„Haló. To je poradna pro alkoholiky?“
„Ano.“
„Jak se dělá mochito?“

Prvního ledna se ptá matka syna:
„Už jsi zase na internetu? Kdys tu byl naposledy?“
Syn: „Vloni, mami, vloni...“

„Hej, ty petardy, co jsi mi prodal, nefungují!”
„Jak to? Vždyť jsem je předem zkoušel...”

Pán s malým chlapcem vstoupil do holičství.
„Nejdřív ostříhejte mě, musím ještě někam zaskočit. Pak přijdu a zaplatím,“ řekl muž a sedl si do křesla.
Ostříhali nejprve jeho, a když odešel, tak i hocha. Čekali na otce půl hodiny, hodinu — klukovi zatím půjčili časopisy a muž se stále nevracel.
„Kam šel vlastně tvůj otec?"
„Můj otec?“ divil se klučina. „Já to toho pána vůbec neznám.
Zastavil mě na ulici a ptal se, jestli se nechci dát ostříhat.“

Letová kontrola: „Let 798, slyšíme se?“
*ticho*
Letová kontrola znovu: „Let 798, slyšíme se?“
*opět ticho*
LK: „Let 798, slyšíme se? Ohlaste se.“
Hlas: „Éééé... tady... *škyt*... let 798, jsme... *škyt*..., jsme celkem v pořádku, jen tu máme... *škyt*... menší oslavu...“
LK: „Cestující jsou také v pořádku?“
H: „Éééé... jojo, jsou... *škyt*... v pořádku. Máme tu celkem... *škyt*... veselo, hehe... *škyt*...“
LK: „A co letová posádka?“
H: Éééé... *škyt*... ti se mají také dobře... oslavují tu taky.“
LK: „A piloti jsou v pořádku?“
H: „Ano... úplně... jen je ta oslava... *škyt*... trochu zmohla, tak spí v zadní části... *škyt*... letadla.
LK: „Tady letová kontrola. Můžete mi tedy říct, s kým vlastně mluvím?“
H: „Tady... *škyt*... autopilot...“

Nekoukám na svůj bankovní účet.
Co oči nevidí, to srdce nebolí.

„Paní, vy tvrdíte, že je ten byt příliš vlhký? A můžete to nějak dokázat?“
„Můžu! Včera se mi do pasti na myši chytila ryba.“

Zajímali jste se někdy o to, proč vlak na kolejích drncá? Pojďme se na to zaměřit: Vlak, to je lokomotiva a vagony. Vagony jsou jen taženy, ty zanedbáme. Zbývá nám lokomotiva – tedy vlastně motor a kola, zbytek není důležitý, zanedbáme ho. Po kolejích se válí jenom kola, takže motor taky zanedbáme. Kola si zjednodušíme jen na jedno, což je vlastně kruh. Kruh, to je pí er na druhou. Pí je konstanta, tu zanedbáme, a zůstalo nám er na druhou, což je čtverec.
Co dělá čtverec, když se otáčí? Přece drncá!

Víš, jak ulovit krokodýla?

Není to zrovna jednoduché, potřebovat na to budeš rybářský prut, aritmetické tabulky z matematiky, deku, dvě pletací jehlice, kovadlinu, jablko, dvě esa, gril, maso na ten gril a příručku na lov jelenů. A jak to uděláš?

Nejprve musíš k nějaké řece, kde očekáváš výskyt krokodýlů. Nahodíš tam tedy prut, jenomže na rybářský prut krokodýla nechytíš, tak tě napadne, že ho chytíš na maso, které ugriluješ. Začneš tedy grilovat maso, jenomže než se to maso ugriluje, tak to nějakou tu chvíli trvá, tak si roztáhneš deku a aby sis zkrátil čekání, začneš si číst aritmetické tabulky. No jo, jenže aritmetické tabulky jsou strašně nudné čtení, takže u toho usneš. Za tu dobu, co spíš, se ugriluje to maso, které ucítí krokodýl a půjde si pro něj. Všimne si tebe, ale vedle tebe leží ty aritmetické tabulky – a protože je krokodýl chytré zvíře, začne si je číst. No jo, jenže aritmetické tabulky jsou strašně nudné čtení, takže u toho krokodýl usne.

Ale kdo usne dřív, vzbudí se dřív, takže se vzbudíš ty a všimneš si spícího krokodýla, což tě vyděsí, takže mu píchneš první bodací jehlici do oka. Jenomže jednou pletací jehlicí krokodýla nezabiješ, takže se naštve a začne tě pronásledovat. Když tak běžíš, upustíš tu kovadlinu, čímž ho trochu zdržíš a vytvoříš si náskok. Pokračuješ v běhu, ale po chvíli upustíš i to jablko, nicméně jablko nepadá daleko od stromu – tak na ten strom vylezeš. Počkáš, než tě krokodýl doběhne a začne se škrábat nahoru, kde mu bodneš druhou jehlici do druhého oka. Krokodýl se zlekne a zařve: „Oko!“
Ale ty máš dvě esa, tak povídáš: „Přebíjím!“
Krokodýl se zamyslí a pak jen řekne: „To jsem z toho jelen...“
A tak dále pokračuješ podle příručky pro lov jelenů.

V muzeu:
Průvodce: „Toto je lebka samotného slavného vojevůdce Napoleona Bonaparte.“
Návštěvník: „A co tady ta menší vedle?“
Průvodce: „Ta je z doby, když mu bylo deset let.“

Čas ve vězení utíká celkem pomalu, proto se vězni z dlouhé chvíle rozhodli, že si očíslují vtipy, které si mezi sebou povídají. Za nějaký čas jsou s tím hotovi.
Zanedlouho jeden z vězňů řekne číslo „42“ a ostatní se při vzpomínce na dobrý vtip zasmějí. Další na to prohodí „25“ a většina vězňů se zase malinko usměje.
Za krátkou dobu třetí ze skupinky vězňů prohodí „81“ a pár se jich opět trochu směje, ale jeden z vězňů se začne smíchy skoro válet po zemi.
Ostatní na něj koukají: „Je ti něco?“ a vězeň povídá: „Ne, ale tenhle vtip jsem ještě neslyšel.“

„Dobrý den, vítám vás na přednášce Jak vydělat sto tisíc za jednu minutu. Kolik vás přišlo? Sto! Kolik jste za to zaplatili? Tisíc! To je vše. Děkuji za pozornost.“

Dají si závod 3 muži kdo vydrží nejdéle v ledničce.
První tam vydržel hodinu, 2 hodiny, a pak vylezl.
Šel tam druhý a vydržel tam den, 2 dny, a pak vylezl.
Šel tam 3. a vydržel tam týden, měsíc, rok, a pak vylezl a povídá: „Já čekám, až tu ledničku zapnete.“

Nad městem letí dva duchové a jeden říká druhému: „Jééé, pozor, ztratil jsi kapesník.“ A ten druhý na to: „Ale ne, to je můj syn, zrovna se učí lítat.“

Můj prapradědeček zažil Titanik. Od samého začátku varoval lidi, že ta loď se potopí. Ale nikdo nebral jeho varování vážně. Děda pokračoval a lidi se doslova zacpávali uši, aby neslyšeli jeho varování. Teprve v posledních okamžicích, kdy dal poslední varování, byl vyhozen z kina.

Dnes ráno jsem seděl na lavičce vedle bezdomovce. Zeptal jsem se ho, proč takhle skončil.
On řekl: „Do minulého týdne jsem měl ještě všechno!!! Měl jsem střechu nad hlavou, kuchaře, moje šaty byly prané a žehlené, měl jsem TV, internet, chodil jsem do posilovny, bazénu, knihovny, do školy, pokud jsem chtěl...“
Zeptal jsem se ho: „Co se stalo? Drogy? Alkohol? Rozvod???“
„O ne, nic takového,“ řekl. „.... Jen mě pustili z basy.“

Na personálním oddělení zvoní telefon.
„Řekněte mi prosím, jak dlouho u vás pracoval pan Majzlík?“
„Asi tři měsíce,“ odpovídá referentka.
„Ale on uvádí, že u nás byl zaměstnán dva roky.“
„To byl, ale vy jste se ptal, jak dlouho pracoval!“

Konečně vím, kde se berou moje špeky. Když se sprchuji a myji si vlasy, stéká mi šampon po celém těle. Dnes jsem se koukla na nápis na lahvičce: „Pro větší objem a plnost“. Kruci, teď je jasné proč nemůžu ubrat na váze! Ale mám řešení! Od teď se budu mýt prostředkem na nádobí. Na jeho lahvi je napsáno „Odstraní i velmi odolný tuk“.

Malý Vašek potká na chodbě sousedku a říká jí: „Vy jste úplně jako z pohádky.“
„Vážně? To jsi mě potěšil, a z jaké?“, diví se polichocená sousedka.
„Z té o ježibabě.“

„Zjistila jsem, že umím věštit budoucnost.“
„Kdy?“
„Příští pátek.“

Někdo se ke mně včera v noci vloupal a hledal peníze. Tak jsem se probudil a hledali jsme spolu... marně.

Dříve byly kazety A a B. Není divu, že se dnes jmenují CD.

Udýchaný muž přiběhne k farmáři stojícímu na poli a zeptá se: „Promiňte pane, mohl bych vám přeběhnout támhle po tom poli? Hrozně potřebuju stihnout vlak v 16:23!“

Zemědělec pokrčí rameny a odpoví: „Ale jo, klidně. A když si vás všimne můj býk, stihnete i ten v 16:05.“

Domluví se dva kamarádi, že přeplavou oceán. Když jsou ve čtvrtině oceánu, zeptá se jeden druhého: „Ještě můžeš?“ A ten druhý odpoví: „Ano, můžu.“ V polovině oceánu se zase zeptá: „Ještě můžeš?“ A ten druhý zase odpoví: „Ano, můžu.“ Když jsou ve třech čtvrtinách oceánu, znovu se zeptá: „Ještě můžeš?“ A ten druhý znovu odpoví: „Ano, můžu.“ Plavou dál, a když už jsou 50 metrů od břehu, zeptá se zase: „Ještě můžeš?“ A ten druhý odpoví: „Noooo, hele, já už nemůžu.“ A ten první řekne: „No nic no, tak plaveme zpátky.“

Jde babka s dědkem do lesa a dědkovi se začne chtít kadit. Tak jde. Když už tam je asi hodinu, tak na něj babka volá: „Dědku, co ti tak dlouho trvá? To tam snad hledáš ten bobek?“ „Ále, bobek jsem už měl dvakrát v ruce. Brejle hledám!“