Jarda se uprostřed hodiny tělocviku zvedne a jde pryč.
„Kam si myslíš, že jdeš?!” rozčílí se tělocvikář.
„Říkal jste, že mám hejbnout kostrou - tak pro ni běžím do kabinetu biologie!”

Poznámka v žákovské knížce:
„Ani se nezeptala a usnula v hodině.“

Perlička ze žákovské knížky:
Sebral třídní knihu, nechce ji vrátit a žádá výkupné.

Honí se dvě funkce a jedna křičí na druhou: „Až tě chytím, tak tě zderivuju!“ A ta druhá jí na to odpoví: „Mně to nevadí, já jsem e na x-tou!“

Paní učitelka řekne svým žákům:
„Každý týden vám budu dávat otázky, a kdo odpoví správně, nemusí jít týden do školy.“
První den se paní učitelka ptá žáků: „Kdo ví, kolik kilogramů písku je na Sahaře?“ Nikdo neví odpověď. Za týden přijde do třídy a na stole vidí mrtvou myš. Hned se zeptá:
„Kdo sem dal tu myš?!“ Malej Zdeněk odpoví: „To já, paní učitelko! Na shledanou za týden!“

Učitelka: „Vítku, pojď k tabuli!“
Vítek: „Paní učitelko, já tam byl minulou hodinu.“

Učitel na střední škole se rozčiluje:
„Vy jste tak hloupí, že 80 % z vás propadne.“
Ze třídy se ozve:
„Haha, tolik nás tu ani není!“

Učitel se ptá Ondry: „Proč jsou ryby němé, Ondro?“
„Protože nejde mluvit s hlavou pod vodou!“

Otec čte synovu žákovskou knížku: „Matematika pět...“
Prásk, synovi jednu facku.
„Čeština pět...“ Prásk mu druhou facku.
„Zpěv jednička...“ Prásk mu další facku...
Syn: „Ale jak to? Vždyť jsem měl jedničku!“
Otec naštvaně prohodí: „Tak tobě bylo po dvou pětkách ještě do zpěvu?!“

Čtyři studenti se před zkouškou vydali na chatu na pařbu. Samozřejmě přípravu na zkoušku podcenili. V pondělí ráno před zkouškou chtěli zachránit to, co se ještě dalo. Zavolali tedy profesorovi s omluvou, že u auta píchli kolo, mají defekt, a asi nestihnou zkoušku. Profesor, správný člověk, jim vyhověl a zkoušku o dva dny odložil. Studenti se na posunutý termín připravili vzorně. Profesor je rozsadil do 4 místností a rozdal jim zadání se dvěma otázkami. První, za 10 bodů, byla z učiva a byla jednoduchá. Druhá, za 90 bodů, zněla: Které kolo?

Paní učitelka se v hodině matematiky ptá:
„Jaká jsou přirozená čísla?“
„1, 2, 3, 4, 5, ...“
„Proč tam není nula?“ ptá se znova.
„Nula je nepřirozené číslo.“

Paní učitelka se ptá dětí: „Máte někdo rád hudbu?“
Čtyři žáci se přihlásí a paní učitelka jim řekne:
„Výborně, vyneste ten klavír z přízemí do pátého patra.“

Michal se při matematice ptá: Pane učiteli, co je na mém trojúhelníku ABCD špatně?

„Čus. Tak co ta filosofie?“
„Dal jsem to.“
„Super. Takže jsem byl jako přítel na telefonu užitečnej?“
„Jojo. Dík. Ale von to stejně asi ani nečet.“
„Jak to?“
„Kamarád tam napsal recept na špekový knedlíky a dal to taky.“

„Vzbuďte svého kolegu,“ povídá profesor studentovi na přednášce.
„Proč já? Vy jste ho uspal.“

Martin se ptá spolužáka:
„Kamile, co to hledáš?“
„Desetikorunu!“
„A jak vypadala?“

Sedíme ve škole a chystáme se na písemku... Učitel říká: „Pište čitelně a v jazyce, který jste se učili na základní škole.“ A Vietnamec říká: „Tak jo.“

Učitel: „Představ si, že máš 6 jablek, já tě požádám, ať mi dáš 3. Kolik ti zbyde?“
Žák: „6.“
Učitel: „Ne, zbydou ti 3.“
Žák: „Ne. Zbyde mi jich 6. Nikdy jsem neřekl, že vám ty 3 dám.“

Otec na třídní schůzce: „Proč zrovna můj syn dostává pětky?“
Učitel: „Já bych mu dál rád jinou známku, ale nic horšího než pětku mu dát nemůžu.“

Ptá se učitel dějepisu:
„Co víme o lidech, kteří žili ve starověku?“
„Že už všichni umřeli.“

Rozčiluje se učitelka: „Báro, čti! No tak, Báro... Tak ti teda dám poznámku do žákovské, Báro!“
„Ale já nejsem Bára, já jsem Jana!“

„Dobrý den, děti,“ zahajuje první vyučovací hodinu po zimních prázdninách učitelka.
„Co si v novém roce přejete nejvíc?“
Ze zadní řady se ozve:
„Sednout si.“

V hodině matematiky se ptá paní učitelka Pepíčka, kolik je dvě bez dvou.
Pepíček přemýšlí, přemýšlí, ale nemůže na to přijít. Paní učitelka si však všimla, že má v tašce dvě jablíčka, a tak mu pomáhá: „Kolik jablíček máš dnes k svačině?“
„Prosím, dvě.“
„No, a když je obě sníš, co ti zbude?“
„Prosím, chleba s máslem.“

Pan učitel se ptá Karla:
„Můžeš mi na mapě ukázat Olomouc?“
„Můžu, ale vlakem tam budete dřív.“

Ve čtvrté třídě se píše písemka z matematiky.
Franta pošeptá Karlovi: „Ten učitel je ale debil.“
Učitel na to zareaguje slovy: „Nenapovídej, Franto, Karel na to musí přijít sám!“