„Tak cos dneska dělal ve škole, Pepíčku?“
„Já o tom nechci mluvit, mami. Večer to stejně uvidíš ve zprávách.“

Ve škole se paní učitelka ptá dětí: „Děti, když mám v jedné ruce 6 lahví vína a v druhé 8, co mám?“
Pepíček pohotově zareaguje: „Problém s pitím, paní učitelko!“

Paní učitelka napíše ve škole na tabuli příklad 2:2.
Pak se ptá dětí: „Jaký je výsledek?“
Přihlásí se Pepíček a povídá: „Vyrovnaný zápas!“

Paní učitelka dává dětem o matematice příklady.
„Kolik je 7 + 6?“
„To je 13,“ odpoví Verunka.
„Správně, a kolik je 9 + 3?“
„No přeci 12,“ povídá Kuba.
„A kolik je 1 + 1?“ zeptá se nakonec Pepíčka, který celou dobu mlčí.
Pepíček, který do té doby nedával pozor, hned odpoví: „To je garsonka, paní učitelko!“

Když vidím čokoládu, slyším dva hlasy.
První říká: Sněz tu čokoládu.
A druhý:
Ano, slyšel jsi dobře. Sněz tu čokoládu.

„Můžeš mi říct,“ zlobí se otec, „za co jsi dostal trojku z mravů?“
„Kouřil jsem na záchodě,“ přiznává se Pepíček.
„To mi nepovídej, za to jsem já dostal dvojku!“
„No jo,“ brání se syn, „ale tys určitě nepozvracel učitelku...“

Paní učitelka: Pepíčku, kde leží Zanzibar?
Pepíček: Nevím, ještě jsem malý, abych znal všechny bary.

Paní učitelka se ptá třídy:
„Proč stojí socha Svobody v newyorském přístavu, Pepíčku?“
„Protože si nemůže sednout!“

Pepíčku, co jsi měl na vysvědčení?
Samé...
Ty jsi ale šikovný!
... pětky

Pepíček je v parku a jezdí na kole.
Volá na maminku: „Já jezdím bez ruuukkoouuu.“
Po chvilce volá znovu: „Mami, já jezdím bez žžžuuubbbůůů.“

Pepíček: „Tati, umíš psát potmě?“
Táta: „Ano, proč?“
Pepíček: „Tak mi prosím podepiš žákovskou knížku.“

„Pepíčku, proč při výkladu spíš?“
„Nespím!“
„Tak zopakuj mou poslední větu!“
„Proč při výkladu spíš?“

Pepíček koupil babičce k narozeninám pěknou záchodovou štětku. Když k ní později přijel na návštěvu, nikde ji v koupelně neviděl. Tak se babičky zeptal: „Babičko, co se stalo s tou štětkou, co jsem ti dal k narozeninám?“ „Pepíčku, ona mi nevyhovovala. Za ta léta, co už jsem na světě, jsem si totiž zvykla na toaletní papír a tahle nová vymyšlenost strašně škrábala...“

Učitelka zadala svým žákům 5. třídy úkol - zjistit od rodičů příběh s ponaučením na konci.
Druhý den ve škole děti vyprávějí své historky.
Helena říká: „Můj tatínek je farmář a chová slepice kvůli vejcím. Jednou jsme je v košíku vezli do obchodu na předním sedadle, když vtom jsme nabourali, košík vyletěl a vajíčka se rozbila.“
„A ponaučení?“ ptá se učitelka.
„Nedávej všechna vejce do jednoho košíku.“
„Dobře,“ říká učitelka, „teď Marcela.“
„Naše rodina má taky farmu. Ale chováme slepice kvůli masu. Měli jsme jednou tucet vajec, ale vylíhlo se nám jen 10 kuřat. A poučení je - nepočítejte slepice, dokud se nevylíhnou.“
„To je pěkný příběh,“ říká učitelka, „Pepíčku, jaký máš příběh ty?“
„Ano madam, můj tatínek mi řekl příběh o strýčkovi Liborovi. Strýček Libor byl u Zelených baretů ve Vietnamu a jeho vrtulník to jednou dostal. Musel nouzově přistát na nepřátelském území a jediné, co měl, byla lahev whisky, kulomet a mačeta. Než dopadl na zem, vypil lahev whisky, aby se nerozbila a pak přistál přímo mezi stovkou vietcongů. Zabil jich 70 kulometem, než mu došly náboje, potom zabil dalších 20 mačetou, než se mu zlomila čepel a zbytek zabil holýma rukama.“
„Svatá dobroto,“ zděsí se učitelka, „a jaké ponaučení ti tatínek řekl z tohoto hrůzného příběhu?“
„Nerej do strejdy Libora, když je nalitej.“

Pepíček se vrátí že školy.
Táta: „Pepíčku, dostal jsi dnes nějaké známky?“
Pepíček: „Jo, z matematiky.“
Táta: „A co?“
Pepíček: „Jak to mám vědět, neumím čísla.“
Táta: „Aha, už vím!“

Při přírodopisu:
Učitelka: „Děti, každý z vás mi řekne jednu část neživé přírody. Začne Pepíček.“
Pepíček: „Mrtvé moře!“

„Mami, podívej se, ten náklaďák je jako pětipatrový dům!“
„Pepíčku, už jsem ti třistamilionkrát opakovala: Nikdy nepřeháněj!“

Pepíčkův kamarád Péťa se ptá Pepíčka: „Pepíčku, proč k vám stěhují tu klec?“
Pepíček mu na to odpoví: „Dostal jsem domácí vězení.“

Pepíček přijde ze školy a brečí: „Mami, mně se děti smějou, že mám velké zuby...“
Maminka říká: „Nebreč, Pepíčku, nemáš velké zoubky, ale zavři pusinku, ať mi nepoškrábeš parkety...“

Pepíček přijde domů a povídá: Tati, mám 4 jedničky a 1 pětku!
A tatínek povídá: No výborně synu, to ses zlepšil...
Tatínek otevře žákovskou a tam: jedenáctého jedenáctý, 5

Pepíček přijde za babičkou a ptá se: „Babi, je blbeček strašné slovo?“
Babička: „Ach, ano Pepíčku, strašné!“
Pepíček: „Tak strašné, jako duch?“
Babička: „Ano.“
Pepíček: „Bububu babi, já jsem strašný blbeček!“

Pepíček a jeho rodina si koupili rybičky. O chvilku později tatínek zastaví a voda s rybičkami se vlnila. V tu chvíli se Pepíček vylekal. Brácha se ho pak zeptá: „Proč se děsíš?“ „Bojím se, že rybičky dostanou mořskou nemoc.“

Paní učitelka ve školce se ptá dětí, co si přejí k Vánocům. Nejdříve se ptá Elišky. A Eliška odpoví: „Já si přeji panenku.“ A tak to jde pořád dál. Poslední je Pepíček. Učitelka se ho ptá: „A co ty, Pepíčku? Co si přeješ k Vánocům?“ A Pepíček odpoví: „Já... já si přeji čůrat.“

Pepíček jel s maminkou na nákup. Po nákupu nastoupili zpět do auta a Pepíček se ptá maminky: „Tak co mami? Taky jsi tak vyčerpaná z těch nákupů?“ Maminka se mu zahledí do očí a pak odpoví: „Jo ale ne tolik, jako moje peněženka“.

Pepíček přijde domů a řekne mamince, že ztratil klíče.
Mamince se zatočí hlava.
Pepíček ji uklidňuje: Neboj se, mám je podepsané i s adresou.