Malé dítě je na pískovišti a staví si obrovský hrad. Přijdou k němu dva židé a rozkopou mu ho. Chlapec jim pohrozí: „Až budu velký, tak se vám pomstím.“ Maminka ho z okna zavolá: „Adolfe, pojď na oběd.“

„Vojíne, podejte hlášení!“
„Nic se nestalo, akorát nám rupla lopata.“
„Lopata?“
„No, jak jsme zakopávali toho psa.“
„Jakýho psa?“
„Toho, co ho přejel hasičský vůz.“
„Proč tu byl hasičskej vůz?“
„Protože hořel muničák.“
Velitel propadá panice... „On hořel muničák? Proč jste mi to neřekl hned?!“
„No jasně, já vám to řeknu a vy se zastřelíte. Jako kapitán.“

Jsou dva myslivci na lov a v tom jeden z nich zkolabuje.
Ten druhý hned volá sanitku, protože si myslí, že je mrtvý.
Tam mu řeknou, aby se ujistil, jestli je opravdu mrtev.
Chvíli se nic neděje a pak se ozve výstřel. Pak do telefonu:
„A co teď?“

Muž bez ruky chodí po městě a kouká na vývěsní štíty obchodů.
Copak asi hledá?

Second Hand.

Přijde Hitler do pekárny a řekne: „Vezmu si půlku Šumavy.“

Hitler: „Dnes jsem snídal nad válečnou mapou, a neuvěříte, co se stalo... Podrobil jsem si Československo!“

Včera mi doktor řekl, že za dva měsíce zemřu. Vypadá to, že mu ten dluh budu muset zaplatit, nebo mě opravdu zabije!

Jede válečný veterán bez nohou do textilního obchodu pro rukavice, když tu přijde prodavač a nabízí mu ponožky. Veterán se na něj utrhne: „Copak nevidíte, že jsem bez nohou?!“
Odejde z obchodu, nic si nekoupí, jede dál a na ulici na něj vyběhne prodavač bot: „Máme slevy na boty...“ Veterán se na něj opět utrhne: „Sakra! Vy nevidíte, že nemám nohy?!“ Zase se naštve a rozhodne se, že jede domů. Doma sedí sklesle na křesle a po chvíli přijde jeho žena a ptá se: „Co se ti stalo?“ A veterán odpoví: „Všichni mi neustále připomínají, že nemám nohy...“ A žena odvětí: „Uklidni se. Uvařím ti čaj, ten tě postaví na nohy...“

Přijde listonoš do domu a zazvoní.
Otevře 5letý kluk – v jedné ruce cigaretu a v druhé sklenku rumu. Listonoš se ho ptá, jestli jsou doma rodiče.
Chlapeček odklepne popel na koberec a řekne: „No, co myslíš, jsou?“

Mám našetřeno tolik peněz, že mi to vystačí až do konce života. Tedy pokud zemřu cca zítra po obědě.

Lékař telefonuje pacientovi:
„Volám vám kvůli těm výsledkům toho vašeho vyšetření.“
Pacient: „Povídejte, ale rychle, mám málo času.“
Lékař: „Jak to víte? Už vám to někdo řekl?“

Chodí babička po hřbitově a hledá hrob a ptá se hrobníka: „Chlapče, prosím vás, nevíte náhodou, kde je hrob č. 126?“
A hrobník na to: „Ježiš marja babi, vůbec nevím, ale proč vylejzáte, když pak netrefíte zpátky?“

Přijde exekutor k bytu a zazvoní.
Z bytu se ozve: „Nejsme doma.“
Exekutor: „No, teď už nejste.“

„Zlato, promiň, já ti ráno místo prášků na průjem dala prášky na uklidnění. Jsi v pořádku? Jak je ti??“
„Sedím celý den na záchodě, ale v pohodě.“

„Zlato, Vždyť ty nejsi vůbec tlustá!“
„No tak, bradu vzhůru!“
„Ne tuhle, tu druhou...“

„Kámoš spadl z motorky. Má poškozený mozek, obě ruce zlomené a na jedno oko nevidí.“
„To se ani nedivím, že spadl.“

Vegetarián zkouší zapůsobit na tři masožravce:
„Našel jsem na internetu krásný obrázek, podívejte se, jak je ta kravička roztomilá! Jak má rozkošný nosánek a nevinná očička! No řekněte – jak byste ji mohli sníst?!“
Oni mu hned rázně odpoví:
„Nařezanou na stejky!“
„Namletou do hamburgerů!“
„Na internetu je spousta receptů.“

Jeden zbohatlík udělal velikou párty. U své luxusní vily měl obrovitý bazén plný tropických rostlin, krokodýlů, piraň a jiných lidožravých živočichů. Hostitel na začátku prohlásil, že pokud se někdo odváží a přeplave napříč bazénem, tak mu on v rámci svých širokých finančních možností splní tři přání. Nikdo se samozřejmě nehlásil, takže se všichni věnovali normální zábavě. Jednou se ozvalo velké šplouchnutí. Oči všech padly do bazénu, kde se kdosi zuřivě snažil dostat na druhou stranu. Za zadkem mu cvakaly krokodýlí čelisti, ale měl štěstí a podařilo se mu to. Hostitel k němu přiběhl a povídá: „To je neuvěřitelné. Jste cvok, ale fantastický. Řekněte svá tři přání.“ Chlápek se ještě ani nevydýchal a povídá: „Eh, támhle ve vitríně ta vaše brokovnice, dejte mi ji. Jo, a potom, v tom šupleti dole určitě budou nějaké patrony, ty mi taky dejte. A za třetí, ukažte mi toho hajzla, co do mě strčil!“

Obžalovaný kanibal se hájí u soudu:
„Pokud skutečně platí úsloví ‚jste to, co jíte‘, musím trvat na tom, že jsem naprosto nevinná oběť!“

Je temný večer. Po hřbitově chodí muž, rozhlíží se, až přijde k jednomu z hrobů a začne z něj odsouvat vodorovnou žulovou desku. Jeho konání vyděsí postarší vdovu, která jde právě kolem: „Haló, pane?! Co to děláte?!“ Muž však pokračuje dál, desku z hrobu už má z poloviny odsunutou. Paní křičí: „Prosím vás, to se nedělá, nechte je odpočívat v pokoji! Proč to děláte?!“ Muž odsune celou desku a z hrobu vyskočí chlapeček a holčička a hned se mu radostně vrhnou ke krku: „Tati, tati!“ Vdova mezitím omdlela. Muž ji pak křísí, a když se probere, vysvětluje jí: „Co se lekáte, paní?! Šli jsme s manželkou do kina, a tak jsme děti dali na večer k našim!“

Co je černé a přiškvařené ke stropu?

Nepříliš dobrý elektrikář.

„Četl jsi o té záhadné vraždě?“
„Je to příšerné. Žijeme v době, kdy stačí stisknout jednu klávesu a zabiják z temných zákoutí internetu ti zazvoní u dveří a zavraždí tě. Moderní technologie jsou fakt skvělé!“
„Jakou klávesu?“
...
„Haló? Jsi tam? Jakou klávesu, sakra?!“

Jeden večer jsem vzal do auta stopaře a on po chvíli povídá:
„Nezdá se vám nebezpečné brát stopaře v tuhle hodinu? Co kdybych byl vrah?“ A já s úsměvem odpověděl:
„Je velice nepravděpodobné, že by se takto setkali dva vrazi...“

Starý Arab žije již přes čtyřicet let v Chicagu. Moc rád by na své zahradě pěstoval brambory a zeleninu, ale je tam sám a cítí se již starý a slabý. Jeho syn studuje v Paříži a otec se rozhodne mu napsat e-mail:
„Milý Ahmede, jsem moc smutný, že nemůžu na své zahradě pěstovat brambory. Vím, že kdybys zde byl, pomohl bys mi zahradu zrýt. Mám tě rád. Tvůj otec.“
Obratem obdrží odpověď:
„Milý otče, prosím tě, v žádném případě nic na zahradě nedělej! Schoval jsem tam ‚tu věc‘. Taky tě mám rád. Ahmed.“
Jen pár hodin nato obklíčí dům starého muže americká armáda, námořníci, FBI a CIA. Přeorávají a přerývají zahradu kousek po kousku, prohlížejí každý milimetr, ale nenajdou nic. Rozčarováni se opět stahují.
Týž den dostává starý muž ještě jeden e-mail od syna: „Milý otče, jistě je nyní zahrada kompletně zrytá a můžeš zasázet své brambory. Víc pro tebe z takové vzdálenosti nemůžu udělat. Mám tě rád. Ahmed.“

„Víš, co bych chtěl vědět? Kde umřu.“
„Proč?“
„Já bych tam nešel.“