„Tati, proč se moje sestra jmenuje Paris?“
„Protože se narodila v Paříži.“
„Aha, děkuju.“
„Není zač, Karanténo.“

„Tati, odkud se berou děti?“
„Kupujou se na Alze.“
„A proč se na ně teda musí 9 měsíců čekat?“
„No protože je doručuje Česká pošta!“

Mama sa pýta svojho syna: „Adam, myslíš si, že som zlá matka?“ a syn jej na to odpovie: „Mami, volám sa Peter.“

„Tati, proč se moje sestra jmenuje Růže?“
„Protože tvoje matka má ráda růže.“
„Díky, tati.“
„Nemáš zač, Vepřový řízku.“

Povídá babička vnoučkovi: „Tak malý, a už lžeš?“ „A do kdy s tím mám počkat, babi?“

Baví se dvě kamarádky a jedna z nich povídá: „Představ si, moje dítě si šlo hrát ven, a za chvíli přijde kus bláta a říká mi mami!“

„Miláčku, co dáme babičce k Vánocům?“
„To nejdražší, co máme ...“
„A to je co?“
„Děti... na hlídání!“

Synek mě vzbudil.
Bál se prý, že ho někdo zabije.
Vzhledem k tomu, že to bylo ve tři ráno, nebyl daleko od pravdy.

Někdy mám výčitky, že na své děti křičím.
Pak si vzpomenu, že některá zvířata svá mláďata žerou....
A jsem v klidu!

„A kolik ty máš roků?“
„Já mám 12.“
„Já v tvém věku měl už 13.“

Šestiletý synek přiběhne za maminkou s brekem, že ho jeho malá sestřička tahá za vlasy. Maminka mu vysvětluje: „Přestaň brečet. Ona je ještě malá a neví, že tahání za vlasy bolí.“
Synek odejde a za chvíli je zase slyšet pláč. Maminka doběhne do pokoje a vidí řvoucí holčičku, přičemž synek se na maminku nevinně podívá a říká: „Tak teď už to ví.“

Pravda o rodičích: Když jsi malý, naučí tě mluvit a chodit. A pak chtějí, abys seděl doma a mlčel.

„Tati, jaké je prosím největší jezero světa?“ vyzvídá malý Jakub.
„Nevím.“
„A tati, který prezident byl nejstarší?“
„Nevím.“
„A tati, která rasa psa je nejrozšířenější?“
„Nevím.“
„A nevadí ti, že se pořád vyptávám?“
„Jen se ptej Kubíku, jinak se nic nedozvíš...“

„Tati, já už ten míč nechci, je nehodný!“
„A copak provedl, že je nehodný?“
„Rozbil okno!“

Co to bylo za ránu??!!
Spadla mi bunda...
Tak hlasitě?
Nestihl jsem se z ní vysvléct.

Máma: Pepíčku, co jste dnes probírali ve škole?
Pepíček: Noo, výbušniny!
Máma: Aha, a co budete probírat zítra?
Pepíček: Trosky!

„Mami! Běž vynadat panu pošťákovi, už hodinu nám sedí na švestce a sprostě nadává Alíkovi!“

„Maminko, co to nosíš v bříšku?“
„Miminko.“
„A máš ho ráda?“
„To víš, že jo.“
„Tak proč jsi ho snědla?“

Tatínek doma hlídá svou malou dcerku. Nejdříve neví, jak ji zabavit, ale pak mu sama donese kelímek vody. Z toho usoudí, že hra na restauraci zní jako dobrý nápad. Vodu vypije, nechá si donést další a tak se hra opakuje několikrát.
Po dvou hodinkách dorazí konečně domů maminka a tatínek jí pyšně ukazuje, jak si s dcerou pěkně hrál. Maminka mu na to odpoví: „Bože, ty jsi ale pako, to nevíš, že jediná voda, na kterou malá dosáhne, je ta v záchodě?“

„Drahá, vyzvedl jsem dítě ze školky.“
„Paráda. A jak ho pojmenujeme? Protože to naše chodí už do druhé třídy.“

Přijde babička z kadeřnictví, posadí si vnoučka na koleno a v dobrém rozmaru se ho ptá: „Tak co, Honzíku, nevypadám jak stará bába?“ A vnouček jí odpoví: „Ne, babičko, teď vypadáš jak starý dědek!“

Životní pravda pro matky:
Když vaše první dítě sní něco hlíny, trávu nebo třeba žížalu, vezmete ho k doktorovi.
Když vaše druhé dítě sní něco hlíny, trávu nebo třeba žížalu, plivnete na ubrousek a umyjete mu pusu a ruce.
Když vaše třetí dítě sní něco hlíny, trávu nebo třeba žížalu, přemítáte, jestli bude ještě nutné dělat mu oběd.

Na začátku hokejového zápasu seděl na jednom
z nejlepších míst na tribuně malý kluk.
„Ty sis koupil tak drahý lístek?“ vyzvídá muž vedle něho.
„Já ho nekupoval, to tatínek.“
„A kde je tvůj tatínek?“
„Doma. Hledá ten lístek.“

„Tati, máš dobrou paměť na obličeje?“ ptá se Vendelín tatínka. „Mám, proč to chceš vědět?“ „Tak to se ti bude hodit, protože jsem právě rozbil zrcadlo na holení.“

Anička se dívá z okna a vidí ježka.
Zavolá na maminku: „Mami, utekl ti kaktus!“