Učitelka: „Copak jsi vyrobila, Aničko?“
Anička: „Vyrobila jsem papírového králíčka s ouškama!“
Učitelka: „Hmm... pěkné! A ty, Pepíčku?“
Pepíček: „Ja jsem vyřezal vajíčko!“
Učitelka: „Opravdu? Ze dřeva?“
Pepíček: „Ne, ze slepičky.“

Učitelka zadala svým žákům 5. třídy úkol - zjistit od rodičů příběh s ponaučením na konci.
Druhý den ve škole děti vyprávějí své historky.
Helena říká: „Můj tatínek je farmář a chová slepice kvůli vejcím. Jednou jsme je v košíku vezli do obchodu na předním sedadle, když vtom jsme nabourali, košík vyletěl a vajíčka se rozbila.“
„A ponaučení?“ ptá se učitelka.
„Nedávej všechna vejce do jednoho košíku.“
„Dobře,“ říká učitelka, „teď Marcela.“
„Naše rodina má taky farmu. Ale chováme slepice kvůli masu. Měli jsme jednou tucet vajec, ale vylíhlo se nám jen 10 kuřat. A poučení je - nepočítejte slepice, dokud se nevylíhnou.“
„To je pěkný příběh,“ říká učitelka, „Pepíčku, jaký máš příběh ty?“
„Ano madam, můj tatínek mi řekl příběh o strýčkovi Liborovi. Strýček Libor byl u Zelených baretů ve Vietnamu a jeho vrtulník to jednou dostal. Musel nouzově přistát na nepřátelském území a jediné, co měl, byla lahev whisky, kulomet a mačeta. Než dopadl na zem, vypil lahev whisky, aby se nerozbila a pak přistál přímo mezi stovkou vietcongů. Zabil jich 70 kulometem, než mu došly náboje, potom zabil dalších 20 mačetou, než se mu zlomila čepel a zbytek zabil holýma rukama.“
„Svatá dobroto,“ zděsí se učitelka, „a jaké ponaučení ti tatínek řekl z tohoto hrůzného příběhu?“
„Nerej do strejdy Libora, když je nalitej.“

Pepíček u jídla zkouší násobilku.
Tatínek: „U stolu se nenásobí. U stolu se dělí. O jídlo!“

Pepíček se vrátí že školy.
Táta: „Pepíčku, dostal jsi dnes nějaké známky?“
Pepíček: „Jo, z matematiky.“
Táta: „A co?“
Pepíček: „Jak to mám vědět, neumím čísla.“
Táta: „Aha, už vím!“

Při přírodopisu:
Učitelka: „Děti, každý z vás mi řekne jednu část neživé přírody. Začne Pepíček.“
Pepíček: „Mrtvé moře!“

„Mami, podívej se, ten náklaďák je jako pětipatrový dům!“
„Pepíčku, už jsem ti třistamilionkrát opakovala: Nikdy nepřeháněj!“

„Mamíííí, mně ten guláš nechutnáááá“, brečí Pepíček.
„Mlč a jez, za dvacet let budeš vyprávět manželce, jaká jsem výtečná kuchařka.“

Pepíčkův kamarád Péťa se ptá Pepíčka: „Pepíčku, proč k vám stěhují tu klec?“
Pepíček mu na to odpoví: „Dostal jsem domácí vězení.“

Pepíček přijde ze školy a brečí: „Mami, mně se děti smějou, že mám velké zuby...“
Maminka říká: „Nebreč, Pepíčku, nemáš velké zoubky, ale zavři pusinku, ať mi nepoškrábeš parkety...“

Pepíček přijde za maminkou ze sprchy a řekne: „Maminko, ta voda moc hučí!“
„Tak ji zkus ztišit!“ řekla maminka.
Po chvíli se jde podívat, jak to Pepíčkovi jde. A vidí, jak Pepíček říká sprše: „Pšššt!“

Pepíček přijde domů a povídá: Tati, mám 4 jedničky a 1 pětku!
A tatínek povídá: No výborně synu, to ses zlepšil...
Tatínek otevře žákovskou a tam: jedenáctého jedenáctý, 5

Pepíček přijde za babičkou a ptá se: „Babi, je blbeček strašné slovo?“
Babička: „Ach, ano Pepíčku, strašné!“
Pepíček: „Tak strašné, jako duch?“
Babička: „Ano.“
Pepíček: „Bububu babi, já jsem strašný blbeček!“

Pepíček říká kamarádovi: „V kolik hodin o prázdninách vstáváš? Já v 11.“
Kamarád mu říká: „Cože? V 11? To já už skoro sedím u stolu a jím oběd.“
A Pepíček říká: „Já taky asi v půl dvanácté sedím u stolu, ale jím snídani.“

Pepíček a jeho rodina si koupili rybičky. O chvilku později tatínek zastaví a voda s rybičkami se vlnila. V tu chvíli se Pepíček vylekal. Brácha se ho pak zeptá: „Proč se děsíš?“ „Bojím se, že rybičky dostanou mořskou nemoc.“

Paní učitelka ve školce se ptá dětí, co si přejí k Vánocům. Nejdříve se ptá Elišky. A Eliška odpoví: „Já si přeji panenku.“ A tak to jde pořád dál. Poslední je Pepíček. Učitelka se ho ptá: „A co ty, Pepíčku? Co si přeješ k Vánocům?“ A Pepíček odpoví: „Já... já si přeji čůrat.“

Pepíček jel s maminkou na nákup. Po nákupu nastoupili zpět do auta a Pepíček se ptá maminky: „Tak co mami? Taky jsi tak vyčerpaná z těch nákupů?“ Maminka se mu zahledí do očí a pak odpoví: „Jo ale ne tolik, jako moje peněženka“.

Pepíček přijde domů a řekne mamince, že ztratil klíče.
Mamince se zatočí hlava.
Pepíček ji uklidňuje: Neboj se, mám je podepsané i s adresou.

„Paní učitelko, ten fidget spinner mi nemůžete zabavit!“ zlobí se Pepíček. „S čím si bude tatínek večer hrát?“

Pepíčku, jak zní rozkazovací způsob slovesa mlčet? - Psssst!

Pepíček: „Jak často se koupeš?“
Jiří: „Koupu se jednou týdně.“
Pepíček: „Fuj, ty čuně.“
Jiří: „Zbytek dní týdnu se sprchuji.“

Na Vánoce:
Pepíček přiběhne do kuchyně a křičí:
„Maminko! Hoří stromeček!“
„Neříká se hoří, ale svítí.“
Pepíček se vrátí do obýváku a za chvíli křičí:
„Mamííí! Už svítí i záclona!“

„Pepíčku, učil ses vůbec?“
„Ano.“
„A proč máš v domácím úkolu tolik chyb?“
„Protože chybami se člověk učí.“

Pepíček potká tatínka a ten mu říká: „Pepíčku, skoč mi do obchodu pro rum do čaje“. Pepíček na to: „Dobře, radši si to budu opakovat, abych to nezapomněl.“ Jde a jde a najednou zakopne. Zvedne se a jde dál. Dojde do obchodu a paní prodavačka se ho ptá: „Co si přeješ, Pepíčku?“ Pepíček: „Čum do ráje!“

Pepíček říká mamince: „Mami, dáš mi 2 koruny na lízátko?“
A maminka říká: „Pepíčku, vždyť už jsi velký kluk!“, a Pepíček říká: „Tak mi dej 20 korun na pivo.“

Pepíček přijde pozdě do školy.
Učitelka: „Proč jsi přišel pozdě do školy?“
Pepíček: „Píchla mě včela.“
Učitelka: „Ukaž!“
Pepíček: „Nemůžu.“
Učitelka: „Sedni si!“
Pepíček: „Taky nemůžu.“