Jeden zbohatlík udělal velikou párty. U své luxusní vily měl obrovitý bazén plný tropických rostlin, krokodýlů, piraň a jiných lidožravých živočichů. Hostitel na začátku prohlásil, že pokud se někdo odváží a přeplave napříč bazénem, tak mu on v rámci svých širokých finančních možností splní tři přání. Nikdo se samozřejmě nehlásil, takže se všichni věnovali normální zábavě. Jednou se ozvalo velké šplouchnutí. Oči všech padly do bazénu, kde se kdosi zuřivě snažil dostat na druhou stranu. Za zadkem mu cvakaly krokodýlí čelisti, ale měl štěstí a podařilo se mu to. Hostitel k němu přiběhl a povídá: „To je neuvěřitelné. Jste cvok, ale fantastický. Řekněte svá tři přání.“ Chlápek se ještě ani nevydýchal a povídá: „Eh, támhle ve vitríně ta vaše brokovnice, dejte mi ji. Jo, a potom, v tom šupleti dole určitě budou nějaké patrony, ty mi taky dejte. A za třetí, ukažte mi toho hajzla, co do mě strčil!“

Obžalovaný kanibal se hájí u soudu:
„Pokud skutečně platí úsloví ‚jste to, co jíte‘, musím trvat na tom, že jsem naprosto nevinná oběť!“

Je temný večer. Po hřbitově chodí muž, rozhlíží se, až přijde k jednomu z hrobů a začne z něj odsouvat vodorovnou žulovou desku. Jeho konání vyděsí postarší vdovu, která jde právě kolem: „Haló, pane?! Co to děláte?!“ Muž však pokračuje dál, desku z hrobu už má z poloviny odsunutou. Paní křičí: „Prosím vás, to se nedělá, nechte je odpočívat v pokoji! Proč to děláte?!“ Muž odsune celou desku a z hrobu vyskočí chlapeček a holčička a hned se mu radostně vrhnou ke krku: „Tati, tati!“ Vdova mezitím omdlela. Muž ji pak křísí, a když se probere, vysvětluje jí: „Co se lekáte, paní?! Šli jsme s manželkou do kina, a tak jsme děti dali na večer k našim!“

Co je černé a přiškvařené ke stropu?

Nepříliš dobrý elektrikář.

„Četl jsi o té záhadné vraždě?“
„Je to příšerné. Žijeme v době, kdy stačí stisknout jednu klávesu a zabiják z temných zákoutí internetu ti zazvoní u dveří a zavraždí tě. Moderní technologie jsou fakt skvělé!“
„Jakou klávesu?“
...
„Haló? Jsi tam? Jakou klávesu, sakra?!“

Jeden večer jsem vzal do auta stopaře a on po chvíli povídá:
„Nezdá se vám nebezpečné brát stopaře v tuhle hodinu? Co kdybych byl vrah?“ A já s úsměvem odpověděl:
„Je velice nepravděpodobné, že by se takto setkali dva vrazi...“

Starý Arab žije již přes čtyřicet let v Chicagu. Moc rád by na své zahradě pěstoval brambory a zeleninu, ale je tam sám a cítí se již starý a slabý. Jeho syn studuje v Paříži a otec se rozhodne mu napsat e-mail:
„Milý Ahmede, jsem moc smutný, že nemůžu na své zahradě pěstovat brambory. Vím, že kdybys zde byl, pomohl bys mi zahradu zrýt. Mám tě rád. Tvůj otec.“
Obratem obdrží odpověď:
„Milý otče, prosím tě, v žádném případě nic na zahradě nedělej! Schoval jsem tam ‚tu věc‘. Taky tě mám rád. Ahmed.“
Jen pár hodin nato obklíčí dům starého muže americká armáda, námořníci, FBI a CIA. Přeorávají a přerývají zahradu kousek po kousku, prohlížejí každý milimetr, ale nenajdou nic. Rozčarováni se opět stahují.
Týž den dostává starý muž ještě jeden e-mail od syna: „Milý otče, jistě je nyní zahrada kompletně zrytá a můžeš zasázet své brambory. Víc pro tebe z takové vzdálenosti nemůžu udělat. Mám tě rád. Ahmed.“

„Víš, co bych chtěl vědět? Kde umřu.“
„Proč?“
„Já bych tam nešel.“

Muž leží na smrtelné posteli, už si v duchu odpočítává zbývající čas, když náhle ucítí lákavou vůni čerstvě upečené bábovky. Posbírá poslední síly, doplazí se do kuchyně a natáhne se po jednom kousku, když v tom přiběhne manželka a plácne ho přes ruku: „Necháš to?! To je na pohřeb!“

Pokud darujete jednu ledvinu, jste pro všechny hrdina.
Pokud darujete pět ledvin, všichni hned křičí a volají na vás policii.

Do kasáren přijde telegram s tím, že vojínovi Novotkovi zemřel otec. Generál dostal za úkol mu to šetrně oznámit. O pár hodin později si nechá generál nastoupit vojíny a říká: „Vojáci, kdo má otce, tři kroky dopředu - Novotka, kam vy se hrnete!“

Koupou se dvě anorektičky ve vaně a jedna říká: „Drž se něčeho, jdu vypustit vodu, jo?“

Pozdě večer přijde pán ke hřbitovu a bojácně se rozhlíží, až uvidí nějakého jiného pána, a poprosí ho:
„Poslyšte, já bych potřeboval projít tady tou cestičkou kolem hřbitova, ale já se v noci u hřbitova hrozně bojím, mohl byste mě kousek doprovodit?“
Pán souhlasí, tak oba projdou po té cestičce kolem hřbitova, a na druhé straně pán děkuje:
„Já vám opravdu moc děkuju, že jste mě doprovodil, já se v noci u hřbitova opravdu moc bojím.“
A druhý pán odpoví:
„To je v pořádku, já to chápu, já jsem se taky hrozně bál, když jsem býval ještě naživu.“

Z nemocnice jsem odcházel úplně vyřízený. Odpojit tchyni od přístrojů na podporu života byla nejtěžší věc, kterou jsem kdy udělal. Musel jsem přeprat manželku, dva doktory i zdravotní sestru, než se mi to povedlo...

Víte, jak se říká lidem, co mají jen pravé končetiny? All right!

Doktor mi dával půl roku života.
Tak jsem ho zabil a dostal jsem 8 let.

Jeden padá do propasti a druhý na něj volá: „Jsi v pohodě?“ Odpoví : „JO“ Po chvilce se znovu ptá: „Co ruce?“ Ten dole volá nahoru „Jo v pohodě.“ Vrchní volá: „A co nohy?“ Spodní mu odpoví to samé a tak vrchní řekne: „No tak polez nahoru“. spodní se podívá nahoru a řekne: „No jo, jenže já ještě letím!“

Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. Chudák hrobař!

„Mami, můžu si jít hrát ven na mistra Jana Husa?“
„Jasně, upaluj!“

Rodiče jsou jako tousty. Když jsou černí, nenajíš se.

Chtěl jsem darovat krev, ale sestřička mi pokládala příliš vtíravé otázky. Třeba „čí je to krev?“ nebo „kde jste jí získal tolik?“...

Na literární soutěži paní učitelka předává první cenu za nejlepší příběh:
„A první cenu, slaďoučký dort, dostává Pepíček za nejlepší esej - Můj život s cukrovkou.“

Kovboj si kupuje nového koně. Prodejce mu říká: „Když budeš chtít, aby se rozjel, řekni Pane Bože, a až budeš chtít zastavil, řekni Ámen.“ Kovboj nasedne, řekne Pane Bože a uhání savanou. Najednou vidí, že se blíží k rokli, a zjistí, že zapomněl, jak koně zabrzdit, tak si řekne, že se před smrtí aspoň pomodlí. Na konci modlitby řekne Amen. Kůň se zastaví těsně nad propastí a kovboj řekne: „Děkuji Ti, Pane Bože.“

„Mám pro tebe slabost,“ řekla a pohladila děťátko po tváři.
„A já deprese.“ „A já akné,“ přidaly se další sudičky.