„Já se z toho zblázním!“
Tak se zbláznil.
„Jé, hele, houba, nakopnu ji...“

Útěk z blázince
Ředitel nechal kolem blázince postavit 100 vysokých zdí, aby zabránil množícím se útěkům. Přesto se za nějaký čas 2 blázni rozhodli uskutečnit nedovolené opuštění ústavu.
Přelezli s obrovskou námahou 33 zdí.
„Můžeš?“ zeptal se první.
„Můžu,“ odpověděl druhý
Přelezli 66 zdí, oba už sotva dýchali.
„Ještě můžeš?“ zeptal se první.
„Ještě můžu,“ odpověděl druhý.
S posledními silami přelezli 99. zeď.
„Už taky nemůžeš?“ zeptal se první.
„Nemůžu,“ odpověděl druhý.
A první rozhodl: „Tak se vrátíme.“

Dva žízniví blázni se rozhodnou, že se napijí přímo ze zahradní hadice. Nejdřív si ji dá do pusy první. Druhý trpělivě čeká.
Deset vteřin, půl minuty, minutu, pět minut, ... Po dobré čtvrthodině to už nevydrží a ptá se prvního: „To máš takovou žízeň?”
„Ne, já čekám, až zapneš vodu!”

Sedí blázen v parku a škrtá sirkama.
Jedna mu chytne, odloží ji a povídá:
„Ta funguje, tu si nechám!“

V psychiatrické léčebně u pana doktora Chocholouška: „Od kdy si myslíte, že jste princ?“
„Od té doby, co nejsem žába.“

Na ulici: „Kam jdeš s tím televizorem?“
„K psychiatrovi. Blbne.“

„Haló, to je blázinec?“
„Ano, co si přejete?“
„Můžete mi říct, jestli je na pokoji číslo 11 nějaký pacient?“
„Ne, nikdo tam není.“
„Tak děkuji, to se mi asi opravdu podařilo utéct!“

„Jak jste přišel na to, že jste Bůh?“
„No když jsem se modlil, došlo mi, že mluvím sám k sobě.“

V blázinci spolu diskutují terapeut a jeho pacient.
Blázen: „Motýli, všude jsou motýli.“
Terapeut: „Tak je nenahánějte ke mně.“

Dva blázni se procházejí po zahradě ústavu.
„Proč s sebou pořád nosíš ten šroubovák?“
„No přece kdyby mě někdo fakt hodně naštval a mně povolily nervy!“

Jeden blázen si nemůže vzpomenout na to, co chce říct. Po chvilce uvažování povídá: „Mám to na jazyku.“ Druhý blázen vykřikne: „Tak ten jazyk vyplázni a já ti to řeknu!“