Pepíček přijde pozdě do školy.
Učitelka: „Proč jsi přišel pozdě do školy?“
Pepíček: „Píchla mě včela.“
Učitelka: „Ukaž!“
Pepíček: „Nemůžu.“
Učitelka: „Sedni si!“
Pepíček: „Taky nemůžu.“

Ve škole se ptá paní učitelka:
„Pepíčku, jak poznáš třešeň od jabloně?“
„Podle plodů.“
„Dobře, a když plody ještě nemají?“
A Pepíček: „Počkám.“

Pepíček přijde do pekařství a říká:
„Prosím 99 housek!“
A prodavač se zeptá:
„A nemůže jich být 100?“
Pepíček na to odpoví:
„A kdo by jich tolik snědl?“

Pepíček volá radostně na tatínka:
„Tati, já už umím psát!“
„A co jsi napsal?“
„To nevím, ještě neumím číst!“

„Pepíčku, proč jsi nechal tolik mezer v diktátu?“ ptá se paní učitelka.
„To jsou reklamní bannery!“ odpoví Pepíček.

„Tak co, Pepíčku, jaký je váš nový učitel?“
„Hodný a zbožný, tati.“
„Zbožný???“
„Ano. Při každé mé odpovědi jenom říkal: Pane bože, pane bože.“

Pepíček přijde večer za tátou, a povídá: „Tati, umíš psát ve tmě?“ „No, myslím, že jo. Co mám napsat?“ „Svoje jméno do mojí žákovské knížky.“

Učitelka: „Děti, řekněte větu, co začíná slovem já.“
Pepíček: „Já je...“
Učitelka: „Pepíčku, neříká se já je, ale já jsem.“
Pepíček: „Já jsem zájmeno osobní.“

Pepíček dostane od tety krásné autíčko a maminka mu připomíná: „Co se říká?“
„Nevim.“
„Co říkám tatínkovi, když přinese výplatu?“
„Neříkej, že je to všechno.“

Pepíček se ptá maminky: „Táta mi říkal, že pocházíme z opice, je to pravda?“
„Nevím, Pepíčku, já všechny příbuzné z tátovy strany neznám!“

Učitelka učí děti zlomky: „Když sním polovinu dortu, co z toho budu mít?“
A na to Pepíček: „Bolest břicha.“

Pepíček zničí babičce dort a ona mu odpoví no to ti pěkně děkuji. A Pepíček odpoví není zač.

Pepíček přijde domů a řekne:
„Mami, představ si, že jsem dostal tři jedničky.“
„No to jsi šikovný!“
„Ale máš si to jen představit!“

Pepíček přijde domů. Tatínek se ho ptá: „Tak co bylo ve škole?“ „Já jsem se nejvíc hlásil.“ „A na co se paní učitelka ptala?“ „Kdo rozbil okno na chodbě.“

Ptá se máma Pepíčka: „Proč krmíš slepice čokoládou?“
On na to odpoví: „Aby mi snesly kindervajíčko!“

Maminka: Pepíčku, proč tolik brečíš?
Pepíček: Zdálo se mi, že naše škola shořela.
Maminka: Uklidni se, Pepíčku, byl to jenom sen.
Pepíček: A proč myslíš, že brečím?

Malý Pepíček přijde domů ze školy:
Máma: „Ahoj Pepíčku, tak co, jak se ti líbilo první den ve škole?“
Pepíček: „PRVNÍ?! TO MI JAKO CHCEŠ ŘÍCT, ŽE TAM PŮJDU ZNOVU?!“

Maminka: „Pepíčku, pojď se honem podívat, kuřátko začíná proklovávat skořápku. Vidíš?“
Pepíček: „Jo, vidím.“
Maminka: „To je dobře, alespoň už od teď budeš vědět, jak se kuře dostane z vejce ven.“
Pepíček: „To už vím dávno. Mne by spíš zajímalo, jak se dostalo dovnitř.“

Ptá se Pepíček ve škole: „Paní učitelko, můžu být potrestán za něco, co jsem neudělal?“
„V žádném případě, Pepíčku.“ odpoví paní učitelka.
„To je dobře,“ říká Pepíček „protože jsem neudělal domácí úkol.“

Pepíček kreslí tatínka.
A paní učitelka se ptá: „Pepíčku? Tvůj tatínek má zelené vlasy?“
Pepíček odpoví: „Ne, ale já nemám plešatou.“

Učitelka si zavolá ke stolu Pepíčka: „Pročpak jsi včera nebyl ve škole?“
„Říkala jste, že kdo nebude mít domácí úkol, ať se tady ani neukazuje!“

Paní učitelka dětem dá na prázdniny úkol: Za každé sprosté slovo donesete jeden kamínek. Po prázdninách se ptá: tak kolik kdo má kamínků? Anička má 1. Petr má 2. A Pepíček přijde pozdě a říká: Pozor, vezu štěrk.

Učitelka povídá Pepíčkovi:
„Pepíčku, tady máš chybu, je tam ‚fčera‘.“
Pepíček se tam koukne a říká: „No jo, má tam být ,fčela’.“

„Mami, je pravda, že když někdo umře, zbyde z něj jen prach?“
„Ano, to je pravda Pepíčku.“
„Mami, tak to mi někdo umřel pod postelí!“

Pán potká Pepíčka a ptá se ho:
„Chlapečku, kde bydlí pan Novák?“
Pepíček: „Pojďte za mnou, já vám to ukážu,
ale on bydlí až v jedenáctém patře a nejezdí výtah.“
Tak jdou Pepíček a pán pěšky až do jedenáctého patra.
Pán je celý udýchaný a Pepíček říká: „Tak tady bydlí pan Novák,
ale jestli ho chcete vidět, tak sedí venku na lavičce.“