Pan učitel vysvětluje žákům, co je čas minulý, přítomný a budoucí. Pak dává příklad:
„V červenci jsou prázdniny a hodně pálí sluníčko. Jaký je to čas, Pepíčku?“
„To je krásný čas,“ odpoví Pepíček.

Jak se říká žákovi z doby kamenné?
Pražák.

„Náš Jiříček je na svůj věk velmi vyspělý,“ chlubí se pyšná maminka, „chodí do dvojky a už nosí domů čtyřky.“

Jak vypadají žáci ve třídě:

Během výkladu:
(–_–) (–_–) (–_–) (–_–) (–_–) (–_–)

Když učitelka oznámí, že zítra si na to napíšeme prověrku:
(O_O) (O_O) (O_O) (O_O) (O_O) (O_O)

Během testu:
(→_→) (←_←) (→_→) (←_←) (→_→) (←_←)

Když učitelka prochází mezi lavicemi:
(↓ _ ↓) (↓ _ ↓) (↓ _ ↓) (↓ _ ↓) (↓ _ ↓) (↓ _ ↓)

Po zveřejnění výsledků:
(◉_◉) (◉_◉) (◉_◉) (◉_◉) (◉_◉) (◉_◉)

Učitel angličtiny zkouší svého žáka.
Učitel: „Použij slovo ‚sugar‘ ve větě.“
Žák: „I drink tea every morning.“
Učitel: „Kde je ten cukr?“
Žák: „No, v tom čaji přeci.“

Ptá se paní učitelka Marka: „Marku, kolik řad zubů máme za život a jak je nazýváme?“
Marek: „Troje, paní učitelko.“
Učitelka: „Jak to?“
Marek: „Noooo, máme mléčné, stálé a klapačky!“

Učitel chce demonstrovat žákům účinky alkoholu, a tak přinese do školy dva červy, dvě sklenice a flašku vodky. Během hodiny jim ukazuje pokus, kdy v jedné sklenici je červ ve vodě a je spokojený, jak jen může být. Ve druhé sklenici s vodkou se červ kroutí a pak upadne na dno.
Učitel říká: „Tak, žáci, co jste zjistili?“
Jeden žák se ozve: „Pijte alkohol, nebudete mít červy.“

Paní učitelka se ptá Pepíčka: „Pepíčku, proč jsi mi odevzdal úplně prázdný papír?“
Pepíček se opře, zkříží ruce a povídá: „Protože jste říkala, ať nakreslíme něco, co nejde vidět.“
Učitelka: „A co to jako má být?“
Pepíček s vážnou tváří: „Domácí úkoly všech spolužáků, co tvrdí, že je měli hotové, ale pes jim je snědl.“
A ještě dodá: „A nebo vaše trpělivost, paní učitelko. Ta už je taky pryč.“

Pepíček dostane poznámku, protože spal v hodině.
Táta: „Proč spíš při hodině?“
Pepíček: „To ve mně dříme talent!“

Ve škole:
Učitel: „Kolik jsou 4 000 zapsané římskými čísly?“
Žák: „Mmmm…“
Učitel: „Skvěle, to máte na výbornou.“

Učitelka ve škole zahájí výuku, když vtom se ozve zaklepání na dveře a vstoupí žák. Paní učitelka je poněkud vyvedená z míry jeho pozdním příchodem, a tak se ho ptá: „Máš pro nás alespoň nějakou dobrou výmluvu?“ Načež žák odpoví: „Paní učitelko, dneska je venku tak hezky, tak já jsem si ráno řekl, že pojedu do školy na koni, ale ta potvora mi na Václaváku chcípla!“ Učitelka se zasměje, ale stejně žákovi napíše poznámku a pošle ho si sednout.

Uběhne pár minut, otevřou se dveře, do třídy vstoupí další žák a povídá: „Já jsem se ráno podíval z okna, vidím, že sluníčko svítí, a tak si řeknu, proč dneska nejet do školy na koni! Tak jedu, jedu, a ta mrcha mně na Václaváku chcípla!“ Učitelka trochu popuzená napíše žákovi poznámku a pošle ho si sednout.

Uběhne asi půl hodiny a vstoupí do třídy třetí žák, učitelka už toho má dost, a tak se na něj oboří: „A ty jsi asi taky jel do školy na koni, co?“ Žák se na paní učitelku zmateně podívá a pronese: „Ne, paní učitelko, já jsem jel normálně tramvají, ale měla zpoždění, protože před muzeem na Václaváku leželi dva chcíplý koně.“

Matikářka: „Umíte rozpůlit úsečku?“
Pepíček: „Jasně, k čemu jsou nůžky...“

Paní učitelka se v hodině matematiky ptá svého oblíbeného žáka: „Jiříčku, když tvůj tatínek jako první vyrazí z domova v sedm hodin rychlostí čtyři kilometry za hodinu a dědeček odejde jako druhý za patnáct minut rychlostí pět kilometrů za hodinu, za jak dlouho se společně sejdou?“
„To opravdu nevím paní učitelko, ale jak je dobře znám, bude to v nejbližší hospodě a tatínek určitě vypije dvojnásobně více piva než dědeček!“

Jsou dva důvody, proč lidé volí povolání učitele: červenec... a srpen.

„Dobrý den, pane učiteli, já jsem Novák, učil jste mě kdysi.“
„No jo, vzpomínám si, třetí lavice u okna. A co teď děláte?“
„Já, pane učiteli, emigroval do USA a živím se obchodem.“
„Obchodem? Vždyť vy jste byl hrozně slabý na matematiku.“
„Zjistil jsem, že hluboké znalosti matiky nepotřebuji. Za dolar koupím, za dva prodám, a mně to jedno procento zisku úplně stačí.“

„Já nejsem nespravedlivý,“ tvrdí učitel.
„Tak třeba vy tři pojďte před tabuli. Honzo, řekni mi, co bylo největší námořní pohromou ve dvacátém století.“
„Potopení Titanicu,“ odpoví Honza.
„Kolik bylo mrtvých?“ zeptá se učitel Františka.
„Kolem tisíce?“ řekne váhavě František.
„1500, ale uznám to,“ řekne učitel a obrátí se na posledního žáka.
„A ty, Pepo, ty mi je všechny vyjmenuj.“

Učitel vyvolá Pepíčka: „Pepíčku, pokud se Pavel účastní závodu se třemi dalšími lidmi, jaká je šance, že vyhraje?“
„50 %.“
„Co! Jak jsi na něco takového přišel?“
„Buď vyhraje, nebo prohraje.“

Víte, kdo je největší milovník zahrad a rozlehlých pozemků na světě?
Pan Novák!

Víte, proč je na tabulce před školou napsané pozor škola? Abychom neutrpěli psychický šok.

Chlapec doma ukazuje žákovskou a tatínek jen koulí očima:
„Koukej na ty známky z matematiky, to je katastrofa!“
Chlapec jen pokrčí rameny a tatínek rozhněvaně pokračuje:
„Já jsem si to spočítal a ty tu máš průměr 5,8! To by mě zajímalo, po kom jsi tak hloupý!“

V křesťanské škole se ptá učitelka dětí:
„Tak děti, dám vám hádanku. Co je to? Skáče to po stromech a baští oříšky.“
Přihlásí se Pepíček: „Já bych řekl, že veverka, ale jak vás tak znám, bude to určitě zase Ježíš Kristus.“

Učitelka: „Zdeňku, víš kdo to byl William Shakespeare?“
Zdeněk: „Asi nevím, paní učitelko…“
Učitelka: „Jak to? Měl bys víc zaměřit své priority na školu a učení!“
Zdeněk: „A vy víte, kdo byli Tadeáš, Kuba, Vojta, Adam a Matyáš?“
Učitelka: „To tedy nevím?!“
Zdeněk: „Tak to byste vy zase měla zaměřit více své priority na svou dceru!!“

Anička přinese domů poznámku, kam paní učitelka napsala: „Vaše dcera nic neumí.“
Tatínek si poznámku přečte a napíše pod ni: „Právě proto ji posílám do školy!“

Mé zkoušení

Měl jsem dostat za 1,
učil jsem se to na 2,
uměl jsem to na 3,
odříkal jsem to na 4,
ale dostal jsem za 5.