Řezník má těsně před zavíračkou a zbyde mu jedno kuře, kterého by se rád zbavil.
Najednou přiběhne rychle mladík a jako zázrakem chce kuře.
„Kilo dvacet deka může být?“ zeptá se řezník.
„A větší byste neměl?“
Řezník kuře vrátí do chladničky, vytáhne to samé, malinko otočí a přitlačí na váhu.
„Kilo osmdesát? Super, zachránil jste mě! Vezmu si obě!“

Otec uděluje synovi rady do života:
Otec: „Když chceš být dobrým člověkem, buď v životě poctivý a opatrný.“
Syn: „A co znamená být poctivý?“
Otec: „Splnit vše, co jsi slíbil.“
Syn: „A opatrný?“
Otec: „Nikdy nic neslibovat.“

„Béééé, bééé!“ pláče Pepíček.
„Copak se stalo?“ ptá se ho paní učitelka.
„Tatínek mi... bééé... utopil kočičku.“
„To je ale zlobivý tatínek, to se nedělá, že?“
„No, to teda ne, já si ji chtěl utopit sám!“

Pár v obchodě s obuví:

manželka: „Tyto střevíce bych moc chtěla mít ve svém botníku, ale nemám u sebe peněženku.“
manžel: „Jaká je jejich cena?“
manželka: „Dva tisíce korun.“
Manžel sahá do kapsy, aby vyndal peněženku, a manželka je radostí celá bez sebe.
manžel: „Zde máš dvacku a dojeď si do našeho bytu pro peněženku. Já si dám mezitím kávu v kavárně naproti od obchodu, ve kterém jsme.“

Tři programátoři přijdou ke zmrzlinovému stánku.
Prodavačka se ptá: „Chcete všichni tři zmrzlinu?“
„Nevím,“ odpovídá první.
„Nevím,“ odpovídá i druhý.
„Ano!“ zvolá radostně třetí.

Znám spoustu vtipů ve znakové řeči, takové, které nikdo neslyšel!

Paní učitelka dá ve škole Pepíčkovi úkol: „Pepíčku, vyjmenuj mi druhy masa.“
Pepíček chvilku přemýšlí a pak povídá: „Kuřecí, vepřové, hovězí, telecí, ...“
„A dál?“ ptá se ještě paní učitelka. „Co třeba sko...“
„Z kočky!“ odpoví hned Pepíček.

Víte, jaký je rozdíl mezi tavičem a babičkou?
Tavič taví železo, zatímco babička, ta ví všechno.

Mladík šel lesem, bylo děsné horko, a když procházel kolem krásné lesní tůňky, dostal chuť se trochu vykoupat. Ale neměl plavky. Protože široko daleko nikoho neviděl, tak si na břehu odložil oblečení a šel si zaplavat bez plavek.
Jenže zatímco byl ve vodě, přišla nějaká dívka, sedla si nedaleko jeho oblečení a začala si číst. Mladík zůstával ve vodě, protože mu bylo trapné vylézt z vody před tou dívkou jen tak neoblečený, ale za chvíli už mu byla zima a musel vylézt. Hledal tedy ve vodě, čím by se mohl trochu zakrýt, a našel tam nějaký starý hrnec. Tak si dal hrnec před sebe, aby se trochu zakryl, a vylézal z vody, a aby zakryl trapnost okamžiku, tak se zeptal: „Copak to čtete, slečno?“
Slečna odpověděla: „To je učebnice, studuji psychologii.“
Mladík se zeptal: „Psychologii? A k čemu to je?“
„No, to například pomůže poznat, co si ostatní lidé myslí.“
„To je zajímavé. A odhadla byste, co si teď myslím já?“
„No, vy si teď určitě myslíte, že ten hrnec má dno.“

Blondýna volá svému manželovi a řiká: „Ahoj, miláčku, mám pro tebe jednu dobrou a jednu špatnou zprávu.“
Manžel: „Jsem v práci, miláčku, řekni mi jen tu dobrou zprávu.“
Blondyna: „Tak jo. Airbagy fungují.“

Muž, ktorý celý život šetril každú korunu, dnes leží na smrteľnej posteli a pýta sa: „Žena moja, si tu?“
Ona ho chytí za ruku a hovorí: „Áno, miláčik, som tu.“
„Syn môj, tu si?“ pýta sa ďalej.
„Áno, otecko, tu som.“
„Brat môj, tu si?“
„Áno, braček, tu som.“
„Mama moja, tu si?“
„Áno, synček, tu som.“
„Tak prečo sa, dočerta, svieti na chodbe?!“

Tatínek příjde domů z práce a zastihne syna, jak se chystá do angličtiny.
Tatínek: „Poslechni, Pavle, když to stojí takové peníze, už ses alespoň něco naučil?“
Pavel: „Ano, říct děkuji a prosím.“
Tatínek: „No sláva, česky to ještě neumíš.“

Víš, jak vypadá ruský hamburger?
Dva lístky na chleba a mezi nima lístek na maso.

Anička jde s maminkou k zubaři. „A mami, musíme mít roušku, i když nám bude pan zubař prohlížet zuby?“ ptá se Anička.

Koupím vilu od poslance. Zn.: Za cenu uvedenou v jeho majetkovém přiznání.

Víte, proč se fyzikář rozešel s učitelkou biologie?
Nebyla mezi nimi chemie.

Maminka jedné z žaček na umělecké škole přijde za učitelkou: „Paní učitelko, povídala mi naše Lízinka, že ji teď učíte nějaké půltóny. Jen jí hezky učte celý tóny, my na to máme.“

Tak mi už konečně ukaž to svoje vysvědčení, Pavlíku.
Nemůžu mami, já jsem ho půjčil Klárce, aby vystrašila tatínka.

Mluví spolu dva přátelé. „Dnes jsem si našel novou práci, ale hned jsem musel do nemocnice.“ „Opravdu? A co se ti stalo?“ „No, pracuju v takové výrobní hale a potřeboval jsem hasák. Tak jsem zavolal: Pavle, hoď mi sem ten hasák!“ „No a proč si skončil v nemocnici?“ „V hale pracuje 19 Pavlů.“

Když se zeptám manžela, co chce k jídlu, pokaždé mi odpoví: „Je mi to jedno.“ A já se stále snažím zjistit, jak se to „Je mi to jedno.“ vaří. Nemáte někdo recept?

V koncentráku jednomu esesákovi vystřelí oko a on si pořídí skleněné. Postaví se před Žida a říká mu: „Hele, jestli uhádneš, které oko je skleněné, nepošlu tě do komory.“
Žid se na něho podívá a říká: „To levé, samozřejmě.“
Esesák se ptá: „Jaks to poznal?“
Žid na to: „No, vono se dívá na mne tak lidsky.“

Přijde pán do vietnamského obchůdku a u pokladny se zeptá prodavačky: „Nemáte vy koronavirus?“
Prodavačka: „Nemám, ale zítra přivezu.“

Baví se dva vědci o koronaviru.
První vědec: „Myslíš, že se ho někdy zbavíme?“
Druhý vědec: „Těžko, je jako Babiš, nedá se chytit.“

„Pane vrchní, dal bych si biftek.“
„Nemáme.“
„Tak řízek.“
„Nemáme.“
„Tak omeletu.“
„Také nemáme.“
„V tom případě mi podejte můj kabát.“
„Bohužel, ten už také nemáme!“
„Cože?“
„Neměli jsme hadr, tak jsme si vzali kabát.“
„V tom případě odejdu s prázdným žaludkem.“
„Bohužel, ten už nemáte.“

Útěk z blázince
Ředitel nechal kolem blázince postavit 100 vysokých zdí, aby zabránil množícím se útěkům. Přesto se za nějaký čas 2 blázni rozhodli uskutečnit nedovolené opuštění ústavu.
Přelezli s obrovskou námahou 33 zdí.
„Můžeš?“ zeptal se první.
„Můžu,“ odpověděl druhý
Přelezli 66 zdí, oba už sotva dýchali.
„Ještě můžeš?“ zeptal se první.
„Ještě můžu,“ odpověděl druhý.
S posledními silami přelezli 99. zeď.
„Už taky nemůžeš?“ zeptal se první.
„Nemůžu,“ odpověděl druhý.
A první rozhodl: „Tak se vrátíme.“