Průvodce ukazuje turistům starý zámek a vysvětluje: „Tento zámek pochází ze šestnáctého století. Mimo fontány vpravo, kterou právě stavějí. Ta bude pocházet ze sedmnáctého století.“

Po smrti Stalina pořádá další sovětský prezident přednášku. Ta skončí a je čas na otázky. Z publika se ozve:
„Proč jste nic neřekl, zatímco Stalin vraždil miliony?!“
Prezident se rozzlobí a zařve: „Kdo se ptá?! Přiznejte se!“
(Nikdo se neozve.)
„Tak proto, soudruzi.“

To takhle někdy na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let tehdejší československý prezident Gustáv Husák v rámci propagace mírové politiky vylezl na jeden tatranský vrchol a hlasitě zvolal směrem na sever: „Mier!“ Pak se otočil a zavolal směrem na jih: „Mier!“ Pak se opět pootočil a zvolal směrem na východ: „Mier!“ A pak ještě zvolal směrem na západ: „Mier!“ A tu se ozvalo zvolání z vedlejšího kopce: „No však sa nehýb, ty somár, veď mierim!“

„Já nejsem nespravedlivý,“ tvrdí učitel.
„Tak třeba vy tři pojďte před tabuli. Honzo, řekni mi, co bylo největší námořní pohromou ve dvacátém století.“
„Potopení Titanicu,“ odpoví Honza.
„Kolik bylo mrtvých?“ zeptá se učitel Františka.
„Kolem tisíce?“ řekne váhavě František.
„1500, ale uznám to,“ řekne učitel a obrátí se na posledního žáka.
„A ty, Pepo, ty mi je všechny vyjmenuj.“

Přijde starý pán do Kremlu a řve na Stalina: „Moc vám dekuji za šťastné dětství.“
Stalin na to: „To jsem ještě nevládl.“
Pán řekne: „No právě proto.“

Přijde Hitler za svým věštcem a chce vědět, kdy zemře.
Věštec mu odpoví: „Na židovský svátek.“
„A jak si můžeš být tak jist?“
„Až zemřete, můj Vůdce, tak to bude pro Židy svátek.“

Stará židovka vyhraje ve sportce. Přijedou za ní z televize a ptají se: „Babičko, co s výhrou podniknete?“
„Inu, koupím si domeček, pak nějake autíčko a postavím pomníček Hitlerovi.“
„Ale babičko, proč Hitlerovi? Vždyť to utrpení, co způsobil vašemu lidu!“
Babička se podívá na své tetování z koncentráku a prohodí: „No jo, ale ta čísla vyšla!“

Víte, proč se Hitler zastřelil?
Přišel mu účet za plyn.

Povídá si takhle občan USA, Sovětského svazu a Československa a přijde řeč na to, jak vyrábějí tanky.
Občan SSSR říká: „To u nás máme takovou horu, celou ze železa, a hned u ní jsme si postavili továrnu, a v ní za tři dny vyrobíme 200 tanků.“
Američan říká: „U nás máme taky takovou horu, celou ze železa, u ní továrnu, a za dva dny vyrobíme 300 tanků.“
A ten Čechoslovák začne: „U nás máme takové pohoří, jmenuje se Šumava. Tam rostou rozsáhlé lesy. A občas tam přijdou dřevorubci a pokácejí třeba 2000 stromů.“
Ti dva mu skočí do řeči: „Co sem pletete nějaké dřevorubce, tady se bavíme o tom, jak se vyrábějí tanky.“
Čechoslovák pokračuje: „Počkejte, hned se k tomu dostanu. Pokácejí 2000 stromů. Z toho 1999 lidi rozkradou, to se u nás stává, a ten jeden strom se dostane na pilu. Tam z něj udělají 2000 prken.
Z nich 1999 lidi rozkradou, to je u nás takovej zvyk. To zbývající prkno se dostane do Českých Budějovic do tužkárny. Tam z něj vyrobí 2000 tužek. 1999 jich lidi rozkradou, tak to u nás chodí. No a ta jedna tužka se dostane do obchodu, tam ji koupí nějakej Ludvík Vaculík, napíše s ní 2000 slov a přes noc tady máme 2000 tanků.“

Rybář vytáhl zlatou rybku. Prý mu splní tři přání. Chtěl být bohatý, mít krásnou ženu a být slavný. Ráno se vzbudí a kouká – všude luxus, otevřou se dveře, krásná žena přijde k posteli, políbí ho a říká: „Vstávej, Ferdinande, musíme do Sarajeva!“

Můj děda bojoval za 2. světové války na východní frontě. Když jsem se ho zeptal, jestli také pomáhal sovětům osvobodit Prahu odpověděl jenom stroze: „Nein.“

„Jsem slyšel, že při Černobylu zařvali jen dva lidi.“
„Jo?“
„Jeden řval: Vypni to! A druhý: Nejde to!“

Dnes si připomeneme první dochovanou zmínku o krádeži bicyklu, konkrétně ve znění: „Cyril a Metoděj přišli o kolo roku 863.“

Malý Jeník přišel za otcem, že má za domácí úkol ze školy napsat práci na téma, co to byl 17. listopad 1989.
„Víš, Jeníku, já jsem jen obyčejný člověk z vesnice, tak ti to vysvětlím takto. Tady u nás na dvoře… vidíš ty prasata ve chlévě?“
„Vidím, tati“ – říká Jeník.
„Teď vezmi hůl a vyžeň je všechny z chléva ven …“
Jeník to udělal, a když odhodil hůl, všechny svině se vrátily nazpět do chléva.
Syn: „Ale tati, vždyť už jsou všechny svině zase zpátky u koryta!“
„No vidíš, synku, a máš podklady pro práci o 17. listopadu 1989!“

Když jsem žádal o australské občanství, tak se mě pracovník, který vedl pohovor, zeptal: „Máte záznam v trestním rejstříku?“
Já řekl: „Ne, je to stále nutné?“

Žid utíká ze SSSR do Izraele. Na letišti v Moskvě mu vydají z kufru Leninovu sošku a ptají se: „Co to je?“
Žid: „Ale to se ptaj špatně, to se maj ptát kdo to je! To je Vladimír Lenin, otec revoluce, původce našeho skvělého komunismu.“
To samé se opakuje na letišti v Izraeli: „Co to je?“
Žid: „Ale pane celník, to se ptaj špatně, to se nemají ptát co to je, to se maj ptát kdo to je! To je Vladimír Lenin, největší vrah v dějinách lidstva.“
Žid přijde ke svým izraelským příbuzným, a jeho synovec se ho ptá: „Strýčku, kdo to je?“
Žid: „Ale to se ptaj špatně, to není kdo, to je co! To je 5 kg zlata!“

Syn příjde naštvaný že školy:
„Já to nechápu, tati. Ti hlupáci v minulosti pořád válčili a vůbec nemysleli na nás, kteří se o tom teď musí učit.“

Jánovi Husovi to na jeho dobu celkom pálilo, ale často to bolo až na hranici a preto mu ľudia hádzali polená pod nohy.

Pepíček: „Paní učitelko, mojí babičce je 90 a stále je plná energie!“
Učitelka: „A odkud je tvoje babička?“
Pepíček: „Z Černobylu.“

Nechápu, jak mohl Kolumbus objevit Ameriku, když já ji nenajdu ani v atlase.

Američtí vědci zjistili, že kazety měly kdysi stranu A a B tak jejich nástupcem muselo být CD.

1912 n. l. – Lidé s rezervacemi na zpáteční cestu Titaniku dostali své peníze zpět.

Přijedou za druhé světové války do Británie dva esesáci na tajnou špionážní misi. Tajná akce je dlouho připravovaná tak, aby esesáci dobře zapadli, mají britské oblečení, účesy, britský přízvuk. Jednoho dne si řeknou, že půjdou na výzvědy do vyhlášeného Londýnského baru plného nepřátel. Pečlivě se oblečou, procvičí angličtinu a usednou za bar.
Jeden z nich nonšalantně pronese: „Two Martini, please.“
Barman: „Dry?“
Esesák: „Scheisse, warum drei? Ich möchte nur zwei!“

Prohlíží si Pepíček v muzeu antickou sochu bez paží, pod kterou je nápis: Torzo vítěze.
„To bych rád viděl, jak musel vypadat ten poražený.“