Vnuk se ptá dědečka:
„Dědo, jak vypadalo tvé první rande s babičkou?“
„Ale, bylo to hrozné. Na začátku jsem se na ni usmál, ona na mě taky. A pak jsme asi 2 hodiny hledali v trávě naše zuby.“

S manželkou jsme se dohodli, že nechceme mít děti.
Dnes u večeře jim to řekneme.

Mamka: „Jak bylo dnes ve škole?“
Já: „No… psali jsme test.“
Mamka: „Kolik otázek jsi věděl?“
Já: „Jednu.“
Mamka: „Jakou?“
Já: „Svoje jméno a příjmení.“

Ptá se doma syn táty: „Tati, proč sis vzal za manželku svoji ženu?“
Táta mu odpoví: „Vidíš, Maruno, ani to dítě to nechápe!“

Typy rodičů:
Genetici – „Tohle jsi musel zdědit po otci!“
Logici – „Proč? Prostě proto, že jsem to řekl/a.“
Meteorologové – „Vypadá to tu, jako kdyby se ti přes pokoj přehnalo tornádo.“
Matematici – „Budu počítat do tří… jedna, dvě, dvě a čtvrt, dvě a půl…“
Policajti – „Kde jsi byl? S kým jsi tam byl? Kdy jsi přišel domů?“
Knězi – „Modli se, aby ten flek šel vyprat.“
Pamětníci – „Když jsem já byl/a ve tvém věku…“
Zoologové – „Já tě roztrhnu jako hada.“
Hospodáři – „Od toho stolu nevstaneš, dokud to nesníš.“

„Jaroušku, přines mi, prosím tě, můj nový klobouk,“ povídá tatínek synkovi.
„Ale tati, jdi dnes raději bez klobouku.“
„Proč?“
„My si za chvíli s Pepíkem budeme hrát na hasiče a už v něm máme vodu.“

Dal jsem si do spíže kousek dortu s cedulkou:

„Tatínkův dort, prosím nebrat!“

Večer jsem našel jen prázdný talířek a na něm cedulku:

„Myši číst neumí!“

„Mamí, sleduj jakého jsme postavili sněhuláka!“
„Ten je nádherný! A jak má vyvedené ručičky.“
„To bude tím, že jsme do něj zaplácali tatínka.“

Ptá se syn tatínka „Tati, co je to skleróza?“
„Na co ses ptal?“
„Kdy?“

„Mami, malý Honzík nemůže usnout. Mám mu něco zazpívat?“
„Ne, zatím ne. Nejdříve to s ním zkus po dobrém.“

„Tatínek mi na Vánoce nasliboval hory, doly.“
„A splnil ti přání?“
„Ano, koupil mi atlas hor...“

Čtyři přátelé vyrazili hrát golf. Jeden se zdržel v klubu a tak ti ostatní šli napřed a vyprávěli si o osudech svých dětí:
„Můj syn si udělal docela jméno ve stavebnictví. Začal jako tesař a vypracoval se, teď má vlastní stavební firmu. Je tak úspěšný, že loni dokonce daroval svému příteli kompletní nový barák.“
Druhý se přidává: „To můj synek začínal jako prodejce aut a teď je spoluvlastníkem celé sítě prodejen a vydělává tolik, že k vánocům dal kamarádovi nejnovější model Lincolna.“
Třetí pak vypráví o synovi, který se stal burzovním obchodníkem a teď dělá takové obchody, že si mohl dovolit věnovat jednomu svému kamarádovi portfolio nejlepších akcií za dva milióny.
Když konečně dorazil čvrtý hráč, jeden mu říká, že si povídali o úspěších svých dětí, a ptá se, jak si vedl jeho syn. Tak on tedy začne: „No, víte, abych pravdu řekl, nejsem nějak potěšen životní cestou svého syna. Už čtrnáct let dělá kadeřníka, a jak jsem nedávno zjistil, je homosexuál. Ale na druhou stranu je asi docela dobrej, protože jeho poslední tři partneři mu věnovali barák, auto a balík akcií.“

Jeden malý chlapeček se vždy před spaním pečlivě modlil.
Tatínek si jednou řekl, že si synkovu modlitbu poslechne.
Tak se večer zastavil u chlapečkovy ložnice a přitiskl ucho ke dveřím. Synek odříkal Otčenáš a dodal:
„Dobrou noc, tati, dobrou noc, mami, dobrou noc babi, sbohem dědo.“
Týden na to dědeček umřel. Tatínek si vzpomněl na divnou modlitbu a velice ho to překvapilo. Proto se večer zase zastavil u dveří a poslouchal:
„Dobrou noc, tati, dobrou noc, mami, sbohem babi.“
A za týden umřela babička.
Tatínkovi už se to vůbec nelíbilo a o to více ho šokovala další večerní modlitba:
„Dobrou noc, mami, sbohem, tati.“
Tatínek neváhal, vzal vkladní knížky a jel si na týden užívat zbytku života. Chodil po barech, nechal se doprovázet sličnými ženami až na hotelový pokoj… Po čtrnácti dnech vyvádění (když mu došly peníze) si uvědomil, že před týdnem měl umřít a pořád žije. Šel tedy hned domů.
Hned u dveří na něj vyrazila jeho žena:
„Ty ožralo, co ty seš to za člověka, všechno jsi propil, soused umřel a tys mu ani na pohřbu nebyl…!“

Co se stane, když roční dítě sní psí konzervu?

Je-li to dítě prvorozené, rodiče volají toxikologické informační středisko.
Je-li to druhé dítě, rodiče zkoumají složení, jestli nehrozí nějaké nebezpečí.
U třetího dítěte rodiče hlídají, jestli pes dítě nepokousal, když mu snědlo večeři.

„Míšo, ty třešně jsou nějaké divné. Jestlipak jsi je umyla?“
„Ano, a dokonce i mýdlem.“

Hyperaktivní dítě jde spát, nemůže usnout, tak počítá ovečky:
„Jedna ovečka, druhá ovečka, třetí slepice, koza, kráva, kůň, strýček Donald farmu měl, hééééj makaréna!“

Maminka se ptá Jirky:
„Proč nejíš polívku? Před chvilkou jsi říkal, že máš hlad jako vlk.“
„Viděla si někdy vlka jíst dušenou mrkev?“

Přijde starý děda do pojišťovny, že by si rád uzavřel životní pojištění. Pojišťovák: „Neblázněte dědo, kolik máte roků?“
„95, ale chci letět s otcem do zahraničí a to je dobré být pojištěný.“
„Cože?! A kolik je otci?“
„Za měsíc mu bude 119.“
„A co budete dělat v zahraničí?“
„Ale, chceme jít dědovi na svatbu.“
„Dědovi?! A kolik je proboha tomu?“
„Nedávno oslavil 142. narozeniny.“
„A proč se chce v tomhle věku ženit?“
„Však on nechce, ale rodiče ho donutili.“

Učitelka volá jednomu z rodičů. „Dobrý den, Váš syn neustále lže.“ Otec na to: „No, tak to je v tom fakt dobrej, protože já žádného syna nemám.“

Strýc říká dětem:
„Děti, kdo chce jet na pole okopávat květáky?“
Zvednou se jen dvě ruce.
„Jen dva? Takže ostatní jdou pěšky!“

„Máničko, kde máš ten nový fotoaparát?“
„Ztratila jsem ho, bábinko.“
„Ztratila?!“
„Ano, ale neboj se, on se zase najde. V návodu je napsáno, že má vbudovaný hledáček.“

„Maminka mě má hodně ráda,“ chlubí se malý Filípek.
„A jak to víš?“ ptá se kamarád.
„Tátu už vyměnila čtyřikrát, ale mě ani jednou!“

Sedí rodina u stolu a holčička volá: „Mami! Mami!“ A maminka jí řekne: „Teď ne, při jídle se nemluví.“
Po dojedení maminka povídá: „Teď už mi můžeš říct, o co šlo...“
A holčička na to: „Teď už je to ale jedno, mami. Ale v tom salátu, cos jedla, byl šváb!“

„Tati, proč se teta Sára pořád maluje?“
„Aby byla krásná!“
„Tak proč není?“

„Jak to, že máš z dějepisu čtyřku?“ zlobí se děda na vnuka. „Já měl vždycky za jedna!“ „Ale dědo, tenkrát byl dějepis o hodně kratší!“