„Pozor, pozor, školní hlášení. Škola hoří! Všichni musí ven! Tentokrát to není cvičení! Rychle! Myslím to zcela vážně! Co prosím? Dobrá tedy, pane školníku, nemusíte se zúčastnit požárního cvičení, je-li vaše zlomenina tak vážná.“

Učitel zavřel během vyučování oči.
„Co to děláte, pane učiteli?” zeptala se Anička z první lavice.
„Pozoruji chytré a poslušné děti.”

„Ví někdo z vás, kde leží Kuba?“ táže se učitel.
„Prosím, v posteli s angínou!“ odpověděla snaživá žačka.

Potkají se dva spolužáci na hřišti:
„Proč nejsi ve škole?“
„Mám těžkou angínu.“
„Se mnou je to horší — mám zápal plic!“

„Výborně, Pavle,” chválí učitel žáka, „domácí úkol je napsaný bez chyb. Jsi přesvědčen, že tvému otci nikdo nepomáhal?”

„Mami, dneska se mě ptala paní učitelka, jestli mám sourozence.“
„A cos odpověděl?“
„Že jsem jedináček.“
„A co na to učitelka?“
„CHVÁLABOHU!“

Poznámka v žákovské knížce: Směje se mi do očí za mými zády.

„Jak můžete vydržet takový hluk?“ ptá se pán člověka, který na ulici pracuje se sbíječkou.
„Jsem zvyklý, předtím jsem učil na základní škole.“

Jarda se uprostřed hodiny tělocviku zvedne a jde pryč.
„Kam si myslíš, že jdeš?!” rozčílí se tělocvikář.
„Říkal jste, že mám hejbnout kostrou - tak pro ni běžím do kabinetu biologie!”

Poznámka v žákovské knížce:
„Ani se nezeptala a usnula v hodině.“

Perlička ze žákovské knížky:
Sebral třídní knihu, nechce ji vrátit a žádá výkupné.

Paní učitelka řekne svým žákům:
„Každý týden vám budu dávat otázky, a kdo odpoví správně, nemusí jít týden do školy.“
První den se paní učitelka ptá žáků: „Kdo ví, kolik kilogramů písku je na Sahaře?“ Nikdo neví odpověď. Za týden přijde do třídy a na stole vidí mrtvou myš. Hned se zeptá:
„Kdo sem dal tu myš?!“ Malej Zdeněk odpoví: „To já, paní učitelko! Na shledanou za týden!“

Učitel na střední škole se rozčiluje:
„Vy jste tak hloupí, že 80 % z vás propadne.“
Ze třídy se ozve:
„Haha, tolik nás tu ani není!“

Učitel se ptá Ondry: „Proč jsou ryby němé, Ondro?“
„Protože nejde mluvit s hlavou pod vodou!“

Otec čte synovu žákovskou knížku: „Matematika pět...“
Prásk, synovi jednu facku.
„Čeština pět...“ Prásk mu druhou facku.
„Zpěv jednička...“ Prásk mu další facku...
Syn: „Ale jak to? Vždyť jsem měl jedničku!“
Otec naštvaně prohodí: „Tak tobě bylo po dvou pětkách ještě do zpěvu?!“

Čtyři studenti se před zkouškou vydali na chatu na pařbu. Samozřejmě přípravu na zkoušku podcenili. V pondělí ráno před zkouškou chtěli zachránit to, co se ještě dalo. Zavolali tedy profesorovi s omluvou, že u auta píchli kolo, mají defekt, a asi nestihnou zkoušku. Profesor, správný člověk, jim vyhověl a zkoušku o dva dny odložil. Studenti se na posunutý termín připravili vzorně. Profesor je rozsadil do 4 místností a rozdal jim zadání se dvěma otázkami. První, za 10 bodů, byla z učiva a byla jednoduchá. Druhá, za 90 bodů, zněla: Které kolo?

Paní učitelka se ptá dětí: „Máte někdo rád hudbu?“
Čtyři žáci se přihlásí a paní učitelka jim řekne:
„Výborně, vyneste ten klavír z přízemí do pátého patra.“

Michal se při matematice ptá: Pane učiteli, co je na mém trojúhelníku ABCD špatně?

„Vzbuďte svého kolegu,“ povídá profesor studentovi na přednášce.
„Proč já? Vy jste ho uspal.“

Sedíme ve škole a chystáme se na písemku... Učitel říká: „Pište čitelně a v jazyce, který jste se učili na základní škole.“ A Vietnamec říká: „Tak jo.“

Učitel: „Představ si, že máš 6 jablek, já tě požádám, ať mi dáš 3. Kolik ti zbyde?“
Žák: „6.“
Učitel: „Ne, zbydou ti 3.“
Žák: „Ne. Zbyde mi jich 6. Nikdy jsem neřekl, že vám ty 3 dám.“

Otec na třídní schůzce: „Proč zrovna můj syn dostává pětky?“
Učitel: „Já bych mu dál rád jinou známku, ale nic horšího než pětku mu dát nemůžu.“

Ptá se učitel dějepisu:
„Co víme o lidech, kteří žili ve starověku?“
„Že už všichni umřeli.“

Rozčiluje se učitelka: „Báro, čti! No tak, Báro... Tak ti teda dám poznámku do žákovské, Báro!“
„Ale já nejsem Bára, já jsem Jana!“

„Dobrý den, děti,“ zahajuje první vyučovací hodinu po zimních prázdninách učitelka.
„Co si v novém roce přejete nejvíc?“
Ze zadní řady se ozve:
„Sednout si.“