Kamarád se ptá manažera ČEZu:
„Za jak dlouho si koupíš z úplatků BMW?“
„Asi za dva až tři roky.“
„Tak dlouho?“
„Hele, netlač na pilu, BMW není zrovna malá firma.“

Moje mzda je jako hybrid: půlka na benzín, půlka na elektřinu.

Staří lidé: „Holka, musíš se vdát, usadit se! Jinak skončíš sama ve svém bytě se třemi kočkami!“
Mladá žena: „Můj vlastní byt? A budu si moci dovolit živit tři zvířátka? To je boží!“

Někdo touží mít velký dům, rychlé auto a spoustu peněz. Jiným stačí malá chata v lese co nejdál od těchto lidí…

Jaké je nejcitlivější místo na těle?
Jednoznačně peněženka!

„Jak se má tvůj syn?“
„Ale, má finanční potíže.“
„Nekecej, vždyť mu jsou teprve tři roky!“
„No jo, ale spolkl dvacetikorunu.“

„Už spíš, tatí?“
„Co je?“
„Dej mi stovku.“
„Už spím, chlapče.“

„Poraď mi, mám se oženit s bohatou starší vdovou, kterou nesnáším, nebo s chudou mladou slečnou, kterou miluji?“
„Ožeň se s tou, kterou miluješ. Mně dej číslo té vdovy.“

Zloděj přijde k občanovi v noci v parku a říká: „Peníze, nebo život.“
Občan odpoví: „Nemám ani jedno.“
Zloděj: „Jak to, že ne?!“
Občan: „Protože jsem ženatý.“

Přísloví se v průběhu času mění, některá dnes vypadají jaksi… jinak.

• Kdo dřív přijde, ten dřív tankuje.
• Politik míní, inflace mění.
• Mluviti uran, mlčeti ropa.
• Lepší tuzemský uran nežli ropa v zahraničí.
• Není komína bez emisních povolenek.
• Zahraniční ropa je vždy výhřevnější.
• Kam ropovod, tam automobilka.
• Ropný magnát tankujícímu nevěří.
• Tankuj benzín, dokud je levný.
• Kam nemůže čert, tam strčí inflaci.
• Kdo se bojí, nesmí na čerpací stanici.
• Koho ropu tankuješ, toho zdražování toleruj.
• Bez peněz na čerpací stanici nelez.
• Ropa se neleje daleko od vrtu.
• Jako bys nosil ropu do Arábie.
• Jak si kdo ropu natěží, tak si taky benzín vyrobí.
• Kam nechodí ropa, tam chodí inflace.

Přišlo mi vyúčtování za teplo. Spočítal jsem si, že když příště strávím celou zimu na Mallorce, vyjde to levněji! A ještě mi 55 Kč zbyde...

Rada do života: Když budeš spát do oběda, ušetříš za snídani.

Který je nejsladší den v roce pro svobodné lidi?
15. únor, den po Valentýnu – tehdy je všechna čokoláda ve slevě.

„Haló, to je vodárna?“
„Ano, co si přejete?“
„Z mého vodovodu teče voda.“
„A co byste očekával?“
„Podle toho účtu… aspoň Pilsner Urquell!“

„Přátelé, většinou se nechlubím drahými výlety a cestami, ale pro jednou snad prominete: Právě jsem se vrátil z benzinky!“

„Mami, dáš mi prosím 50 korun pro starého a chudého pána?“
„Ty jsi moc hodný, ale kde vlastně je?“
„Tady na rohu ulice, prodává zmrzlinu.“

Pepíček žije doma jenom s maminkou, jsou chudí, a tak píše Ježíškovi:
„Milý Ježíšku, na Vánoce bych si přál 2000 Kč, abychom si mohli s maminkou udělat hezčí Vánoce.“

Dopis odnese na poštu, tam si ho přečtou pošťačky, a protože mají Pepíčka rády, složí se mu, ale dohromady dají jen 1000 Kč.

Po Vánocích přijde další dopis: „Milý Ježíšku, děkuji ti, ty peníze nám moc pomohly. Představ si ale, že ty krávy na poště mi z těch peněz vzaly 1000 Kč!“

„Vykradli nám v noci naše hračkářství. Ráno jsem přišel, byl vypáčený zámek a uvnitř už jen samé prázdné regály. Ve skříních vzadu ve skladu také nic nezůstalo.“
„Jejda, to mě mrzí!“
„Vyčíslená škoda je asi milion.“
„To je ale strašné!“
„Mohlo to však vyjít mnohem horší.“
„Vždyť ukradli všechno zboží, ne?“
„Ale měli jsme vánoční slevy.“

Budeme mít krásné Vánoce – dám ženě tisícovku, ta ji dá babičce, ta zase dědečkovi, a ten ji dá mně. Já ji potom vrátím sousedovi, od kterého jsem si ji půjčil, a jsme všichni spokojeni.

Muž přijde na úřad a úřednice mu říká: „Pane, vy neplatíte televizní poplatky pro Českou televizi.“
Pán odpoví, že se na ČT nekouká, úřednice mu řekne: „To nevadí, ale přístroj na to máte.“
„Chtěl bych zažádat o přídavky na děti.“
„Ale pane, vy nemáte děti!“
„To nevadí, ale přístroj na to mám!“

„Dobrý den, pane učiteli, já jsem Novák, učil jste mě kdysi.“
„No jo, vzpomínám si, třetí lavice u okna. A co teď děláte?“
„Já, pane učiteli, emigroval do USA a živím se obchodem.“
„Obchodem? Vždyť vy jste byl hrozně slabý na matematiku.“
„Zjistil jsem, že hluboké znalosti matiky nepotřebuji. Za dolar koupím, za dva prodám, a mně to jedno procento zisku úplně stačí.“

„V supermarketu píšou, že platit se dá libovolnou kartou. Vytáhla jsem zelenou sedmu. Přijde pro mě někdo prosím na policii?“

Zastavil mě vandrák na ulici:
„Nedáš mi na pivo?“
„Je mi líto, nemám drobné.“
„Hele, mám tady nůž.“
„Děkuji, ale nepotřebuju nůž.“
… a šel jsem dál.

Ponaučení pro vandráky:
Musíte se vyjadřovat jasněji, když chcete někoho přepadnout.

Pracovní pohovor: „Proč chcete tak vysokou výplatu, když ani nemáte žádné vzdělání v oboru?“
„Ta práce bude přece mnohem těžší, když ani nebudu vědět, co dělám!“