Dvě ženy se baví nad kávou: „Včera jsem vzala muže na vánoční trhy,“ nadhodí jedna.
Druhou to zaujme: „Nepovídej, a chtěl ho někdo koupit?“

„Představte si, poprvé se u nás sešel na štědrovečerní večeři sudý počet lidí!“
„Jak to, vždyť jste byli tři!“
„Jo, ale potom přijelo sedmnáct hasičů!“

„Babičko, děkuji za dárek.“
„Není zač, Marečku.“
„Taky si myslím, ale maminka říkala, že ti musím poděkovat.“

Při štědrovečerní večeři se ptá synek svého tatínka:
„Tati, máš v krku kost?“
„Nemám, synu.“
„A na čem ti tedy drží hlava?“

Potkají se dva týpci:
„Co jsi koupil své ženě letos pod stromeček?“
„Ale, chtěla nějakou drobnost na krk a na ruku, tak jsem jí koupil mýdlo!“

Pranostika k 24. prosinci:

„Dočkej svátku Evy, po něm přijdou slevy.“

Víte, proč v USA nemají kominíky?
Proč za to platit, když komín pravidelně vytírá Santa Claus?!

Pavlínka se ptá kamaráda Tondy:
„Proč sis přál k Vánocům dvě autodráhy?“
„Abych si měl s čím hrát, když je doma tatínek.“

„Naše dcera se právě stala dospělou!” oznamuje otec před Vánocemi mámě.
„Proboha, jak se to stalo?”
„Otevřela šatník a vyhlásila, že si nemá na Silvestra co obléct!”

Největší vánoční lež: Už si chlebíček nevezmu.

„Tati, celý den jsem nejedl maso, abych viděl zlaté prasátko, tak proč jsem ho neviděl?” stěžuje si o Štědrém večeru Filípek. „To víš, chlapče, dnešní doba. Jak je něco ze zlata, hned ti to ukradou!”

Ona: „Miláčku, já bych si tak přála pod stromeček miminko!“
On: „Jsi praštěná, vždyť by mu padalo jehličí do očí!!!“

Výzva pro všechny známé, kterým jsem dal k Vánocům knížku... Do knihovny ji musí vrátit do konce února.

To je zajímavý, zbývá ještě téměř celý rok do Vánoc a všichni už mají nazdobené stromečky.

„Mámo, cítíš to? Vůně vanilky, čerstvě uříznuté jedličky, vánočního cukroví...“
„Cítím, cítím – sousedi se ale maj!“

Pan Novák se rozčiluje na běžeckém okruhu v Linci:
„No Linecká kolečka jsem si tedy takhle nepředstavoval.“

Milý Ježíšku, letos jsem moc zlobila, tak bys mi mohl pro změnu něco vzít. Třeba bolesti zad a únavu!

Máme konec července. Česká pošta varuje: „Pokud posíláte Vánoční přání, tak je nejvyšší čas!“

„Opravdu mi přineseš nové bubny?“ ptá se Pepíček Santy.
Odpověď zněla: „Ano, protože tví rodiče letos opravdu moc zlobili.“

Na pustém ostrově Robinson s Pátkem dávají do prázdných lahví dopisy a hážou do moře. Po hodině se Robinson ptá: „Nevzpomínáš si, komu ještě poslat vánoční a novoroční přání?“

Sněhulák: „Divné, všude cítím mrkev!“

Vlčák se dívá na vánočně vyzdobenou jedličku v obýváku a zasněně si povzdechne: „Můj pán je jednoduše nejlepší. Který pes může říct, že má doma záchod, a ještě s elektrickým osvětlením?“

„Letos vánoce nebudou!“ říká maminka Pepíčkovi.
„A proč ne?“ zhroutí si Pepíček.
„Řekla jsem Ježíškovi, že jsi byl celý rok hodný, a umřel smíchy!“

Kdysi dávno, když byl Chuck Norris malý, protáhl adventní kalendář na 365 dní, protože mu připadal krátký, a vyházel z něj sladkosti, protože si připadal široký. Tak vznikl první běžný kalendář.

„Tatínek mi na Vánoce nasliboval hory, doly.“
„A splnil ti přání?“
„Ano, koupil mi atlas hor...“