Vrací se dcera k ránu z diskotéky, matka ji kárá:
„Že se nestydíš, to mně když bylo osmnáct let...“
„Tak to mně už byly čtyři roky!“ doplní dcera.

Pesimista vidí v tunelu tmu.
Optimista vidí na konci tunelu světlo.
Realista vidí světlo od vlaku.
Strojvůdce vidí tři blázny na kolejích.

Omylem jsem zavolal na číslo 150.
Tak jsem zapálil sousedův dům, abych nevypadal blbě.

Matka napomíná syna:
„Už mockrát jsem ti povídala, že se neříká co, ale prosím.“
Za několik minut přijde syn do kuchyně a ptá se:
„Prosím děláš, mami?“

Přijde žena k psychiatrovi:
„Pane doktore, můj muž si myslí, že je kůň.“
„Tak ho přiveďte, paní. Já ho vyléčím.“
„Dobře, pane doktore, ale až skončí dostihová sezóna, on teď začal vyhrávat.“

Paní učitelka dětem dá na prázdniny úkol: Za každé sprosté slovo donesete jeden kamínek. Po prázdninách se ptá: tak kolik kdo má kamínků? Anička má 1. Petr má 2. A Pepíček přijde pozdě a říká: Pozor, vezu štěrk.

Pepíček přinese tatínkovi zažloutlé vysvědčení, ten je obrací ze všech stran a povídá: „To je tragédie, něco tak děsného jsem ještě neviděl!“ „Viď, tati, já taky ne, to jsem našel na půdě v tvojí krabici.“

„Mami, je pravda, že když někdo umře, zbyde z něj jen prach?“
„Ano, to je pravda Pepíčku.“
„Mami, tak to mi někdo umřel pod postelí!“

Ptá se otec syna: „Co to tam gumuješ, Pepíčku?“
„Pan učitel mi říkal, abych si co nejdříve opravil tu pětku!“

Přijde malý trpaslíček do Maďarska a říká: „Já jsem malý trpaslíček, nesu si sebou malý kyblíček a přišel jsem k Vám krást.“
Maďaři říkají: „Tady nic neukradneš, jdi to zkusit do Polska.“

Přijde do Polska a říká: „Já jsem malý trpaslíček, nesu si sebou malý kyblíček a přišel jsem k Vám krást.“
Poláci říkají: „Tady nic neukradneš, jdi do Čech, tam se krade všechno.“

Tak jde trpaslíček do Čech a říká: „Já jsem malý trpaslíček..... Sakra, kde mám kyblíček!“

„Haló, volám ohledně toho hlídacího psa, co jsme od vás koupili. Můžete nám poradit, jak to máme zařídit, aby nás pustil domů?“

Jednoho dne se dcerka ptá maminky:
„Mami, proč máš některé vlasy bílé?“
„To je z tvého zlobení. Pokaždé, když provedeš něco špatného, zbělá mi jeden vlas.“
„A mami, proč má babička bílou celou hlavu???“

Přijde policajt do obchodu s obuví a prodavačka se ho zeptá: „Jaké máte číslo?“ A policajt odpoví: „158.“

Syn se ptá tatínka: „Tati kdy si indiáni malují obličeje?“
„Když se chystají do boje.“ odpoví tatínek
„Tak si dej pozor na mámu,“ říká syn
„stojí před zrcadlem a maluje se.“

Pán potká Pepíčka a ptá se ho:
„Chlapečku, kde bydlí pan Novák?“
Pepíček: „Pojďte za mnou, já vám to ukážu,
ale on bydlí až v jedenáctém patře a nejezdí výtah.“
Tak jdou Pepíček a pán pěšky až do jedenáctého patra.
Pán je celý udýchaný a Pepíček říká: „Tak tady bydlí pan Novák,
ale jestli ho chcete vidět, tak sedí venku na lavičce.“

„Pamatuj si Pepíčku, chytrý člověk má vždy pochybnosti, jen hlupák nepochybuje.“
„Tati, a jsi si tím jistý?“
„Stoprocentně!“

Paní učitelka se ptá při matematice Pepíčka:
“Když ti dá maminka jednu žvýkačku a tatínek dvě, co budeš mít?”
“Prosím, svěží dech.”

Nemám Twitter, nemám Instagram, nemám Facebook.
Jen se tak procházím a vykládám neznámým lidem, co jsem měl k obědu a jak mi to jde doma nebo v práci.
Už mám tři sledující: jednoho lékaře a dva policisty.

„Šéfe, vy máte ale pěkné fáro.“
„Díky. Když budeš pilně pracovat a vezmeš si každý týden dva přesčasy, budu mít příští rok ještě lepší.“

Medvěd jede se zajícem na motorce
Řídí medvěd a zeptá se zajíce: „Bojíš se?“
Zajíc: „Ne.“
Řídí zajíc a zeptá se medvěda: „Bojíš se?“ Medvěd: „Ne.“
Zajíc: „Bát by ses měl.“ Medvěd: „Proč?“
Zajíc: „Protože nedosáhnu na brzdu.“

Jde jedna kamarádka a potká druhou kamarádku a ptá se jí: „Ty chodíš na karate, Kláro, viď ?“ Klára odpovídá: „Ano, chodím.“
„A jaký máš pásek?“ ptá se první kamarádka.
„Podle toho, s čim mi ho máma vypere.“

„Mami, pamatuješ si na tu vázu, jak ses vždycky bála, že by se mohla rozbít?“
„Ano, a co má být?“
„Nic... jenom, že teď už se bát nemusíš.“

„Mami, víš, kolik pasty je v tubě zubní pasty?“
„Nevím.“
„Já to vím, od gauče až k televizi!“

Jede chlap po cestě a usíná. Najednou před sebou vidí nějakého zeleného trpaslíka, tak se zeptá:
„Co chceš, zelený trpaslíku?“
„Chleba.“
Tak mu dal chleba. Jel dál a viděl červeného trpaslíka.
„Červený trpaslíku, co chceš?“
„Vodu.“
Tak mu dal vodu. Jel dál a už zase usíná a vidí nějakého modrého trpaslíka.
„Trpaslíku, co chceš?“
„Váš řidičský a občanský průkaz!“

Jaký je rozdíl mezi školou a vězením?
Ve vězení ví, za co sedí.