Pepíček a jeho rodina si koupili rybičky. O chvilku později tatínek zastaví a voda s rybičkami se vlnila. V tu chvíli se Pepíček vylekal. Brácha se ho pak zeptá: „Proč se děsíš?“ „Bojím se, že rybičky dostanou mořskou nemoc.“

Paní učitelka ve školce se ptá dětí, co si přejí k Vánocům. Nejdříve se ptá Elišky. A Eliška odpoví: „Já si přeji panenku.“ A tak to jde pořád dál. Poslední je Pepíček. Učitelka se ho ptá: „A co ty, Pepíčku? Co si přeješ k Vánocům?“ A Pepíček odpoví: „Já... já si přeji čůrat.“

Pepíček jel s maminkou na nákup. Po nákupu nastoupili zpět do auta a Pepíček se ptá maminky: „Tak co mami? Taky jsi tak vyčerpaná z těch nákupů?“ Maminka se mu zahledí do očí a pak odpoví: „Jo ale ne tolik, jako moje peněženka“.

Pepíček přijde domů a řekne mamince, že ztratil klíče.
Mamince se zatočí hlava.
Pepíček ji uklidňuje: Neboj se, mám je podepsané i s adresou.

Pepíčku, jak zní rozkazovací způsob slovesa mlčet? - Psssst!

Pepíček: „Jak často se koupeš?“
Jiří: „Koupu se jednou týdně.“
Pepíček: „Fuj, ty čuně.“
Jiří: „Zbytek dní týdnu se sprchuji.“

Na Vánoce:
Pepíček přiběhne do kuchyně a křičí:
„Maminko! Hoří stromeček!“
„Neříká se hoří, ale svítí.“
Pepíček se vrátí do obýváku a za chvíli křičí:
„Mamííí! Už svítí i záclona!“

„Pepíčku, učil ses vůbec?“
„Ano.“
„A proč máš v domácím úkolu tolik chyb?“
„Protože chybami se člověk učí.“

Pepíček potká tatínka a ten mu říká: „Pepíčku, skoč mi do obchodu pro rum do čaje“. Pepíček na to: „Dobře, radši si to budu opakovat, abych to nezapomněl.“ Jde a jde a najednou zakopne. Zvedne se a jde dál. Dojde do obchodu a paní prodavačka se ho ptá: „Co si přeješ, Pepíčku?“ Pepíček: „Čum do ráje!“

Pepíček říká mamince: „Mami, dáš mi 2 koruny na lízátko?“
A maminka říká: „Pepíčku, vždyť už jsi velký kluk!“, a Pepíček říká: „Tak mi dej 20 korun na pivo.“

Pepíček přijde pozdě do školy.
Učitelka: „Proč jsi přišel pozdě do školy?“
Pepíček: „Píchla mě včela.“
Učitelka: „Ukaž!“
Pepíček: „Nemůžu.“
Učitelka: „Sedni si!“
Pepíček: „Taky nemůžu.“

Ve škole se ptá paní učitelka:
„Pepíčku, jak poznáš třešeň od jabloně?“
„Podle plodů.“
„Dobře, a když plody ještě nemají?“
A Pepíček: „Počkám.“

Pepíček přijde do pekařství a říká:
„Prosím 99 housek!“
A prodavač se zeptá:
„A nemůže jich být 100?“
Pepíček na to odpoví:
„A kdo by jich tolik snědl?“

Pepíček volá radostně na tatínka:
„Tati, já už umím psát!“
„A co jsi napsal?“
„To nevím, ještě neumím číst!“

„Tak co, Pepíčku, jaký je váš nový učitel?“
„Hodný a zbožný, tati.“
„Zbožný???“
„Ano. Při každé mé odpovědi jenom říkal: Pane bože, pane bože.“

Pepíček přijde večer za tátou, a povídá: „Tati, umíš psát ve tmě?“ „No, myslím, že jo. Co mám napsat?“ „Svoje jméno do mojí žákovské knížky.“

Učitelka: „Děti, řekněte větu, co začíná slovem já.“
Pepíček: „Já je...“
Učitelka: „Pepíčku, neříká se já je, ale já jsem.“
Pepíček: „Já jsem zájmeno osobní.“

Pepíček dostane od tety krásné autíčko a maminka mu připomíná: „Co se říká?“
„Nevim.“
„Co říkám tatínkovi, když přinese výplatu?“
„Neříkej, že je to všechno.“

Pepíček se ptá maminky: „Táta mi říkal, že pocházíme z opice, je to pravda?“
„Nevím, Pepíčku, já všechny příbuzné z tátovy strany neznám!“

Učitelka učí děti zlomky: „Když sním polovinu dortu, co z toho budu mít?“
A na to Pepíček: „Bolest břicha.“

Pepíček přijde domů a řekne:
„Mami, představ si, že jsem dostal tři jedničky.“
„No to jsi šikovný!“
„Ale máš si to jen představit!“

Pepíček přijde domů. Tatínek se ho ptá: „Tak co bylo ve škole?“ „Já jsem se nejvíc hlásil.“ „A na co se paní učitelka ptala?“ „Kdo rozbil okno na chodbě.“

Ptá se máma Pepíčka: „Proč krmíš slepice čokoládou?“
On na to odpoví: „Aby mi snesly kindervajíčko!“

Maminka: Pepíčku, proč tolik brečíš?
Pepíček: Zdálo se mi, že naše škola shořela.
Maminka: Uklidni se, Pepíčku, byl to jenom sen.
Pepíček: A proč myslíš, že brečím?

Malý Pepíček přijde domů ze školy:
Máma: „Ahoj Pepíčku, tak co, jak se ti líbilo první den ve škole?“
Pepíček: „PRVNÍ?! TO MI JAKO CHCEŠ ŘÍCT, ŽE TAM PŮJDU ZNOVU?!“