„Tati, máš dobrou paměť na obličeje?“ ptá se Vendelín tatínka. „Mám, proč to chceš vědět?“ „Tak to se ti bude hodit, protože jsem právě rozbil zrcadlo na holení.“

Anička se dívá z okna a vidí ježka.
Zavolá na maminku: „Mami, utekl ti kaktus!“

Na stole je krabice s vanilkovými sušenkami a vzkaz: TOHLE NEJEZTE!
Máma se vrátí, najde prázdnou krabici s vzkazem: CO NEMÁME JÍST?

Chovatelovi se narodila dvojčata. Sestra je mu přijde ukázat. Chovatel: „Tak první prodám, druhý si nechám na chov.“

Šestnáctiletá dcera říká matce: „Mami, mám pro tebe dobrou a špatnou zprávu. Jakou chceš slyšet nejdřív?“
Mamka: „No, tak tu špatnou.“ „Jedna z nás bude babička. A teď tu dobrou: Já to nebudu.“

„Mami, je pravda, že jsem strašlivě šeredný?“
„Pšt! Říkala jsem ti, že mi nemáš říkat ‚mami‘ na veřejnosti!“

„Maminko, mamí!“ křičí holčička.
Maminka: „Kolikrát jsem ti říkala, že máš mluvit, jen když se tě dospělí na něco zeptají.“
Holčička: „Tak se mě rychle zeptej, jestli se ti nepálí guláš!“

Zavři pusu a sněz tu polívku!

Říká máma svojí 16leté dceři: „Mě v tvým věku kluci vůbec nezajímali, seděla jsem doma a učila jsem se! Tebe zajímá už jenom, abys stihla rande, jakou si máš vzít sukni, a na to, že má maminka 32. narozeniny, si ani nevzpomeneš!“

„Tati, postavíme si sněhuláka?“ říká nadšeně synek.
„Až naprší a uschne!“

Na plaži: „Prepačte, to je váš syn, čo mi zahabal čiapku do piesku?“
„Ale nie, môj je ten, čo vám prepaľuje lupou nafukovací matrac.“

Co může dělat dítě na parkovišti?

Radši nic!

„Už nechci slyšet, jak se s bráchou hádáte!“
„OK, mami, tak já zavřu dveře...“

Otec: „Všechno nejlepší, chlapče! Copak by sis přál k narozeninám?“
Syn: „Štěňátko!“
Otec: „Je mi líto, ale to nepůjde, synu.“
Syn: „Dobře, tak si přeju, abych mohl být na jeden den táta a ty můj syn.“
Otec: „Výborný nápad!“
Syn: „Bezva! Synu, běž si vzít bundu, jdeme do útulku pro nějaké pěkné štěňátko.“

Petr: „Tati, chceš něco říct?“
Táta: „Ano.“
Petr: „Tak řikej.“

Táta se synem plavou v moři a táta říká: „Podívej, co se tu na vlnách pohupuje. Deset bójí svázaných k sobě.“ A syn odpoví: „To bude asi ten desetiboj, tati.“

Babička opatrně u oběda zjišťuje: „Jirko, nepřesolila jsem tu polévku?“
„V té soli byla nějaká polévka?“

„Synu, byl jsi adoptován.“
„Já to věděl! Chci poznat své biologické rodiče.“
„My jsme tvoji biologičtí rodiče. Ti noví si tě vyzvednou zítra.“

Alergičce na ulici slzí oči. Přijde k ní kluk a ptá se : „Ty jsi smutná?“
Holka: „Ne, to je alergie. Ty přece taky slzíš, když mamince pomáháš krájet cibuli, a smutný nejsi.“
Kluk: „Když musím mamce pomoct, tak smutný jsem!“

Honzík se ptá maminky: Mami, víš, kdy pípne kuře naposledy?
Maminka odpoví: Ne, nevím.
A Honzík řekne: No přece když ho ohřeješ v mikrovlnce!

„Mami, můžu si jít hrát ven na mistra Jana Husa?“
„Jasně, upaluj!“

Rozhovor dcery s matkou:
„Kdy přijdeš na Silvestra domů?“
„Až budu chtít.“
„Ale ani o minutu později!“

„Tati, já jsem si vyrobil housle, a docela sám.“
„Ty jsi ale šikovný kluk. A kde jsi vzal struny?“
„Vytáhl jsem ti je z kytary.“

Matka povídá malému synkovi: „Jez špenát, chlapče, budeš velký a hezký.“
„Mami... a proč ty jsi nejedla špenát?“

Malá Zuzanka pláče a říká mamince, že ji bolí bříško. „To proto, že je prázdné, kdybys v něm něco měla, nebolelo by tě,“ odpoví maminka. Když večer přijde tatínek z práce, vzteká se, že ho celý den už bolí hlava. Přijde k němu Zuzanka a povídá mu: „To proto, že je prázdná, kdybys tam něco měl, nebolela by tě.“