Děda vzpomíná: „Když jsem byl malej, dala mi máma dvacku a poslala mě do obchodu. Přinesl jsem dva chleby, mléko, balíček bonbónů, čokoládu, deset vajec, koblihu, litr piva a ještě mi zbylo na kolotoč. Tohle už bohužel není možný. Teď tam maj na každým rohu kamery.“

Miluji knihy, které vás rozbrečí už na první stránce. Teď čtu učebnici matematiky pro devátý ročník a je to fakt síla.

Doktor mi řekl, že ranní rozcvička mi přidá pár let života...
A měl pravdu. Po dnešních třiceti dřepech se cítím na 85.

Mistr ve vrhu koulí povídá trenérovi: „Dnes se musím předvést, na tribuně sedí moje tchýně!“
„Nemáš šanci, tam nedohodíš!“

Na jedné lavičce sedí manželský pár, na lavičce naproti sedí pár milenecký. Milenci se líbají a manželka na ně z protější lavičky závistivě kouká.

Po chvíli povídá svému manželovi: „Poslyš, on ji už aspoň pětkrát za tu dobu, co tady sedíme, políbil, a tebe to ani nenapadlo ještě ani jednou!“

Manžel se na ni udiveně podívá:

„Prosím tě, vždyť ji ani neznám!“

Tvrzení, že člověk používá pouze 10 % mozku, je nesmyslná dezinformace.

Pravdou je, že pouze 10 % lidí používá mozek.

Stojí takhle partička bláznů v blázinci.
Jeden o sobě tvrdí, že je Napoleon Bonaparte.
Druhý na to říká: „To já jsem posel boží a poslal mě sám bůh.“
Třetí se na něj tak divně podívá a říká: „Tak to je opravdu divný, protože já jsem nikoho nikam neposílal.“

Na světě je tolik talentovaných fotografů...
A pak je tu ta paní, co mě fotila na občanku.

Přijímací úkol pro policejní kandidáty:
Do ocelové krabice s otvory různých tvarů (kruh, čtverec, ovál, trojúhelník) je nutno zasunout tělesa odpovídajících tvarů.

Přijati dva díky nadprůměrné inteligenci, deset díky neobyčejné síle.

Dnes jsem četla inzerát: Muž, 40 let hledám ženu. Teď sedím a přemýšlím, jestli vynechal čárku, nebo je tak zoufalý.

Roubíček před svým domem vystoupil z taxíku a začal se hrabat v kapsách a mumlat si pod fousy:
„Oj vej, zdá se, že mi peněženka vypadla v autě.“
Když to taxikář uslyšel, šlápnul na plyn a rychle zmizel.
Roubíček sarkasticky pro sebe:
„Kohn nekecal, opravdu to funguje!“

Sousedka: „Miláčku, proč kopeš tu díru?“
Holčička: „Kopu hrobeček pro mojí rybičku.“
Sousedka: „A není ta díra na rybičku moc velká?“
Holčička: „Ani neee, musí se tam vejít i vaše kočka, která mi ji sežrala...“

„Haló?“
„Dobrý den, pan Novák?“
„Ano.“
„Máme vašeho syna.“
„Ale né. To je strašné! Co mám dělat, chcete výkupné?“
„Ne. Stačí, když si ho vyzvednete ze školky. Rádi bychom zavřeli a šli taky domů.“

Ráno přijde starší pán k bráně Pražského hradu a ptá se strážného: „Prosím vás, je prezidentem Miloš Zeman?“
„Ne, pane, Miloš Zeman už není prezidentem,“ odpovídá strážný.
Pán poděkuje a odchází.
Druhý den ráno je ale opět u brány a znovu se ptá: „Prosím vás, je prezidentem Miloš Zeman?“
„Ne, pane, není,“ odpovídá s mírným údivem strážný.
Třetí den se situace opakuje. Pán přichází znovu a ptá se: „Prosím vás, je prezidentem Miloš Zeman?“
Tentokrát to strážnému nedá a odpoví: „Vždyť jste se na to stejné ptal včera i předevčírem. To se na to budete chodit ptát každý den?“
„Když to se tak krásně poslouchá.“

Do řeznictví vběhl pes,zmocnil se věnce buřtů a utekl. Ale řezník psa poznal, byl to pes místního právníka. Řezník tedy právníka navštívil a zeptal se ho:
„Když mi do řeznictví vběhne pes a něco si odnese, kdo by to měl zaplatit?“
„Samozřejmě majitel toho psa,“ odpověděl právník.
„Ahá, tak v tom případě mi dlužíte 120 korun, protože to byl váš pes.“
Právník tedy dá řezníkovi 120 korun a řezník se chystá k odchodu. Ale právník řekne: „Moment ještě. Tady je účet na 500 korun za moji konzultaci.“

Povídá zubař pacientovi na křesle:
„Mohl byste při tomto zákroku hodně řvát?“
„Ale proč, vždyť to vůbec nebolí?“
„Víte, za hodinu mám tenis a je plná čekárna.“

Včera jsem našla manželovo hodnocení ze školky: „Dobře papá, spí a je hravý.“ Za těch 30 let se vlastně nic nezměnilo.

„To musíš furt hrát karty a chodit do hospody?“ Zlobí se manželka.
„Nemusím. Dělám to úplně dobrovolně.“

Manželka odjíždí na dovolenou a říká manželovi:
„Nezapomeň se starat o kočku a babičku!“
„Neboj, o všechno se postarám,“ odpovídá manžel.
O pár dní později manželka volá manželovi:
„Jak se máš? A jak jsou na tom kočka a babička?“
„No, kočka včera umřela,“ odpovídá vyděšeně manžel
„Cože?! Proč to musíš říct všechno najednou? Mohl jsi říct, že si kočka hrála na zahradě, druhý den říct, že si zlomila nohu a třetí den říct, že umřela.“
„Dobře, příště už to budu říkat opatrněji,“ odpoví manžel.
„Nicméně, jak se má babička?“
A manžel nervózně odpoví:
„Ehm, babička si hraje na zahradě...“

Pepíček: „Občas si povídám sám se sebou.“
Pepíček: „Jó, to já občas taky.“

Můj přítel zase skončil v nemocnici po tom, co snědl čokoládu.
Moji čokoládu.

Čím víc vážíš, tím těžší jsi pro únosce. Chraň se! Dej si dortík!

Paní učitelka: „Jaká je vaše nejčastější lež?“
Anička: „Já jsem se učila!“
Honzík: „Já to nebyl!“
Pepíček: „Četl jsem a souhlasil jsem s podmínkami.“

Když jsem dneska kopal jámu, narazil jsem na takovou truhličku. Otevřel jsem ji. Byla plná zlatých mincí. Nadšený jsem běžel do baráku, říct to své ženě. Pak jsem si najednou uvědomil, proč jsem kopal tu jámu.

Telefony jsou dneska tak drahé, že když upadneš a slyšíš křupnutí, tak doufáš, že to byla noha.

Pepíček: „Paní učitelko, mojí babičce je 90 a stále je plná energie!“
Učitelka: „A odkud je tvoje babička?“
Pepíček: „Z Černobylu.“

Šéf mě dnes v práci tolikrát napomenul, že jsem mu ze zvyku řekl: „Ano, miláčku.“

Pepíček přijde pozdě do školy a říká: „Paní učitelko, omluvám se, že jdu pozdě, ale můj táta je v nemocnici.“ „No dobrá, já ti to omluvím,“ říká učitelka. Pepíček si sedne a spolužák se ho zeptá, co je jeho tátovi. Pepíček se usměje a říká: „Nic, on je doktor.“

V jednom nejmenovaném baru sedí malý chlapík nad malou skleničkou. Vtom se rozevřou dveře a vejde dovnitř motorkář. Přisedne a vypije onomu chlapíkovi pití a ten se okamžitě rozpláče.
„No tak už nebreč, koupím ti jiný pití,“ povídá motorkář.
„Ale o to nejde“, vysvětluje onen chlápek „dneska mě vyhodili z práce, poté se se mnou rozešla přítelkyně, pak jsem taky prohrál poslední výplatu a teď ještě přijdeš ty a vypiješ mi můj jed...“

Syn: „Tati, chci se oženit.“
Otec: „Nejdřív se omluv.“
Syn: „Za co?“
Otec: „Omluv se.“
Syn: „Ale proč? Co jsem udělal?“
Otec: „Nejdřív se omluv.“
Syn: „Ale proč?“
Otec: „Nejdřív se omluv.“
Syn: „Nejdřív mi alespoň řekni důvod!“
Otec: „Nejdřív se omluv.“
Syn: „Dobře, omlouvám se...“
Otec: „Výborně, tvůj výcvik je hotový. Když se umíš omluvit, aniž bys věděl za co, můžeš se ženit.“

„Dobrý den, v životopise máte, že umíte rychle počítat.“
„Ano, to je pravda.“
„Tak kolik je 365×8?“
„930.“
„To je špatně!“
„Ale bylo to rychlé!“

„Mami, to je moje holka.“
„Zasloužíš si něco lepšího.“
„Ale mami, já ji miluju.
„Já mluvím s ní.“

Zloděj je ve zpovědnici, zároveň krade farářovi hodinky a zpovídá se:
Říká: „Já kradu!“
Farář říká: „Snad kradl jsem!“
Zloděj: „Ukradl jsem hodinky!“
Farář: „Tak je vrať!“
Zloděj: „Tady je máte.“
Farář: „Já je nechci. Vrať je majiteli.“
Zloděj: „Ale on je nechce!“
Farář: „Tak si je nech!“

Na příjmacím pohovoru:
„Tahle sklenice je do poloviny dolitá vodou. Co si myslíte? Je z poloviny prázdná nebo z poloviny plná?“
„No když se podíváte kolik je v ní vzduchu, tak je úplně plná!“
„Gratuluji, vítejte ve výrobně bramburků!“

Jeden muž říká starému moudrému dědovi: „Moc chci žít věčně. Co pro to mám udělat?“
„Ožeň se,“ odpoví děda.
„A budu žít věčně?“
„Ne, ale ta touha zmizí.“

Nechápu, jak může někdo v biatlonu skončit druhej.
Má přece pušku, ne?

Žena vyčítá manželovi: „Takovou dobu jsi už se mnou nikde nebyl. Ani v kině, v restauraci, o divadle vůbec nemluvím.“
„Prosím tě, co si stěžuješ,“ odvětí muž. „A kdo s tebou jel vloni na pohotovost, když sis zlomila nohu, co?“

Zajíček a medvěd jedou vlakem. Přichází průvodčí. Medvěd si vzpomněl, že si nekoupil jízdenku. Dohodli se tedy, že zajíček dá medvědovi svůj lístek a medvěd vezme zajíčka do tlapy a vystrčí ho za okno – aby revizor neviděl, že zajíčka drží. Za chvíli dorazí průvodčí do jejich kupé: „Jízdenky, prosím.“

„Tu máte,“ podává medvěd zajíčkův lístek.

„A co to máš, Míšo, za oknem?“

„Ále, vůbec nic!“ povídá medvěd a ukazuje prázdnou tlapu.

„Tati, jsou brouci dobří k jídlu?“ ptá se hoch.
„Nemluv o takových věcech u jídla, synu,“ odpoví otec.
Po večeři se otec ptá: „Tak co ses to chtěl zeptat?“
„Už nic,“ říká syn. „Měl jsi brouka v polévce, ale už jsi ho asi snědl.“

Táta poslouchá syna, který se mu chválí, že psali slohovou práci na téma, jak se jejich rodiče poznali.
„A ty jsi napsal co?“ ptá se otec.
„Že jste se potkali ve Vysokých Tatrách.“
„Správně, a jak jsi svou slohovou práci nazval?“ A syn s úsměvem odpoví: „Oběť velehor!“