Ptá se Pepíček ve škole: „Paní učitelko, můžu být potrestán za něco, co jsem neudělal?“
„V žádném případě, Pepíčku.“ odpoví paní učitelka.
„To je dobře,“ říká Pepíček „protože jsem neudělal domácí úkol.“

Pepíček kreslí tatínka.
A paní učitelka se ptá: „Pepíčku? Tvůj tatínek má zelené vlasy?“
Pepíček odpoví: „Ne, ale já nemám plešatou.“

Učitelka si zavolá ke stolu Pepíčka: „Pročpak jsi včera nebyl ve škole?“
„Říkala jste, že kdo nebude mít domácí úkol, ať se tady ani neukazuje!“

Paní učitelka dětem dá na prázdniny úkol: Za každé sprosté slovo donesete jeden kamínek. Po prázdninách se ptá: tak kolik kdo má kamínků? Anička má 1. Petr má 2. A Pepíček přijde pozdě a říká: Pozor, vezu štěrk.

Učitelka povídá Pepíčkovi:
„Pepíčku, tady máš chybu, je tam ‚fčera‘.“
Pepíček se tam koukne a říká: „No jo, má tam být ,fčela’.“

„Mami, je pravda, že když někdo umře, zbyde z něj jen prach?“
„Ano, to je pravda Pepíčku.“
„Mami, tak to mi někdo umřel pod postelí!“

Pán potká Pepíčka a ptá se ho:
„Chlapečku, kde bydlí pan Novák?“
Pepíček: „Pojďte za mnou, já vám to ukážu,
ale on bydlí až v jedenáctém patře a nejezdí výtah.“
Tak jdou Pepíček a pán pěšky až do jedenáctého patra.
Pán je celý udýchaný a Pepíček říká: „Tak tady bydlí pan Novák,
ale jestli ho chcete vidět, tak sedí venku na lavičce.“

„Pamatuj si Pepíčku, chytrý člověk má vždy pochybnosti, jen hlupák nepochybuje.“
„Tati, a jsi si tím jistý?“
„Stoprocentně!“

Paní učitelka se ptá při matematice Pepíčka:
„Když ti dá maminka jednu žvýkačku a tatínek dvě, co budeš mít?“
„Prosím, svěží dech.“

„Mami, pamatuješ si na tu vázu, jak ses vždycky bála, že by se mohla rozbít?“
„Ano, a co má být?“
„Nic... jenom, že teď už se bát nemusíš.“

Pepíček ve škole:
Učitel: „Pepíčku, kde máš úkol?’'
Pepíček: „Doma, pane učiteli.’'
Učitel: „A co tam dělá?’'
Pepíček: „Užívá si více legrace než já...’'

Pepíček prosí tátu:
„Tati, kup mi buben.“
„Nekoupím, budeš mě rušit při práci.“
Pepíček: „Neboj, budu bubnovat jenom, když budeš spát.“

„Pepíčku, tys rozbil všechny dárky, které ti dal tatínek?“
„Ne, jeden zůstal.“
„A který?“
„Kladívko!“

Pepíček dostane ve škole za úkol skloňovat slovo houska.
„Kdo, co: Houska
S kým, čím: Se salámem
Komu, čemu: Mně!“

Paní učitelka v hodině Přírodovědy pokládá otázku:
„Na jaře se zvířátkům rodí mláďátka. Kočka se okotí, kráva se otelí, pes se oštění... Napadá někoho něco jiného?“
Pepíček se přihlásí a povídá: „A žralok se ožere!“

Maruška se ptá Pepíčka:
„Pepíčku, proč za sebou táhneš provázek?“
A Pepíček jí řekne: „Když jsi tak chytrá, tak ho zkus tlačit.“

Přijde Pepíček ze školky a řekne: „Mami, nespapal jsem svačinku.“
Maminka: „A proč? Co jste měli?“
Pepík: „Sýr.“
A mamka řekne: „Sýr máš přece rád.“
Pepíček: „Ale byl to ten s dírama, to já nemám rád.“
Maminka: „Aha, tak příště sněz jenom sýr a díry nech na talíři.“

Přijde Pepíček do Zverimexu a ptá se prodavače: „Pvosím, máte vydvu?“
Prodavač: „Aha, ty asi myslíš vydru. Tak, tady jí máš.“
Pepíček jde s vydrou v sáčku a potkají ho dva policajti a ti se ptají: „Co to tady smrdí?“
A Pepíček odpoví: „Vydva!“

Pepíček ten den rozbil už třetí okno a ze školy přinesl tolik poznámek, že jeho žákovská knížka připomínala spíše Knihu Přání a Stížností. A tatínkovi už vytekly nervy. A protože se blížily vánoce, oznámil Pepíčkovi:
„Takovým zlobivým klukům, jako jsi ty, Ježíšek nejenže nepřinese dárky, ale ještě na tebe pošle čerty. Místo seznamu dárků pošli Ježíškovi seznam svých rošťáren!!!“
Netušil, že to Pepíček vezme tak vážně. V noci se probouzel hrůzou z Božího trestu a na stole mu ležel papír nadepsaný: „Milý Ježíšku...“ Přemýšlel nad svými rošťárnami a už se viděl v pekle. Na poslední chvíli ho napadlo spásné řešení.
Utíkal do kostela, za chvíli zase tryskem domů a pod kabátem ukradenou sochu Panny Marie. Pak sedl ke stolu a už píše:
„Ježíši,
Chci kolečkové brusle, horské kolo a Playstationu s hrami. Radím ti, aby sis pospíšil, protože tu mám tvojí mámu jako rukojmí.“

Kouzelník ke svému kouzelnickému číslu potřebuje dobrovolníka a ptá se: „Tak, děti, kdo by mi chtěl pomoci s kouzlem?“
Kouzelník si vybere Pepíčka a říká mu: „Potvrď mi, že se vidíme poprvé.“
„Ano, tati.“

Pepíček přijde do školy a všem se chlubí, že má jeho sestra žloutenku. Slyší to paní učitelka a pošle Pepíčka na týden domů, aby nikoho nenakazil.

Když se po týdnu Pepíček vrátí, ptá se ho paní učitelka: „Tak co, Pepíčku, ještě má tvoje sestra žloutenku?“
Pepíček odpoví: „No to já nevím. Ono chvíli trvá, než ty dopisy z Austrálie přijdou.“

Pepíček přijde za maminkou a ptá se: „Mami, jak se dělají děti?“
Maminka mu po dlouhé úvaze odpoví: „Víš, to se vždycky maminka s tatínkem cukrujou a pak se narodí miminko.“
Pepíček si večer lehne do postele a pocukruje se. Ráno se probudí a má kolem sebe plno mravenců a říká: „Kdybyste nebyli moje děcka, tak bych vás zabil!“

Paní učitelka se zlobí ve škole na Pepíčka: „Pepíčku, jak to, že jsi přišel pozdě do školy?!“
Pepíček: „Maminka mi říkala, že mám přejít silnici až přejede auto, ale ono žádné nejelo.“