„Co jste dnes probíraly ve škole?“ ptá se macecha Popelky.
„Hrách a zrní.“

Připomněli jsme si první dochovanou zmínku o krádeži bicyklu, konkrétně ve znění:
„Cyril a Metoděj přišli o kolo roku 863.“

Koupou se dvě anorektičky ve vaně a jedna říká: „Drž se něčeho, jdu vypustit vodu, jo?“

Pozdě večer přijde pán ke hřbitovu a bojácně se rozhlíží, až uvidí nějakého jiného pána, a poprosí ho:
„Poslyšte, já bych potřeboval projít tady tou cestičkou kolem hřbitova, ale já se v noci u hřbitova hrozně bojím, mohl byste mě kousek doprovodit?“
Pán souhlasí, tak oba projdou po té cestičce kolem hřbitova, a na druhé straně pán děkuje:
„Já vám opravdu moc děkuju, že jste mě doprovodil, já se v noci u hřbitova opravdu moc bojím.“
A druhý pán odpoví:
„To je v pořádku, já to chápu, já jsem se taky hrozně bál, když jsem býval ještě naživu.“

Z nemocnice jsem odcházel úplně vyřízený. Odpojit tchyni od přístrojů na podporu života byla nejtěžší věc, kterou jsem kdy udělal. Musel jsem přeprat manželku, dva doktory i zdravotní sestru, než se mi to povedlo...

Můj dědeček byl veterán druhé světové války. Během bitvy o Británii se mu za jediný den podařilo zničit osm německých letadel a zabít dvacet členů posádek. Byl to ten nejhorší mechanik, jakého kdy Luftwaffe měla.

Víte, co udělat, když dostane epileptik záchvat ve vaně?

Hodit k němu špinavé prádlo.

Víte, jak způsobit slepci klaustrofobii?
Dáte mu hůlku do kbelíku.

Víte, jak se říká lidem, co mají jen pravé končetiny? All right!

Doktor mi dával půl roku života.
Tak jsem ho zabil a dostal jsem 8 let.

Jeden padá do propasti a druhý na něj volá: „Jsi v pohodě?“ Odpoví : „JO“ Po chvilce se znovu ptá: „Co ruce?“ Ten dole volá nahoru „Jo v pohodě.“ Vrchní volá: „A co nohy?“ Spodní mu odpoví to samé a tak vrchní řekne: „No tak polez nahoru“. spodní se podívá nahoru a řekne: „No jo, jenže já ještě letím!“

Jde malý chlapeček, táhne za sebou na provázku traverzu a říká: „Poď, tlavelzo, poď, poď tlavelzo, poď.“ Vidí to starší paní a říká mu: „Chlapečku, ty jsi už takový velký a neumíš říct ‚r‘?“ a chlapeček odpoví: „Co je ti do toho, ty krávo?“ Jde dál a říká: „A ty poď, tlavelzo, poď, poď tlavelzo, poď“.

Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. Chudák hrobař!

Víte, co proletí mouše hlavou, když narazí do auta?
Zadeček.

Rodiče jsou jako tousty. Když jsou černí, nenajíš se.

Chtěl jsem darovat krev, ale sestřička mi pokládala příliš vtíravé otázky. Třeba „čí je to krev?“ nebo „kde jste jí získal tolik?“...

Na literární soutěži paní učitelka předává první cenu za nejlepší příběh:
„A první cenu, slaďoučký dort, dostává Pepíček za nejlepší esej - Můj život s cukrovkou.“

Kovboj si kupuje nového koně. Prodejce mu říká: „Když budeš chtít, aby se rozjel, řekni Pane Bože, a až budeš chtít zastavil, řekni Ámen.“ Kovboj nasedne, řekne Pane Bože a uhání savanou. Najednou vidí, že se blíží k rokli, a zjistí, že zapomněl, jak koně zabrzdit, tak si řekne, že se před smrtí aspoň pomodlí. Na konci modlitby řekne Amen. Kůň se zastaví těsně nad propastí a kovboj řekne: „Děkuji Ti, Pane Bože.“

„Mám pro tebe slabost,“ řekla a pohladila děťátko po tváři.
„A já deprese.“ „A já akné,“ přidaly se další sudičky.

Chlápek při vizitě: „Pane doktore, nemůžu si nahmatat nohy.“ Lékař odpoví: „Hm, to bude tím že nemáte ruce.“

Víte, co rozhodně není dobrý nápad říct mezi zombíky?
„Hoď na mě oko.“

Sedí v restauraci dáma postaršího věku, na talíři vonící řízek, a váhá, váhá. U sousedního stolu pozoruje onu dámu pán a po chvíli se k ní obrátí se zdvořilou otázkou: „"Promiňte, vidím, že jste v nějakých nesnázích. Mohu vám nějak pomoci?“ Dáma se poněkud zardí a rozpačitě vykoktá: „Víte, zapomněla jsem si doma umělý chrup...“
„Nic lehčího,“ povídá pán, „s tím vám mohu vypomoci.“ Sáhne do kapsy a podá dámě potřebný předmět. „Příliš velký...“
„Tak snad tenhle?“ navrhne soused a podá další chrup. „Příliš malý,“ praví po chvíli dáma a vrací onu věc pánovi.
„A co tenhle?“ podává pán třetí chrup.
Dáma okusí, usměje se a dá se do jídla. Když dojí, obrátí se k laskavému sousedu s líbezným úsměvem: „Ani nevím, jak vám mám poděkovat. Velmi jste mi pomohl. Vy jste jistě významný zubní lékař, specialista, že?“
„Kdepak, paní,“ povídá ten laskavý pán, „já jsem docela obyčejný hrobník...“

Princ ke králi: „Pane králi, splnil jsem své slovo. Zde v pytli jsou tři dračí hlavy.“
Král: „Děkuji, princi, i já své slovo plním. Zde v pytli je srdce a ruka princezny.“

Ptá se pacient při vizitě: „Pane doktore, tak co je to vlastně za nemoc?“
„To ještě nevíme, ale stoprocentně to ukáže pitva!“ uklidňuje ho lékař.

60 % dětí používá tablet.
90 % čínských dětí ho umí vyrobit.