Několik studentů dostalo letenky na dovolenou, zadarmo. Po vstupu do letadla pilot zničehonic prohlásil, že se nacházejí v letadle, které sami sestrojili, a poletí s ním. Všichni ihned utekli!

Kromě studentů byl v letadle i jejich učitel. Ten však v klidu seděl dál, i když už studenti byli dávno pryč. Přišel k němu kapitán a ptá se ho: „Proč jste zůstal sedět? Vy se nebojíte?“ Učitel na to povídá: „Nebojím, protože své studenty moc dobře znám... Tenhle křáp se vám ani nepodaří nastartovat!“

Víte, proč se fyzikář rozešel s učitelkou biologie?
Nebyla mezi nimi chemie.

Maminka jedné z žaček na umělecké škole přijde za učitelkou: „Paní učitelko, povídala mi naše Lízinka, že ji teď učíte nějaké půltóny. Jen jí hezky učte celý tóny, my na to máme.“

Probíhá velký školní ples. „Proč jste, pane profesore, nepřišel s manželkou?”
„No jistě. Celou dobu mám pocit, že jsem něco zapomněl!”

„Horáku, co je to bajka?“
„To je ... třeba když se spolu baví kůň a osel jako my dva, pane učiteli.“

Jak dělá autíčko, děti? Brrrrrm, brrrrm...
Jak dělá slepička, děti? Kokokodák, kokokodák...
A jak dělá kravička,děti? Rozdejte si papíry, a od okna A, B, A, B...!

Učitel: „Jak to, že zas nemáš domácí úkol?!“
Žák: „Omlouvám se, ztratil jsem ho, když jsem se popral s jedním klukem, který tvrdil, že nejste ten nejlepší učitel na celé škole.“

„Pane učiteli, smím mluvit, když se mě nikdo na nic neptá?“
„Ne, to není slušné.“
„Tak se mě zeptejte, jestli vám náhodou před školou někdo nekrade auto.“

U zkoušky uklidňuje profesor vystresovaného studenta.
„Pane kolego, buďte klidný. Prostě si představte, že jste v divadle
a jste herec, který odříkává svou roli, a já jsem divák.“
„V tom případě žádám nápovědu.“

Žák stále nemohl pochopit slovo kanibal. Zoufalý učitel položil otázku:
„Kdybys snědl tatínka a maminku, co bys potom byl?“
„Sirotek,“ odpověděl upřímně kluk.

Student kung-fu se ptá svého učitele:
„Mistře, proč jsem při každém souboji poražen? Mám pocit, že se v průběhu měsíců vůbec nijak nezlepšuji.“
Mistr se moudře zahledí do studentových očí a dlouze se zamyslí...
„Žáku můj, viděl jsi racky letící k zapadajícímu slunci s křídly připomínajícími mihotající plameny?“
„Ano, mistře.“
„A vodopád, který se mocně rozráží o skaliska, ale přesto neopouští své koryto?“
„Jistě, mistře, ten jsem také viděl.“
„A měsíc, když se dotkne klidné mořské hladiny, aby odrážel veškerou její krásu?“
„Vskutku, mistře, je to nádherný pohled.“
„Už asi tuším, v čem je problém. Pořád čumíš na tyhle blbosti místo toho, abys trénoval.“

Péťa letí ve škole po chodě a jen tak tak, že nesrazí ředitele. Ten ho chytí za límec a dává mu lekci:
„Teď se pěkně vrátíš, v klidu půjdeš okolo mě a pozdravíš mě tak, jak to dělá tvůj tatínek, když se potká se svými známými.“
Péťa se o několik kroků vrátí, nacpe si ruce do kapes, dojde k řediteli, praští ho po zádech, až mu poskočí na nos brýle, a na celou chodbu zařve: „Nazdar, starej brachu, sto let jsem neviděl tvou plešatou kebuli, ty ještě žiješ?“

Učitelka: „Kdo se pořád otáčí?“
Žák: „Země.“
Učitelka: „Kdo to řekl?“
Žák: „Galileo Galilei.“

Maminka sedí v letadle vedle cizí paní, když se dozví, že je paní učitelka, okamžitě vybídne svého chlapce, aby předvedl, jak pěkně umí počítat. „20, 19, 18, 17, 16...“ „Výborně, to ses naučil z nějaké pěkné početnice, viď?“ „Ne, z mikrovlnky.“

„Pozor, pozor, školní hlášení. Škola hoří! Všichni musí ven! Tentokrát to není cvičení! Rychle! Myslím to zcela vážně! Co prosím? Dobrá tedy, pane školníku, nemusíte se zúčastnit požárního cvičení, je-li vaše zlomenina tak vážná.“

Učitel zavřel během vyučování oči.
„Co to děláte, pane učiteli?” zeptala se Anička z první lavice.
„Pozoruji chytré a poslušné děti.”

„Ví někdo z vás, kde leží Kuba?“ táže se učitel.
„Prosím, v posteli s angínou!“ odpověděla snaživá žačka.

Potkají se dva spolužáci na hřišti:
„Proč nejsi ve škole?“
„Mám těžkou angínu.“
„Se mnou je to horší — mám zápal plic!“

„Výborně, Pavle,” chválí učitel žáka, „domácí úkol je napsaný bez chyb. Jsi přesvědčen, že tvému otci nikdo nepomáhal?”

„Mami, dneska se mě ptala paní učitelka, jestli mám sourozence.“
„A cos odpověděl?“
„Že jsem jedináček.“
„A co na to učitelka?“
„CHVÁLABOHU!“

Poznámka v žákovské knížce: Směje se mi do očí za mými zády.

„Jak můžete vydržet takový hluk?“ ptá se pán člověka, který na ulici pracuje se sbíječkou.
„Jsem zvyklý, předtím jsem učil na základní škole.“

Jarda se uprostřed hodiny tělocviku zvedne a jde pryč.
„Kam si myslíš, že jdeš?!” rozčílí se tělocvikář.
„Říkal jste, že mám hejbnout kostrou - tak pro ni běžím do kabinetu biologie!”

Poznámka v žákovské knížce:
„Ani se nezeptala a usnula v hodině.“

Perlička ze žákovské knížky:
Sebral třídní knihu, nechce ji vrátit a žádá výkupné.