„Máslo je dnes dražší,“ upozorňuje dědu prodavačka v potravinách.
„Nevadí,“ praví stařík, „dejte mi nějaké včerejší.“

Blondýna přijde do autosalónu.
„Dobrý den, já jsem se chtěla pobavit o tom BMW, co máte ve výloze.“
Prodavač jí odpoví: „To se omlouvám, paní, ale my tam máme jen fordy.“
A blondýna vyhrkne: „No tak teď už tam máte i BMW.“

Pán se ptá paní, která má v ruce dvě děti: „Jé, to jsou dvojčátka?“ a paní odpovídá: „Neee, v porodnici byla jenom sleva, když porodíš, jedno dostaneš jedno zdarma.“ „Aha, a proč je jedno černé?“ „To víte, Black friday.“

Prodavač aut: „Do tohodle auta se vleze bez problémů celá rodina.“
Mladý pár: „Tak to není pro nás, já a moje žena máme plno problémů.“

Muž si v obchodě zkouší boty.
Prodavač: „Tak co říkáte na tyhle?“
Muž: „No, zdají se mi trochu těsné...“
Prodavač: „Tak zkuste vytáhnout jazyk.“
Muž: „Njo, pošát še mi šdají tješné.“

Chemik, inženýr, fyzik a obchodník dostali každý jeden barometr a úkol změřit pomocí něj výšku jedné vysoké budovy. Chemik velmi pečlivě změřil atmosférický tlak u paty budovy. Pak jel výtahem až na střechu a změřil tam také atmosférický tlak. Pak vytáhl kalkulačku a pečlivě vypočítal výšku z rozdílu atmosférických tlaků. Inženýr jel hned výtahem nahoru na střechu. Našel dlouhý provaz u takové té věci na mytí oken zvenku, přivázal k němu barometr. Pak jej spouštěl ze střechy až na úroveň terénu. Pak jej vytáhl zpátky a přitom změřil výšku budovy v ‚rozpaženích’, což prý je asi metr a půl. Fyzik také ihned jel nahoru. Překročil lano a šel ke hraně střechy. Vyndal stopky a pustil barometr ze střechy. Ze změřené doby volného pádu a znalosti gravitačního zrychlení vypočítal výšku budovy. Obchodník vůbec nejel nikam. V přízemí zašel za správcem domu a řekl mu: „Když mi povíte, jak je tento dům vysoký, dám vám tento prima barometr.“

Na mořskou pláž vyleze z vody potápěč a nese v náručí obrovskou perlu.
„Kde jste to vzal?“ diví se lidé na pláži.
„Tam dole na dně je jich spousta,“ vysvětluje šťastný potápěč.
Lidé se hned nahrnou do obchodu s potápěčskými potřebami a skoupí všechny skafandry a kyslíkové bomby.
„Tedy pane vedoucí, to byla zase dneska tržba, viďte?“ povídá prodavačka.
„Ano to byla,“ přitaká vedoucí, „ostatně jako vždycky, když se brácha projde ve skafandru po pláži s tou skleněnou koulí.“

Kamelot Večerníku vykřikuje na ulici:
„Obrovský podvod! 90 obětí! Obrovský podvod!“
Okolo jdoucí chlap si od něj koupí noviny, prolistuje je a podrážděně poznamená:
„Co to tu vykřikujete, když se tam nic o obrovském podvodu nepíše!“
„Obrovský podvod! Již 91 obětí! Obrovský podvod!“ pokračuje ve svém marketingu kamelot.

Děda vzpomíná: „Když jsem byl malej, dala mi máma dvacku a poslala mě do obchodu. Přinesl jsem dva chleby, mléko, balíček bonbónů, čokoládu, deset vajec, koblihu, litr piva a ještě mi zbylo na kolotoč. Tohle už bohužel není možný. Teď tam maj na každým rohu kamery.“

Přijde pán do obchodu a říká: „Dobrý den, jeden pytel granulí pro kočky, prosím.“
Prodavač se usměje a odpovídá: „Omlouvám se, ale granule vám nemohu prodat, protože nemáte důkaz, že vlastníte kočku.“

Další den se akce opakuje: „Dobrý den, jeden pytel granulí pro psy, prosím.“
Prodavač se opět usměje a odpoví: „Bohužel, pane, nevím, jestli psa vlastníte, proto vám nemohu granule prodat.“

Po týdnu se pán vrátí do obchodu s krabičkou v ruce: „Dobrý den, šáhněte si!“ Prodavač strčí prst do krabičky a říká: „Tyjo, co to je?“ Pán se začne smát a povídá: „To jsou moje bobky z rána. 10 rolí toaleťáku, prosím.“

Dnes jsem běhal 5 minut na pásu...
Pak přišla ochranka a vyhnala mě z pokladny.

„Včera jsem si u vás koupil boty, ale jsou tak nepohodlné, a tak ošklivé, nevypracované...“ stěžoval si zákazník.
„Co máme dělat my?“ namítá klidně prodavač. „Vy máte jeden pár, kdežto my jich máme čtyři tisíce!“

Pan Kukla přijde do květinářství: „Prosil bych si čtyři orchideje.“
„Orchideje nemáme. Mohly by to být petúnie?“
„Nemohly,“ odpovídá pan Kukla. „Víte, zítra se mi vrátí žena z lázní a já jsem měl zalívat orchideje!“

Byl den trhu. Vesničan přivedl na tržiště koně na prodej. Několikrát už začal smlouvat o cenu s kupci, když tu náhle přiběhl malý chlapec a vrhl se ke koni.
„Neprodávej ho, tatí, prosím tě, neprodávej ho! Je to náš nejlepší kůň, proč musíš prodat zrovna jeho? Víš, že na ranči dostal první cenu, neprodávej ho, já ho mám rád!“ Chlapec pláče a pláče, ale právě v té chvíli přistoupí kupec, nabídne slušnou cenu a koně si odvede.
Je opět den trhu.Vesničan vyhlédne z okna a vidí kupce, který vede koně a kráčí přímo k jejich domku.
„Co je jednou prodaný, to platí,“ křičí vesničan. „To Jste si měl rozmyslet dřív!“
„Ale prosím vás,“ povídá kupec, „Já vám přece nejdu vracet koně, to já taky vím, že už ho nemůžu vrátit. Já vás jdu jen poprosit, jestli byste mi na dnešek nemoh půjčit vašeho syna!“

Ceny za elektriku jsou jako Sovětský svaz... Nemají hranice.

Jednou jsem zaparkoval u supermarketu a stáhl jsem okénka, protože se mnou byl můj pes, tak aby měl dost čerstvého vzduchu. Byl roztažený na zadním sedadle a já jsem chtěl mít jistotu, že tam i zůstane. Ustupoval jsem od auta a přísně jsem opakoval: „Zůstaň, slyšíš? Zůstaň.“ Kousek ode mně parkovala nějaká žena a ta se na mě divně podívala a řekla: „Proč nezatáhnete ruční brzdu?“

Recenze k výrobku: „Koupil jsem přítelkyni a je super.”
Odpověď jiného uživatele: „A kde jsi ji koupil a za kolik?”

„Ten papoušek vám vydrží nejméně sto let. To vám garantuji,“ ujišťuje obchodník zákazníka. Ten pochybovačně odvětí: „Jestli ne, přijdu ho reklamovat.“

Jde Pepíček do zverimexu koupit si křečka.
„Dobrý den, kolik stojí?“ zeptá se.
„Šedesát korun za kus,“ odpoví prodavačka.
„Ale já nechci kus! Já chci celého křečka!“

Nedávno u nás v ulici otevřeli nový supermarket vybavený nejmodernější technikou. Když jdete kolem oddělení pečiva, slyšíte z reproduktorů vítr na poli, pokud projdete okolo oddělení farmářských produktů, uslyšíte kdákání slepic a ucítíte vůni slaniny.
Rozhodl jsem se, že toaletní papír si budu kupovat ve večerce na rohu.

Zase dřevěná kulička.

Nemohl by výrobce třešní dát dovnitř občas jinou hračku?!

Prodavačka v knihkupectví:
„Takže dvakrát matematika pro hlupáky za 125 Kč, to máme dohromady 500 Kč, prosím pěkně!“

Víte, proč ryby nemají prsty?
Protože jsou všechny zmražené v obchodě.

„Dobrý den, já bych potřeboval hlídacího psa.“
„No, tak tady máme třeba tady toho, za pět tisíc kurun.“
„Hm...“
„Copak, zdá se vám to moc?“
„Ne, to ne. Ale když vám dám těch pět tisíc, tak co mi pak bude hlídat?“

Čtyři přátelé vyrazili hrát golf. Jeden se zdržel v klubu a tak ti ostatní šli napřed a vyprávěli si o osudech svých dětí:
„Můj syn si udělal docela jméno ve stavebnictví. Začal jako tesař a vypracoval se, teď má vlastní stavební firmu. Je tak úspěšný, že loni dokonce daroval svému příteli kompletní nový barák.“
Druhý se přidává: „To můj synek začínal jako prodejce aut a teď je spoluvlastníkem celé sítě prodejen a vydělává tolik, že k vánocům dal kamarádovi nejnovější model Lincolna.“
Třetí pak vypráví o synovi, který se stal burzovním obchodníkem a teď dělá takové obchody, že si mohl dovolit věnovat jednomu svému kamarádovi portfolio nejlepších akcií za dva milióny.
Když konečně dorazil čvrtý hráč, jeden mu říká, že si povídali o úspěších svých dětí, a ptá se, jak si vedl jeho syn. Tak on tedy začne: „No, víte, abych pravdu řekl, nejsem nějak potěšen životní cestou svého syna. Už čtrnáct let dělá kadeřníka, a jak jsem nedávno zjistil, je homosexuál. Ale na druhou stranu je asi docela dobrej, protože jeho poslední tři partneři mu věnovali barák, auto a balík akcií.“