„Už spíš, tatí?“
„Co je?“
„Dej mi stovku.“
„Už spím, chlapče.“

Syn: „Mám imaginární přítelkyni.“
Otec: „Víš, máš na víc.“
Syn: „Děkuji, tati.“
Otec: „To jsem říkal tvé přítelkyni.“

Holčička si stěžuje mamince, že jí spolužáci říkají, že není normální.
Maminka: „My s tatínkem tě máme rádi.“
Holčička přikývne hlavou.
Maminka: „I babička a dědeček tě mají moc rádi.“
Holčička přikývne druhou hlavou.

O Velikonocích malá Anička rychle rozbaluje všechna čokoládová vajíčka.
„Poslouchej,“ říká jí maminka, „myslíš ty vůbec na svou sestřičku?“
Anička na to: „Jasně! Proto tak spěchám!“

„Náš Jiříček je na svůj věk velmi vyspělý,“ chlubí se pyšná maminka, „chodí do dvojky a už nosí domů čtyřky.“

Mafián daruje svému synovi k třináctým narozeninám pravou pistoli. Po pár dnech ji chce vidět, a tak přijde za synem, ať mu ji ukáže.
„Víš, tati, já ty zbraně moc nemusím, tak jsem ji vyměnil za tyhle nádherné hodinky, podívej.“
A otec mu na to říká: „Tony, Tony, až jednou přijdeš domů z práce a najdeš ve své posteli s tvojí ženou cizího chlapa, co uděláš? Vytáhneš hodinky a zeptáš se, jak dlouho se zdrží?!“

Pepíček dostane poznámku, protože spal v hodině.
Táta: „Proč spíš při hodině?“
Pepíček: „To ve mně dříme talent!“

„Mami, dáš mi prosím 50 korun pro starého a chudého pána?“
„Ty jsi moc hodný, ale kde vlastně je?“
„Tady na rohu ulice, prodává zmrzlinu.“

Rodiče, nechte své děti věřit na Ježíška. Vám taky nikdo nebere vaši víru na krémy proti vráskám, na celulitidu a šampóny proti padání vlasů.

„Pepíčku, co jsi koupil babičce k Vánocům?“
„Fotbalový míč.“
„Míč? Ale babička přece nehraje fotbal.“
„No právě, já taky nečtu a pořád mi kupuje knížky!“

„Můžu dostat k narozeninám nejnovější iPhone?“
„Řekni prve nějaké kouzelné slovíčko!“
„Veronika.“
„Kdo je to Veronika?“
„Tvoje holka, tati.“
„Chceš k tomu i nějaký dobrý kryt?“

Maminka: Pepíčku, chutná ti ten bonbon, co jsem ti dala?
Pepíček: Ano, maminko, chutná.
Maminka: No vidíš! A náš Alík ho vyplivnul.

Přijde Pepíček za maminkou a říká: „Mami, mě hrozně bolí bříško a měl jsem takový strašný sen, v němž jsem musel sníst velký maršmeloun.“
Maminka: „Pepíku, kde máš polštář?“

Píšou si dva gayové na chatu:
„Já tě miluju.“
„Já tebe taky.“
„Jsi úžasný.“
„Ty taky.“
„Budeme se tu scházet častěji?“
„Ano, každý den.“
„Kde bydlíš?“
„Já bydlím v Praze.“
„Já taky.“
„Na Dejvický.“
„Ty bláho, já taky.“
„Číslo 150.“
„To není možný, já taky.“
„Karle?“
„Tati?!“

Je chlapeček s maminkou na hřbitově a maminka mu vysvětluje, že v hrobech lidé spí. Najednou se ze tmy vynoří stará paní a chlapeček spustí: „Ta paní už se vzbudila.“

Táta se ptá Honzíka:
„Honzíku, proč jsi nešel hrát karty s Lízou?“
„A ty bys šel hrát karty s někým, kdo podvádí?“
„To rozhodně ne!“
„Líza taky ne!“

Když sní minci první dítě, rodiče s ním stráví noc na pohotovosti a strachují se o něj.
Když sní minci třetí dítě, strhnou mu to z kapesného.

Chlapec doma ukazuje žákovskou a tatínek jen koulí očima:
„Koukej na ty známky z matematiky, to je katastrofa!“
Chlapec jen pokrčí rameny a tatínek rozhněvaně pokračuje:
„Já jsem si to spočítal a ty tu máš průměr 5,8! To by mě zajímalo, po kom jsi tak hloupý!“

„Mami, proč ti šednou vlásky?“
„Protože hodně zlobíš.“
„Aha, tak já už vím, proč má babička šedou hlavu.“

Malý Pepíček si se zájmem prohlíží svého nového bratra a ptá se maminky: „On přišel z nebe, že?“
„Ano, Pepíčku.“
„No, ani se nedivím, že ho odtamtud vyhodili.“

Čím blíže je babička, tím víc tlustá jsou vnoučata.

Jde holka s mámou na výlet. Když jdou kolem pole, něco tam smrdí.
„Mami, co to tady smrdí?“ ptá se holka.
„To je země,“ odpoví máma.
„Cože? Z tebe?“

Přijde žena na sociálku pro podporu a přivede s sebou 15 dětí. Když vlezou do kanceláře, žena zavelí: „Pepo, sednout!“
Všechny děti se posadí. Úřednice chvíli překvapeně kouká a pak se zeptá, jak se jmenují, aby si je zapsala.
„To je jednoduché, kluci Josef a holky Josefína.“
„Opravdu?“
„Ano, hrozně to zjednodušuje život. Ráno zavelím Pepo, vstávat! a všichni vstanou. Když pak řeknu Pepo, jídlo!, tak se všichni nasnídají. A takhle to jde celý den.“
„Ale co když potřebujete zavolat na jedno konkrétní dítě?“
„Zavolám ho příjmením!“

Syn přijde za svým otcem a zeptá se ho: „Tati, jak přišli lidé na svět?“
Otec mu odpoví: „No, jednou byli na světě dva lidé – Adam a Eva, a ti spolu měli děti a ty jejich děti, když vyrostly, měly také děti a takhle to pokračovalo dál.“

Syn si stále nebyl jistý, a tak se ještě zeptal maminky. Ta mu odpověděla: „No, jednou jsme byli všichni opičky a poté jsme se postupně vyvinuli do lidí.“

Syn byl v tu chvíli zmatený a řekl svému otci: „Tati, ty jsi říkal něco úplně jiného!“
Otec odpoví: „Ale maminka mluvila jenom o své části rodiny.“