V galerii:
„Krásný obraz. Nádherně zachycený východ slunce, co říkáte?“
„Krásný obraz to je, ale je to západ slunce.“
„Jak to dokážete rozeznat? Vy jste odborník?“
„Nejsem, ale znám malíře. Ten v životě nevstal před polednem.“

Průvodce upozorňuje návštěvníky: „A tady už je propast Macochááááááááááááááááááááááááá!!!!!!“

Na pracovišti jsem bohem. Každý ví, že existuji, ale ještě mě nikdo neviděl.

Muž v obchodě urazí lingvistu. Ten zaujme bojovou pozici a řekne: „Budete litovat. Znám judo, kung-fu a další 38 extrémně nebezpečných slov.“

Pod mostem leží dva bezdomovci a ten jeden povídá: „Hele, Karle, teď se všude mluví o té finanční krizi, myslíš, že se to nějak dotkne i nás?“
„No jasně!“ povídá Karel.
„A jak, prosím Tě?“
Karel: „No, máš nějaký kamarády bankéře, manažery nebo podnikatele?“
„To teda nemám.“
Karel: „Tak vidíš, a teď je brzy budeš mít ...“

„Zdravím, šéfe, já jsem tady nový.“
„Vítám tě u nás. První úkol, který pro tebe mám, zní: zapomeň na všechno, co ses z našeho oboru naučil na vysoké. Tohle je praxe, tady tu nudnou teorii nebudeš potřebovat.“
„Ale já nemám vysokou.“
„Aha. Takže nejsi dost kvalifikovaný na první úkol. Máš padáka!“

Vìte, proč se kartářka urazila?
... špatně si to vyložila.

Pohovor na pozici knihovníka:
Personalista: „Dobrý den, proč se hlá...“
Uchazeč: „Pššššt!“
Personalista: „Jaké jsou vaš...“
Uchazeč: „Pšššššššt!“
Personalista: „Výborně, bereme vás!“

Včera jsem přišel o práci chovatele v zoo.
Ale co jsem měl jako dělat? Všude bylo napsáno „Prosím, nekrmte zvířata!“

Rozhovor v rohu umělecké galerie:

• „Ó, to je krásné dílo! Ty jasné linky, ta symetrie…“
• „Děkuji!“
• „Vy jste autor?“
• „Ano, byť musím uznat, že to není úplně můj vlastní nápad, základní koncept si předáváme v rodině z generace na generaci, každý z nás vychytá pár mušek… a já se díky tomu dostal až do této prestižní galerie.“
• „Jak dlouho jste to vytvářel?“
• „Jen několik hodin. Pravá část ještě není úplně dotažená, plánoval jsem, že ji po večeři ještě upravím.“
• „Aha, tak to nebudu rušit.“
• „Ale ne! Vůbec nerušíte! Když vás má tvorba tolik zaujala, nechcete si na ni i sáhnout?“
• „To se smí? Aby se po mně někdo neohnal…“
• „Bez obav, nikdo to neuvidí. Takovou příležitost máte jen jednou za život!“

Moucha si tedy na pavučinu sáhla, pavouk se navečeřel a pak pravou část upravil.

Chemik, inženýr, fyzik a obchodník dostali každý jeden barometr a úkol změřit pomocí něj výšku jedné vysoké budovy. Chemik velmi pečlivě změřil atmosférický tlak u paty budovy. Pak jel výtahem až na střechu a změřil tam také atmosférický tlak. Pak vytáhl kalkulačku a pečlivě vypočítal výšku z rozdílu atmosférických tlaků. Inženýr jel hned výtahem nahoru na střechu. Našel dlouhý provaz u takové té věci na mytí oken zvenku, přivázal k němu barometr. Pak jej spouštěl ze střechy až na úroveň terénu. Pak jej vytáhl zpátky a přitom změřil výšku budovy v ‚rozpaženích’, což prý je asi metr a půl. Fyzik také ihned jel nahoru. Překročil lano a šel ke hraně střechy. Vyndal stopky a pustil barometr ze střechy. Ze změřené doby volného pádu a znalosti gravitačního zrychlení vypočítal výšku budovy. Obchodník vůbec nejel nikam. V přízemí zašel za správcem domu a řekl mu: „Když mi povíte, jak je tento dům vysoký, dám vám tento prima barometr.“

Tři profesoři se baví v kanceláři, když najednou si všimnou, že odhozený nedopalek zapálil papíry v odpadkovém koši. Fyzik povídá: „Pánové, musíme hořlavé materiály ochladit, aby jejich teplota byla nižší, než zápalná teplota.“ Chemik se začne hádat: „To je hloupá metoda. Stačí uzavřít přívod kyslíku a hoření za chvilku skončí!“ Statistik začne běhat po místnosti se zapalovačem a zapalovat papíry. Ti dva na něj začnou řvát: „Pane kolego, co to sakra děláte?“ „Budeme potřebovat větší vzorek případů!“

Jeden starý pracovník plynáren zaučoval nového kolegu. Prováděli zrovna kontroly a odečet stavu plynoměrů na předměstí. Když dokončili práci v další budově, ten starý říká tomu mladému:
„Hele, nemysli si, že jsem nějaká vykopávka. Mám docela kondici. Vsaď se, že doběhnu k autu dřív než ty.“
Tak se oba rozběhnou. Starý je skutečně u auta o krok napřed. Mladý jen vyvalí oči, ale vzápětí koukají oba, protože k nim doběhne udýchaná stařenka. Starý plynař se jí ptá:
„Copak, paní, zapomněli jsme u vás něco?“
Stařenka popadne dech a povídá:
„Ech, když jsem viděla dva plynaře takhle upalovat, řekla jsem si, že bych měla asi utíkat taky.“

Z pracovního pohovoru na personálním oddělení s uchazečem o práci.
Personalista: „A jaké jsou vaše největší slabiny?“
Uchazeč: „Upřímnost a pravdomluvnost.“
Personalista: „Já myslím, že to nejsou slabiny.“
Uchazeč: „Mně je úplně u zadku, co vy si myslíte.“

Automechanik potká cyklomechanika a stěžuje si:
„Vůbec nestíhám, jsem úplně aut.“
Cyklomechanik ho uklidňuje: „Nemyslete si, jsem taky pořád v jednom kole.“

Chlápek přijde na pracovní pohovor k řediteli cirkusu:
Ředitel se ho zeptá: „A co tedy umíte zvláštního?“
Chlápek na to: „Umím dobře napodobovat ptáky.“
„Takových už tady máme dost. Není zájem!“, odpoví nevrle ředitel. „No tak na shledanou“, řekne onen chlápek a odletí oknem.

Na příjmacím pohovoru:
„Tahle sklenice je do poloviny dolitá vodou. Co si myslíte? Je z poloviny prázdná nebo z poloviny plná?“
„No když se podíváte kolik je v ní vzduchu, tak je úplně plná!“
„Gratuluji, vítejte ve výrobně bramburků!“

„Dobrý den, v životopise máte, že umíte rychle počítat.“
„Ano, to je pravda.“
„Tak kolik je 365×8?“
„930.“
„To je špatně!“
„Ale bylo to rychlé!“

Šéf mě dnes v práci tolikrát napomenul, že jsem mu ze zvyku řekl: „Ano, miláčku.“

Ergofobie je strach z pracovní činnosti.
A vy jste si mysleli, že jsem línej, přitom mám jen nemoc!

Na světě je tolik talentovaných fotografů...
A pak je tu ta paní, co mě fotila na občanku.

Mladík, právě odvedený, projevil zájem sloužit u námořnictva. „Umíte plavat?“ zeptal se ho předseda komise.
Odvedenec se polekal: „To už nemáme žádné lodě?!“

Fotbalisté jsou jako řezníci, chodí od porážky k porážce.

V letištní hale posedává smutný chlap.
Přisedne si k němu starší paní a soucitně se ptá: „Co se vám stalo?“
„Ale, uletělo mi letadlo.“
„No tak si to tak neberte,“ utěšuje ho paní, „určitě chytnete další.“
„Ale já jsem pilot!“

Povídají si dva kamarádi o svých povoláních:
„Já pracuji v obchodě.“
„Já zase píšu knihu.“
„To zní zajímavě.“
„Ale myslím, že tam nechám umřít jednu postavu.“
„Dobře. A jaký typ knihy píšeš?“
„Autobiografii.“