„Řekněte mi, sluho, kdo je tady blbec, vy, nebo já?“
„Pane lorde… vy přece nejste člověk, který by zaměstnával blbce.“

„Jeane, pohár vody, prosím.“
„Zde, pane.“
„Děkuji, Jeane. Jeane, další pohár vody, prosím.“
„Zde, pane.“
„Děkuji, Jeane. Jeane, ještě jeden pohár vody, prosím.“
„Zde, pane.“
„Děkuji, Jeane. Jeane?“
„Ano, pane?“
„Zavolej hasiče. Tohle sami neuhasíme.“

Zavolal si lord svého kuchaře a povídá: „Zítra přijede moje tchýně, tady je seznam jejích oblíbených jídel.“
„Ano, pane.“
„Ale jakmile jí jen jedno z nich připravíte, okamžitě vás vyhodím!“

„Jean, kde jsou děti?“ „V lednici, vaše lordstvo.“ „A nebude jim tam zima?“ „Ne. Zavřel jsem dveře.“

Anglii už třetí týden bičují silné bouře. Vytrvalý déšť už rozvodnil několik řek a tak se stane, že i lord Patrick se svou rodinou musí vylézt na střechu svého sídla.
Vtom se nejmladší lordův syn, James, podívá dolů a vidí, jak napřed po proudu a poté proti proudu plave klobouček. Celé se to několikrát opakuje a vždy postoupí o kousek dál.
„Kdo to je?“, zeptá se svého otce lorda. „Synu, ty nepoznáš našeho sluhu, Jamese?“, odvětí lord. „Já mu vždy říkám: Ať je hezky, nebo ošklivě, trávník, chlouba našeho sídla, se vždy musí posekat.“

Lord jde kolem bezdomovce, hodí mu libru a povídá:
„Dej si v nejbližší hospodě whisky na mé zdraví.“
„Jsem abstinent, pane.“
„Tak tady máš pět liber a kup si dobrý tabák!“
„Díky, pane, ale já jsem nekuřák.“
„V tom případě ti dávám sto liber a běž k nejlepší prostitutce, ať si aspoň něco užiješ!“
„Promiňte, pane, ale já netoužím po takových ženách.“
„Víš co? Tady máš dvě stě liber, zajdi k mé ženě a řekni jí, ať se podívá, jak vypadá muž, který nepije, nekouří a nesmilní.“

„Sire, pojedete dnes dopoledne k lékaři?“
„Asi ne, mám za svítání souboj v parku na kraji města.“ „Tak vás mám přeobjednat na odpoledne?“
„Ne, Jean. Buď už u lékaře budu, nebo ho nebudu potřebovat...“

Sluha nedoslýchavého lorda Cecila vždy spoléhal na to, že jeho pán špatně slyší, a tak si často nespokojeně bručel pod vousy. Jednou, když se lord Cecil vrátil v podvečer domů, pomáhal mu z kabátu a mumlal: „Tak sis zase někde dával do nosu, ty starý mazavko!“
„Kdepak, Jamesi, dnes jsem si na Oxford Street koupil báječné naslouchátko.“

Lord se sluhou jede na dovolenou.
„Jean, přibalil jste do kufru klavír?“
„Proč klavír?“
„Zapomněl jsem na něm naše letenky.“

Lord říká svému sluhovi:
„Jean, dnes mám velikou chuť pracovat, tak si oloupu vajčko sám.“

Lord vyhodil z okna flašku od sody. Po chvilce se s rachotem skla ozval lidský řev.
Lord se udiveně zeptá: „Jean, v té flašce byli lidé?“

„Pane, prosím vás, mohl byste zavřít to okno? Venku je hrozná zima.“
„A vy myslíte, že když to okno zavřu, bude venku tepleji?“

„Jean, pamatujete, jak jsme byli před třiceti lety v Africe?“
„Lituji, sire, ale to byl ještě můj předchůdce.“
„Ale ne, Jean, byl jste to určitě vy. Vzpomeňte si přeci, jak vás tam pak sežral ten lev!“

Silně hluchému lordu z projížďky městem pomáhá jeho sluha Jean vystoupit z vozu. Jean si pro sebe říká: „Tak co, už jsi zase lezl za ženskýma a otravoval lidi?“ „Ne, Jean, byl jsem si koupit nový naslouchací přístroj.“

„Myslíte, že jsem s vámi spokojený, Jean?“
„Ano, pane.“
„Jean, kolikrát vám mám říkat, abyste nelhal!?“

Jean pomáhá starému a silně nedoslýchavému lordovi z pláště a bručí si pro sebe: „Tak co, ty starej dědku, zase ses flákal po městě, nalejval do sebe na každým rohu whisky a kdekoho otravoval?“
„Ne, Jean, byl jsem si koupit nový naslouchací přístroj...“

Lord se vrací z dovolené a ptá se Jeana: „Jean, stalo se tu něco v době mé nepřítomnosti?“
„Nic, pane, jen jsem zlomil rýč.“
„Rýč? Proč jste propána zlomil rýč?“
„Protože jsem zakopával vašeho psa, pane.“
„Cože? Můj pes je mrtev? Jak to?“
„Uhořel ve své boudě, pane.“
„Jak to, že mu hořela bouda?“
„Chytla od domu, pane.“