Pepíček se ptá babičky: „Babi, proč Bůh bydlí na záchodě?“
„Ale Pepíčku, jak jsi na to přišel?“ ptá se babička.
A Pepíček: „Když je na záchodě dlouho obsazeno, tak maminka říká: ‚Pane Bože, ty tam ještě jsi?!‘ “

Učitelka: „Dnes máme jarní úklid. Řekněte mi, co bychom měli vyhodit?“
Pepíček se zamyšleně dívá po celé třídě a pak se přihlásí.
Učitelka: „Správně Pepíčku! Je tady ještě něco/někdo na vyhození?“

Mamka: „Pepíčku, koho máš raději, mě nebo tvého tátu?“
Pepíček: „Mami, já vás miluju oba stejně!“
Mamka: „Kdybych já jela do Egypta a tvůj táta do Francie, kam bys jel?“
Pepíček: „Do Francie... ale protože tam chci jít.“
Mamka: „A co kdybych já jela do Francie a on do Egypta?“
Pepíček: „Tak do bych jel do Egypta“
Mamka: „Takže ty máš raději svého tátu než mě?!“
Pepíček: „Ne, ale už jsem ve Francii byl, tak teď chci do Egypta.“

Pepíček se ptá své sestřičky Aničky: „Aničko, víš proč je vejce na jedné straně kulaté a na druhé šišaté?
Anička odpoví: „To nevím, Pepíčku.“
A Pepíček odpoví „Nu což, zeptám se jiné slepice.“

Pepíček: „Paní učitelko, mojí babičce je 90 a stále je plná energie!“
Učitelka: „A odkud je tvoje babička?“
Pepíček: „Z Černobylu.“

Jednoho dne maminka vaří a Pepíček se ptá: „Co to děláš?“ „Šlehám.“
„Aha, a proč pořád něco vaříš?“
„Protože se blíží Velikonoce.“
Za týden říká maminka Pepíčkovi: „Pepíčku, dneska jsou Velikonoce, běž vyšlehat holky od vás ze třídy.“
„A mami, půjčíš mi mixér?“

Paní učitelka: „Jaká je vaše nejčastější lež?“
Anička: „Já jsem se učila!“
Honzík: „Já to nebyl!“
Pepíček: „Četl jsem a souhlasil jsem s podmínkami.“

Pepíček: „Občas si povídám sám se sebou.“
Pepíček: „Jó, to já občas taky.“

Pepíček přijde pozdě do školy a říká: „Paní učitelko, omluvám se, že jdu pozdě, ale můj táta je v nemocnici.“ „No dobrá, já ti to omluvím,“ říká učitelka. Pepíček si sedne a spolužák se ho zeptá, co je jeho tátovi. Pepíček se usměje a říká: „Nic, on je doktor.“

Pepíček: „Tati, naše paní učitelka je stalkerka!“
Tatínek: „Pročpak?“
Pepíček: „Vždycky, když píšeme čtenářský deník, tak po nás chce všechny informace o autorovi!“

„Opravdu mi přineseš nové bubny?“ ptá se Pepíček Santy.
Odpověď zněla: „Ano, protože tví rodiče letos opravdu moc zlobili.“

„Pepíčku, to vysvědčení si opravíš nebo dostaneš výprask!“ vyhrožuje tatínek.
„Neopravím, tati. Padělání dokumentů se trestá.“

Učitel: Pepíčku, co se dělo 1 000 let př. n. l.?
Pepíček: No za 1 000 let se měl narodit Ježíš.

Matikářka: „Umíte v rovnici odstranit závorku?“
Pepíček: „Tak pokud je napsaná gumovacím perem...“

Maminka přijde domů a zeptá se Pepíčka:
„Pepíčku, proč jíš ty peníze?“
„Vždyť jsi mi je dala na oběd.“

Jde Pepíček do zverimexu koupit si křečka.
„Dobrý den, kolik stojí?“ zeptá se.
„Šedesát korun za kus,“ odpoví prodavačka.
„Ale já nechci kus! Já chci celého křečka!“

Paní učitelka se ptá dětí: „Jak dělá kočička?“
Přihlásí se Mája a řekne: „mňau“
„Správně, Májo.“
„Jaký zvuk vydává oslík?“
Tentokrát zvedne ruku Tomík a odpoví: „íííááá“
„Ano, Tomíku.“
„Jak dělá myš?“
Teď se hlásí Pepíček a říká: „klik“

Paní učitelka vyvolá Pepíčka:
„Pepíčku, pojď k tabuli a vyznač nám bod ve středu kružnice.“
Pepíček přijde k tabuli, ale žádný bod nevyznačí.
Paní učitelka řekne:
„Pepíčku, proč si ten bod nevyznačil?“
A Pepíček odpoví:
„Ale dneska je pondělí.“

„Pepíčku, skoč k řezníkovi, jestli nemá prasečí nožky.“
Za chvilku: „Tak co, má?“
„Nevím, měl na nohách bačkory.“

Malý Pepíček vidí poprvé v životě páva. Strašně se poleká a začne křičet: „Pomóc, babí, ta slepice kvete!“

V myší škole:
Paní učitelka: „Tak třeba ty, Pepíčku. Jak dlouho žije myš?“
Pepíček: „Nevím, to záleží na kočce, paní učitelko.“

Pepíček dostal k narozeninám granát a je z toho celý pryč.

Přijde Pepíček do hospody, posadí se ke stolu a říká servírce:
„Dvě deci červeného vína.“
„A kolikpak je ti let, chlapečku?“ zajímá se servírka.
„Osm.“
„A to by ti nestačil džus?“
„Stačil, ale chybí mi dvě koruny.“

Prohlíží si Pepíček v muzeu antickou sochu bez paží, pod kterou je nápis: Torzo vítěze.
„To bych rád viděl, jak musel vypadat ten poražený.“

„Letos vánoce nebudou!“ říká maminka Pepíčkovi.
„A proč ne?“ zhroutí si Pepíček.
„Řekla jsem Ježíškovi, že jsi byl celý rok hodný, a umřel smíchy!“