Hurvínek se ptá Máničky: „Máni, dáš mi prosím tě nějakou naši společnou fotku, jak se koupeme v moři?“
„Ale jistě, Hurvínku, na co ji potřebuješ?“ ptá se pyšně Mánička.
„Do školy, kluci ze třídy mi nevěří, že mám fotku s velrybou.“

Radí Mánička kamarádce: „Na Hurvínka si dej velký pozor! Když tě bude lákat k sobě domů, tak má zcela jistě postranní úmysly. Bude po tobě chtít, abys mu umyla nádobí.“

Mánička říká: „Představ si, Hurvínku, že náš kanárek vypil benzín. Třikrát zakroužil kolem lampy a pak se zřítil.“
„A proč? Umřel?“
„To ne,“ uklidňuje ho Mánička, „ale došel mu ten benzín.“

Hurvínek: „Tati, jak se jmenuje samice od hada?“
Taťulda: „No přece hadice.“
Hurvínek: „A jak od kraba?“
Taťulda: „Krabice přece.“
Hurvínek: „A od medvídka koaly?“
Taťulda: „Ale Hurvajs, vždyť to pořád říkají v televizi, furt ta koalice!“

Paní Kateřino, proč máte za uchem párek?
„Šmankote! To jsem snědla k večeři tužku!“

Hurvínek chodil celý rok do posilovny a chlubí se Máničce, že už má postavu jako řecký bůh. Té se to ale nezdá:
„Poslyš, nebyl náhodou Buddha z Indie?“

„Paní učitelko, proč se mým zubům říká mléčné?“
„Protože piješ hodně mléka.“
Hurvínek se rozzáří a odtuší: „Takže taťulda má pivní zuby.“

„Hurvínku, který pták si nestaví hnízdo?“
„Kukačka.“
„Výborně, a proč?“
„Protože bydlí v hodinách.“

„Žáci, kdo odpoví na první otázku, nemusí odpovídat na druhou. Tak tedy Hurvínku: kolik máš vlasů na hlavě?“
Hurvínek odpoví: „345.“
„Jak si na takovou hloupost přišel?“ podiví se učitel.
„Nepovím, protože tohle je už druhá otázka.“

„Máničko, kde máš ten nový fotoaparát?“
„Ztratila jsem ho, bábinko.“
„Ztratila?!“
„Ano, ale neboj se, on se zase najde. V návodu je napsáno, že má vbudovaný hledáček.“

„Hurvínku,“ raduje se pan Spejbl, „ten kašel dneska zní daleko lépe než včera.“ „Není divu, vždyť jsem ho celou noc trénoval,“ pochlubí se Hurvínek.

Pan Spejbl jede s Hurvínkem na dovolenou. „Pane Spejble,“ zastaví je jeden policajt. „váš vůz je příliš naložen, odeberu vám řidičský průkaz!“ Pan Spejbl odpoví: „A vy si myslíte, že to pomůže? Vždyť ten řidičák váží sotva padesát gramů.“

Mánička se ptá Hurvínka, co bude chtít dělat, až bude velký. „Budu chtít rozdělovat v divadle role,“ odpoví jí Hurvínek. „A není to moc velká zodpovědnost?“ diví se Mánička. „Co by. Ke každému záchodu dám jednu roli a je to.“

Hurvínek přijde domů celý promáčený. Spejbl se vyděsí: „Co jste to proboha prováděli?!“
„Hráli jsme s kámošema na psa, já byl strom.“

„Taťuldo, dej mi 5 korun.“
„Nedám, Hurvínku.“
„Když mi dáš 5 korun, tak ti řeknu, co říká každé ráno pošťák paní Kateřině.“
„Tady máš, co říká?“
„Dobrý den, tady je vaše pošta.“

„Hurvínku, co mi to tady vykládáš, máš mě snad za dokonalého pitomce?“
„To ne, taťulínku. Nikdo není dokonalý.“

Mánička se vychloubá svými znalostmi o nemocích. „Četla jsem, že bolest vždy zachvátí nejslabší místo v těle.“
Hurvínek se zamyslí: „Tak proto taťuldu tak často bolí hlava.“

Učitel zadává úkol: Doma vypracujete cvičení 8, 9 a 10.
Hurvínek si povzdechne: Chudák taťulda.

Sešla se Mánička s Hurvínkem.
Mánička řekne: Hello.
Hurvínek: Jaký haló, já tě slyším!

Policista k panu Spejblovi: „Pane řidiči, nesvítí vám světla, tak si vystupte.“ „To už jsem zkusil, ale nepomohlo to,“ ujišťuje ho pan Spejbl.

Spejbl vyčítá Hurvínkovi:
„Teda Hurvajs, to od tebe bylo ošklivé! Mánička ti upekla bábovku a ty jsi jí rozbil okno kamenem!“ Hurvínek si jen odkašle: „To nebyl kámen. To byla ta bábovka.“

„Hurvínku, v levé kapse máš dvacet korun a v pravé šedesát. Co máš?“
„Cizí kalhoty, pane učiteli.“

Hurvínek se vychloubá Spejblovi: „A taťuldo, dneska jsem se jako jediný ve třídě hlásil!“
Spejbl: „No to je skvělé, a na co se paní učitelka ptala?“
Hurvínek: „Kdo nemá domácí úkol.“

Hurvínek se baví tím, že telefonuje řezníkovi.
„Máte prasečí ouška?“
Řezník přitaká.
„Máte i prasečí rypáček?“
„Ještě mám,“ odpoví prodavač.
„A máte i prasečí nožičky?“ pátrá dále Hurvínek.
„I ty mám,“ libuje si řezník.
„Vy teda musíte vypadat!“ dodá Hurvínek a položí sluchátko.