Nechápu, jak mohl Kolumbus objevit Ameriku, když já ji nenajdu ani v atlase.

Američtí vědci zjistili, že kazety měly kdysi stranu A a B tak jejich nástupcem muselo být CD.

1912 n. l. – Lidé s rezervacemi na zpáteční cestu Titaniku dostali své peníze zpět.

Přijedou za druhé světové války do Británie dva esesáci na tajnou špionážní misi. Tajná akce je dlouho připravovaná tak, aby esesáci dobře zapadli, mají britské oblečení, účesy, britský přízvuk. Jednoho dne si řeknou, že půjdou na výzvědy do vyhlášeného Londýnského baru plného nepřátel. Pečlivě se oblečou, procvičí angličtinu a usednou za bar.
Jeden z nich nonšalantně pronese: „Two Martini, please.“
Barman: „Dry?“
Esesák: „Scheisse, warum drei? Ich möchte nur zwei!“

Prohlíží si Pepíček v muzeu antickou sochu bez paží, pod kterou je nápis: Torzo vítěze.
„To bych rád viděl, jak musel vypadat ten poražený.“

Píše se rok 2006. Dva chlapci jdou po Václaváku a najednou se zastaví před kanálem. Ten se otevře a z něho vystrčí hlavu starý vysušený děda a ptá se: „Chlapci, už skončila válka?“
Chlapci si z něho vystřelí: „Ne, ještě ne.“
Děda si smutně povzdychne: „Do háje s tím Napoleonem!“ a zaleze zpět.

Archeolog vykopal kostru a po analýze hlásí na ústředí, že je stará 4 tisíce let a že zemřela na infarkt. Ústředí tomu nevěří, pošlou ji do Ameriky a ti po dvou letech hlásí, že je to pravda. Šéfům je divné, jak to ten archeolog mohl během minuty zjistit pouhým pohledem. On vysvětluje: „Jednoduché – ta kostra měla v ruce malý lísteček s textem: ‚Sázím 10 000 šekelů na Goliáše‘.“

Do komunistického Československa se přijede učit mladý Afričan. Když se má vrátit do své rodné země, noviny se ho vyptávají, jak se mu zde líbilo. Černoch odpoví:
Čekoslováka Republika být zajímavý kraj a záhadný obyvatel. Já moc obdivovat tato 7 divy:

1. Všichni mít práce
2. Přestože všichni mít práce, nikdo nepracovat
3. Přestože nikdo nepracovat, plán plnit na 100%
4. Přestože plán plnit na 100%, nikde nic nebýt
5. Přestože nikde nic nebýt, všichni mít všechno
6. Přestože všichni mít všechno, každý krást
7. Přestože každý krást, nikde nic nechybět!

Vychloubá se soudruh ředitel socialistického podniku:
„Tento náš nový stroj nahradí pět dělníků.“
Redaktor podnikového časopisu se zeptal: „Kdo ho bude obsluhovat?“
A ředitel podal vysvětlení: „Osm inženýrů.“

Středověký člověk vidí auto: Pekelný stroj!
Dnešní dítě vidí fax: Primitivní technologie středověku?!

O Antonínu Novotném (prezidentu Československa v letech 1957–1968) se svého času vyprávěla tato historka:

Jednou ráno uviděl pan prezident u vnějších dveří svého úřadu sedět na bobku muže v montérkách.
„Copak tady děláš, soudruhu?“ ptal se zvědavě.
„Opravuji zámek, pane prezidente. Včera mi dodali objednávku, a tak jsem tady.“
„Správně, soudruhu, už si vzpomínám. Tak opravuj, opravuj.“
Pak celý den úřadoval, prezidentoval, přijímal návštěvy, řídil porady. Když kolem osmnácté hodiny odcházel domů, uviděl opět muže v montérkách, jak sedí na bobku a šťourá se mu v zámku.
„Copak to tady děláš, soudruhu?“ otázal se zvědavě.
„Vždyť už jsem vám to říkal ráno, pane prezidente. Opravuji zámek.“
Antonín Novotný se zamračil a přísně pravil: „Ale soudruhu, takovou dobu? Vždyť já bych to měl hotový za dvacet minut.“
Muž v montérkách na něj pohlédl a s milým úsměvem řekl: „Vy ano, pane prezidente. Vy jste přece zámečník. Já jsem advokát.“

Po převratu v roce 1948 vyslala americká CIA do Československa agenta se zadáním rozvrátit naše národní hospodářství. O pár měsíců později přišla od agenta kódovaná depeše: „Moje práce je zcela zbytečná. Mají tu na to speciální organizaci zvanou KSČ.“

To takhle jednou král Karel IV. s Buškem z Velhartic zasedli k dubovému stolu, jak bylo jejich zvykem, a král řekl: „Bušku, uděláme si malou oslavu, dneska mám svátek.“
Bušek namítl: „Ale dnes není Karla!“
A král odpověděl: „Ale je čtvrtýho!“

Kdysi dávno, někdy koncem roku 1981, přišel do pracovny sovětského generálního tajemníka Leonida Brežněva nějaký host, a všiml si, že tam jsou takové zvláštní hodiny. Tak se zeptal, co to je zač, a Brežněv vysvětloval:
„Tyhle hodiny ukazují čas ve všech významných světových městech. Je to velmi užitečné. Je například trapné, když si chci pokecat s americkým prezidentem, a v Americe jsou zrovna tři hodiny v noci. To se stávalo, než jsem tu měl ty hodiny. Nebo zrovna onehdy. Telefonoval jsem do Vatikánu, abych se zeptal, jak se cítí papež po atentátu, a ono bylo dvě hodiny před atentátem.“

Poznámka: 13. května je tomu přesně 40 let, kdy byl 13. května 1981 spáchán atentát na papeže Jana Pavla II.

Cestovatel putuje po Divokém Západě, až dorazí k indiánské vesnici. Tam hoří dva velké ohně a z obou stoupá takový různě přerušovaný kouř. Zeptá se, co to je.
Indián mu odpoví: „To jsou kouřové signály. Posíláme důležitou zprávu.“
„Aha“, řekne cestovatel, protože o indiánských kouřových signálech už slyšel. Chvíli se dívá, a pak se zeptá: „Ale proč jsou ty ohně dva a přitom z obou jdou stejné signály?“
Indián mu odpoví: „No, to druhé je kopie na okres.“

Šedesátá léta, SSSR, Moskva.
Cizinec se v centru města ptá místního občana: „Prosím vás, kde je tu nejbližší restaurace, kde se dá dobře najíst?“
„V Helsinkách,“ odpovídá místní znalec.

Tento vtip se vyprávěl v době, kdy průměrný plat v Československu byl asi 2500 Kčs měsíčně, rohlík stál 30 haléřů, litr mléka 2 Kčs a jízdenka na tramvaj 1 Kčs.

To takhle jednou tehdejší předseda vlády Štrougal přišel za prezidentem Husákem a říká mu:
„Poslyš, mě už to nebaví, jak mi lidi pořád nadávaj, že mám tak hrozně velkej plat. Nemohl bych dostat nějakou jinou práci, kde bych měl menší plat než jako předseda vlády?“
Husák mu řekl: „No, měl bych tady jedno volné místo na jednom ministerstvu, asi tak za 10 tisíc měsíčně.“
„No, to je taky docela moc, něco s ještě nižším platem tam nemáš?“
„No, pak bych tady měl jedno místo na jednom generálním ředitelství asi tak za 7 tisíc.“
„No, to je pořád ještě moc. Víš, já bych chtěl něco za takové dva nebo tři tisíce.“
„No jó, ale to bys musel něco umět!“

V Polsku v dobách tuhého socialismu si jeden docent matematiky spočítal, že dělník v loděnici vydělá 3× více než on. A tak si v občance proškrtal tituly před a za jménem a šel pracovat do loděnice. V loděnici se mu dařilo, moc se s prací nepřetrhl a dostával 3× víc než na škole. Pak loděnice založila večerní školu pro dělníky, a že kdo tam bude chodit, dostane přidáno. Docent se zapsal a začal chodit. Hned první hodinu, bác ho, matematika. Obtížnost jako v prvním ročníku na střední, takže docent jen tak pospává a nedává pozor. Všimne si ho učitel, vyvolá k tabuli a dá mu spočítat obsah kruhu. Docent začne psát, ale zaboha si nemůže vzpomenout na vzorec pro obsah kruhu, takže se to rozhodne odvodit. Napíše si převod do polárních souřadnic, pak to integruje a vyjde mu mínus pí er na druhou, tak tam stojí a přemýšlí, kde se tam vzalo to mínus. A z poslední řady někdo zašeptá: „Otoč interval integrace...“