Kdybych dostal desetikorunu pokaždé, když něco nechápu, ptal bych se „proč mi furt všichni dáváte peníze?“

Kdybych dostal pětikorunu pokaždé, když mě někdo osočí, že neumím počítat, vydělal bych na této pomluvě přesně 28 korun.

Kdybych dostal korunu pokaždé, když mi někdo řekne, že přeháním, byl bych dávno miliardář.

Básník: „Tak co říkáte na moje básně?“
Redakce: „Některé vaše básně jsou hrozně prosté, a ty zbylé jsou prostě hrozné.“
Básník: „Myslíte si, že v mých básních je málo ohně?“
Redakce: „Naopak, v ohni je málo vašich básní.“

Už dvacet let beru každý den pilulky na prodlužování trpělivosti. Zatím se mnou vůbec nic nedělají, ale stále věřím, že jednou konečně zaberou…

Dnešní děti si vůbec neumějí hrát. Samý počítače, telefony...
To já když byl malej, tak jsem si vzal luk a kámoš jablko...
Dnes by mu bývalo bylo 50!

„Filipe, tys řekl strejdovi, že je hloupý?!“
„Ano.“
„Tak se mu běž hned omluvit!“
„Promiň strejdo, za to, že jsi hloupý.“

Čokoláda je nejlepší investice.
Koupíš 100 gramů a získáš 3 kila.

Povídá velký komín malému: „Tak malý a už kouří!!!“

Dnes si připomeneme první dochovanou zmínku o krádeži bicyklu, konkrétně ve znění: „Cyril a Metoděj přišli o kolo roku 863.“

Teória je, keď vieš ako niečo funguje, ale nevieš to využiť.
Prax je, keď nevieš ako nieco funguje, ale vychádza ti to.

Ja v svojom živote používam oboje, takže mi nič nevychádza a nerozumiem tomu.

Bůh dal všem lidem mozek, ale jen někomu návod na použití.

Dvě znamení, že jsi příliš dlouho na mobilu:

1. Zapomínáš na věci.
2. To si nepamatuju...

8 planet.
7 světadílů.
200 zemí.
8 miliard lidí.
A ty se zamiluješ do postavy, která neexistuje!?

Cítíš se psychicky špatně?
Běž si zaběhat a budeš se cítit i fyzicky špatně...

Rád bych tu napsal pár chemických vtipů, ale bojím se reakcí...

Vydal jsem se do Japonska a nespatřil jsem tam žádného ninju. Jsou dobří!

Řekla bych vám vtip o rublech, ale stejně by tady neměl cenu.

Největší vánoční lež: Už si chlebíček nevezmu.

Moji kamaráti sú neuveriteľný!
Nikto mi neverí, že mám kamarátov.

Co se týče různých postižení, musím uznat, že my němí na tom nejsme špatně. Ale nemůžu mluvit za všechny.

Některé děti jsou sice drzé a nevychované, ale nebylo by správné házet všechny do jednoho pytle. Proto si každý čert nosí svůj.

Ve škole si připadám jako na policejním oddělení.
Pořád se mě na něco vyptávají a já o ničem nevím.

„Když jsem se vracel z práce, tak mně napadnul vzteklý pes.“
„To je strašné! Představ si, kdyby tam bylo malé dítě!“
„Myslím, že dítě bych přepral.“