Ona: „Miláčku, já bych si tak přála pod stromeček miminko!“
On: „Jsi praštěná, vždyť by mu padalo jehličí do očí!!!“

Výzva pro všechny známé, kterým jsem dal k Vánocům knížku... Do knihovny ji musí vrátit do konce února.

To je zajímavý, zbývá ještě téměř celý rok do Vánoc a všichni už mají nazdobené stromečky.

„Mámo, cítíš to? Vůně vanilky, čerstvě uříznuté jedličky, vánočního cukroví...“
„Cítím, cítím – sousedi se ale maj!“

Pan Novák se rozčiluje na běžeckém okruhu v Linci:
„No Linecká kolečka jsem si tedy takhle nepředstavoval.“

Milý Ježíšku, letos jsem moc zlobila, tak bys mi mohl pro změnu něco vzít. Třeba bolesti zad a únavu!

Česká pošta varuje: „Pokud posíláte Vánoční přání, tak je nejvyšší čas!“

„Opravdu mi přineseš nové bubny?“ ptá se Pepíček Santy.
Odpověď zněla: „Ano, protože tví rodiče letos opravdu moc zlobili.“

Na pustém ostrově Robinson s Pátkem dávají do prázdných lahví dopisy a hážou do moře. Po hodině se Robinson ptá: „Nevzpomínáš si, komu ještě poslat vánoční a novoroční přání?“

Sněhulák: „Divné, všude cítím mrkev!“

Vlčák se dívá na vánočně vyzdobenou jedličku v obýváku a zasněně si povzdechne: „Můj pán je jednoduše nejlepší. Který pes může říct, že má doma záchod, a ještě s elektrickým osvětlením?“

„Letos vánoce nebudou!“ říká maminka Pepíčkovi.
„A proč ne?“ zhroutí si Pepíček.
„Řekla jsem Ježíškovi, že jsi byl celý rok hodný, a umřel smíchy!“

Kdysi dávno, když byl Chuck Norris malý, protáhl adventní kalendář na 365 dní, protože mu připadal krátký, a vyházel z něj sladkosti, protože si připadal široký. Tak vznikl první běžný kalendář.

„Tatínek mi na Vánoce nasliboval hory, doly.“
„A splnil ti přání?“
„Ano, koupil mi atlas hor...“

24. prosince večer....
Dnes se mění to období z „Nežerte to cukroví!“ na „Vy to nežerete!“

„Tatínku, bude mít to zlaté prasátko zahnutý zuby nahoru?“
„Nevím, bude mít roušku.“

Malý Pepíček píše Ježíškovi: „Milý Ježíšku, celý rok jsem měl samé jedničky... Ne. To nemůžu napsat.“
A tak píše: „Milý Ježíšku, jelikož jsem byl celý rok hodný... Ne, to taky nemůžu napsat.“
Najednou ho něco napadne. Vyběhne z domu, vběhne do nedalekého kostela, tam vezme sochu Panny Marie, dá si ji do podpaží a běží s ní domů.
Tam si sedne ke stolu a píše: „Milý Ježíšku, jestli chceš ještě někdy vidět svoji maminku...“

V pátek večer mě čekal šok. Přijdu utahaný z práce domů, těším se na klidný večer – a ouha, sotva jsem vešel do bytu, klid zmizel. Stačil pouhý pohled: všechna okna otevřená, uvnitř nic, prakticky všechno zmizelo. Hrůza! Skoro se mi chtělo brečet! Jak můžou být lidi tak necitliví, obzvlášť teď před Vánoci? Samozřejmě jsem hned chtěl volat policii, ale rodina mi to zakázala – že prej policajti mají důležitější věci na práci než pátrat po tom, kdo mi vyžral celej adventní kalendář...

„Tak co, jaký budete mít letos vánoční stromeček?“
„No, předloni jsme měli borovici, loni smrček, a letos bychom rádi jedli.“

Obžalovaný byl předvolán k soudu o Vánocích. Soudce se ptá předvedeného muže: „Za co jste tady?“
„Za předčasné vánoční nákupy.“
„To přece není žádný přestupek. Jak brzy jste nakupoval?“
„Dvě hodiny před začátkem otvírací doby.“

Na Vánoce:
Pepíček přiběhne do kuchyně a křičí:
„Maminko! Hoří stromeček!“
„Neříká se hoří, ale svítí.“
Pepíček se vrátí do obýváku a za chvíli křičí:
„Mamííí! Už svítí i záclona!“

Víte, proč je lepší dát vánoční stromek do garáže než do obýváku? Můžete dostat auto.

Dvě blondýnky jdou do lesa pro vánoční stromek a jedna říká: „Tak co, našla jsi nějaký?“
A ta druhá odpoví: „Ne, nenašla, co kdyby jsme se na to vykašlaly a vzaly ten neozdobený?“

Pepíček ten den rozbil už třetí okno a ze školy přinesl tolik poznámek, že jeho žákovská knížka připomínala spíše Knihu Přání a Stížností. A tatínkovi už vytekly nervy. A protože se blížily vánoce, oznámil Pepíčkovi:
„Takovým zlobivým klukům, jako jsi ty, Ježíšek nejenže nepřinese dárky, ale ještě na tebe pošle čerty. Místo seznamu dárků pošli Ježíškovi seznam svých rošťáren!!!“
Netušil, že to Pepíček vezme tak vážně. V noci se probouzel hrůzou z Božího trestu a na stole mu ležel papír nadepsaný: „Milý Ježíšku...“ Přemýšlel nad svými rošťárnami a už se viděl v pekle. Na poslední chvíli ho napadlo spásné řešení.
Utíkal do kostela, za chvíli zase tryskem domů a pod kabátem ukradenou sochu Panny Marie. Pak sedl ke stolu a už píše:
„Ježíši,
Chci kolečkové brusle, horské kolo a Playstationu s hrami. Radím ti, aby sis pospíšil, protože tu mám tvojí mámu jako rukojmí.“

Naše učitelka na nás: „Co jste letos našli pod stromečkem?“
Moje odpověď zní: „Jehličí.“