Poznámka v Žákovské knížce:Na otázku, co jste měli k obědu, odpověděl Váš syn, že kočku.
Odpověď rodičů:Vážená paní učitelko, omlouvám se za syna. Když pečeně ještě štěkala, nebyl doma.

 Při hodině přírodopisu
Pan učitel: Nehulákejte, ať nevzbudíte ty ostatní vzadu.

Kárá učitel žáka : ,, Vopičko, zase jdeš do školy poslední a ještě k tomu pozdě ! '' ,, Já vím, není ovšem důležité být první, ale zúčastnit se. ''

Prvňáčci jsou poprvé ve škole a paní učitelka se ptá: "Děti, a kdopak ví, kolik je 1 + 2?" Nikdo nic neříká. "Nemusíte se stydět přihlásit. ... Opravdu nikdo neví?" Přihlásí se malá holčička, dcerka vysokoškolského profesora algebry: "Já nevím, kolik je 1 + 2, ale vím, že je to určitě stejně jako 2 + 1, jelikož sčítání jest nad tělesem reálných čísel komutativní a jak snadno nahlédneme, tvoří aditivní grupu."

„Děti, jak dostat z vody světlo?“
„Stačí umýt okna paní učitelko!“

Tati, přeložili mě do zvláštní školy.
Výborně synku, když na to máš, tak studuj.

Poznámka v ŽK: Tvrdil že nemá nůžky, o přestávce s nimi ostříhal spolužačku.

Paní učitelka malého žáčka: "Pepíčku, kde máš žákovskou?"
"Náš pes mi ji snědl"
"Nelži, psi papír nejedí!"
"Ale když musel, tak ji žral!"

Na základní škole přijde takhle učitelka do první třídy a ptá se: "Tak, děti, už jste nějakou tu hodinu matematiky měly, tak mi povězte, kolikpak je 2 + 1." Ticho, nikdo se nehlásí. "Ale děti, nedělejte mi ostudu." Jedna holčička se teda přihlásí a povídá: "No, já teda nevím, kolik to je, ale určitě vím, že je to to samé jako 1 + 2, protože sčítání je operace komutativní na tělese reálných čísel."

Student skládá zkoušky. Profesor se ptá: "Co nejvíc způsobuje pocení u člověka?"
"Vaše otázky" - odpovídá student.

Davide, co znamená  vzorec H2SO4 ? 
Paní učitelko mám to na jazyku.
Tak to honem vyplivni protože je to kyselina.

Leze do školy oknem.

Přijde učitel do třídy a řekne:
"Tak děti tato místnost má 15m, sluníčko sem svítí pod úhlem 20 stupňů, kolik mi je let?"
Udivené děti otevřou pusu dokořán a neví.
Přihlásí se Pepíček a řekne: "48 let."
Na to učitel řekne: "Jak jsi na to přišel Pepíčku?"
Pepíček odpoví:
"Já mám doma bratrance, kterému je 24 let a táta říká,
ze je napůl debil ..."

Žák: "Pane učiteli, zapomněl jsem si žákovskou."
Učitel: "To už je potřetí. Dej mi ji na stůl, napíšu ti do ní poznámku!"

Perou se dva žáci.
"Ty jsi hrozný blbec."
"A ty ještě větší!"
Zasáhne pan učitel: "Nezapomeňte, že jsem tady ještě já!"

Učitelka k žákovi:„Časuj nám sloveso chodit!“
"Chodím.... chodíš.... chodíme...."
"Rychleji!" pobídne ho učitelka.
"Běžím.... běžíš.... běžíme...."

Učitelka nadává žákům:
„Jak se z matematiky nezlepšíte, přisahám, že vás nechám 80 % propadnout!"
Ze zadní lavice se ozve smích:
„Cha, cha, vždyť tolik nás tu ani není."

„Kdy si už konečně opravíš tu známku z matematiky?"
„Já bych ráda, mami, ale paní profesorka notes nosí pořád u sebe."

„Vstávej ,synku, musíš do školy!"
„Maminko, já tam nechci, oni mě tam vůbec neberou, smějí se mi, střílejí po mně z praku, dělají si ze mě legraci... Opravdu tam musím jít?"
„Musíš, musíš, vždyť jsi učitel."

Paní učitelka: „Zítra budu zkoušet Boženu Němcovou a Nerudu. “
Děti:„Ale ti k nám nechoděj !!!“

Děti vymyslete větu se slovem pakliže.
Anežko?
Květiny se musí hodně zalévat, pakliže je hodně sucho.
Tome?
Jeli jsme vlakem, vlak cuknul a na tatínka spadl batoh a pak lyže.

Matka telefonuje učitelce:"Prosím Vás, nedávejte dětem úlohy z matematiky, ve kterých stojí láhev piva 1,80 korun. Manžel nemohl včera celou noc usnout!".

Poznámka: Napovídá nepovoleným způsobem.

Profesor biologie v první ročníku gymnázia vyvolá studentku.
„Tak, slečno Poláková, řekněte nám, která část lidského těla dokáže šestkrát zvětšit svůj objem a za jakých okolností?"
Poláková vstane a řekne: "Pane profesore, je mi z vaší nevkusné otázky velmi, velmi, velmi trapně a vzhledem k mému věku si budu na takovéto otázky stěžovat!"
Nato si celá rudá sedla.
Profesor pokýval hlavou a vyvolal Vránovou.
„Oční zornička ve tmě, pane profesore," odpověděla Vránová.
„Správně," řekl profesor a otočil se zpátky na Polákovou, "a vám, slečno, musím sdělit tři podstatné věci. Za prvé, neumíte látku, za druhé, myslíte na zvláštní věci a za třetí, budete v budoucnu velmi, velmi, velmi zklamána."

Pračlověk si čte vysvědčení svého syna a říká: „To, že máš 3 z lovu chápu, jsi ještě malý. Ale, žes propadl z dějepisu, který má jen dvě strany, to je hanba!"