„Mamíííí, mně ten guláš nechutnáááá“, brečí Pepíček.
„Mlč a jez, za dvacet let budeš vyprávět manželce, jaká jsem výtečná kuchařka.“

Pepíčkův kamarád Péťa se ptá Pepíčka: „Pepíčku, proč k vám stěhují tu klec?“
Pepíček mu na to odpoví: „Dostal jsem domácí vězení.“

Pepíček přijde ze školy a brečí: „Mami, mně se děti smějou, že mám velké zuby...“
Maminka říká: „Nebreč, Pepíčku, nemáš velké zoubky, ale zavři pusinku, ať mi nepoškrábeš parkety...“

Pepíček přijde za maminkou ze sprchy a řekne: „Maminko, ta voda moc hučí!“
„Tak ji zkus ztišit!“ řekla maminka.
Po chvíli se jde podívat, jak to Pepíčkovi jde. A vidí, jak Pepíček říká sprše: „Pšššt!“

Pepíček přijde domů a povídá: Tati, mám 4 jedničky a 1 pětku!
A tatínek povídá: No výborně synu, to ses zlepšil...
Tatínek otevře žákovskou a tam: jedenáctého jedenáctý, 5

Pepíček přijde za babičkou a ptá se: „Babi, je blbeček strašné slovo?“
Babička: „Ach, ano Pepíčku, strašné!“
Pepíček: „Tak strašné, jako duch?“
Babička: „Ano.“
Pepíček: „Bububu babi, já jsem strašný blbeček!“

Pepíček říká kamarádovi: „V kolik hodin o prázdninách vstáváš? Já v 11.“
Kamarád mu říká: „Cože? V 11? To já už skoro sedím u stolu a jím oběd.“
A Pepíček říká: „Já taky asi v půl dvanácté sedím u stolu, ale jím snídani.“

Pepíček a jeho rodina si koupili rybičky. O chvilku později tatínek zastaví a voda s rybičkami se vlnila. V tu chvíli se Pepíček vylekal. Brácha se ho pak zeptá: „Proč se děsíš?“ „Bojím se, že rybičky dostanou mořskou nemoc.“

Paní učitelka ve školce se ptá dětí, co si přejí k Vánocům. Nejdříve se ptá Elišky. A Eliška odpoví: „Já si přeji panenku.“ A tak to jde pořád dál. Poslední je Pepíček. Učitelka se ho ptá: „A co ty, Pepíčku? Co si přeješ k Vánocům?“ A Pepíček odpoví: „Já... já si přeji čůrat.“

Pepíček jel s maminkou na nákup. Po nákupu nastoupili zpět do auta a Pepíček se ptá maminky: „Tak co mami? Taky jsi tak vyčerpaná z těch nákupů?“ Maminka se mu zahledí do očí a pak odpoví: „Jo ale ne tolik, jako moje peněženka“.

Pepíček přijde domů a řekne mamince, že ztratil klíče.
Mamince se zatočí hlava.
Pepíček ji uklidňuje: Neboj se, mám je podepsané i s adresou.

„Paní učitelko, ten fidget spinner mi nemůžete zabavit!“ zlobí se Pepíček. „S čím si bude tatínek večer hrát?“

Pepíčku, jak zní rozkazovací způsob slovesa mlčet? - Psssst!

Pepíček: „Jak často se koupeš?“
Jiří: „Koupu se jednou týdně.“
Pepíček: „Fuj, ty čuně.“
Jiří: „Zbytek dní týdnu se sprchuji.“

Na Vánoce:
Pepíček přiběhne do kuchyně a křičí:
„Maminko! Hoří stromeček!“
„Neříká se hoří, ale svítí.“
Pepíček se vrátí do obýváku a za chvíli křičí:
„Mamííí! Už svítí i záclona!“

„Pepíčku, učil ses vůbec?“
„Ano.“
„A proč máš v domácím úkolu tolik chyb?“
„Protože chybami se člověk učí.“

Pepíček potká tatínka a ten mu říká: „Pepíčku, skoč mi do obchodu pro rum do čaje“. Pepíček na to: „Dobře, radši si to budu opakovat, abych to nezapomněl.“ Jde a jde a najednou zakopne. Zvedne se a jde dál. Dojde do obchodu a paní prodavačka se ho ptá: „Co si přeješ, Pepíčku?“ Pepíček: „Čum do ráje!“

Pepíček říká mamince: „Mami, dáš mi 2 koruny na lízátko?“
A maminka říká: „Pepíčku, vždyť už jsi velký kluk!“, a Pepíček říká: „Tak mi dej 20 korun na pivo.“

Pepíček přijde pozdě do školy.
Učitelka: „Proč jsi přišel pozdě do školy?“
Pepíček: „Píchla mě včela.“
Učitelka: „Ukaž!“
Pepíček: „Nemůžu.“
Učitelka: „Sedni si!“
Pepíček: „Taky nemůžu.“

Ve škole se ptá paní učitelka:
„Pepíčku, jak poznáš třešeň od jabloně?“
„Podle plodů.“
„Dobře, a když plody ještě nemají?“
A Pepíček: „Počkám.“

Pepíček přijde do pekařství a říká:
„Prosím 99 housek!“
A prodavač se zeptá:
„A nemůže jich být 100?“
Pepíček na to odpoví:
„A kdo by jich tolik snědl?“

Pepíček volá radostně na tatínka:
„Tati, já už umím psát!“
„A co jsi napsal?“
„To nevím, ještě neumím číst!“

„Pepíčku, proč jsi nechal tolik mezer v diktátu?“ ptá se paní učitelka.
„To jsou reklamní bannery!“ odpoví Pepíček.

„Tak co, Pepíčku, jaký je váš nový učitel?“
„Hodný a zbožný, tati.“
„Zbožný???“
„Ano. Při každé mé odpovědi jenom říkal: Pane bože, pane bože.“

Pepíček přijde večer za tátou, a povídá: „Tati, umíš psát ve tmě?“ „No, myslím, že jo. Co mám napsat?“ „Svoje jméno do mojí žákovské knížky.“