Hasič přijde do zbrojnice, dá si kávu a řekne ostatním kolegům:
„Pomalinku se zvedejte, hoří finanční úřad!“

Tvrzení, že člověk používá pouze 10 % mozku, je nesmyslná dezinformace.

Pravdou je, že pouze 10 % lidí používá mozek.

„Jaké máš teď auto?“
„BMW“
„Nevím proč, ale strašně dobře se s tebou píše.“
„Mám ho půjčené od kolegy.“
„Promiň, zapomněla jsem napsat, že mám přítele.“
„Můj Mercedes je v servisu.“
„Zapomeň, co jsem napsala, rozešli jsme se.“

Žena vyčítá manželovi: „Takovou dobu jsi už se mnou nikde nebyl. Ani v kině, v restauraci, o divadle vůbec nemluvím.“
„Prosím tě, co si stěžuješ,“ odvětí muž. „A kdo s tebou jel vloni na pohotovost, když sis zlomila nohu, co?“

Na jedné lavičce sedí manželský pár, na lavičce naproti sedí pár milenecký. Milenci se líbají a manželka na ně z protější lavičky závistivě kouká.

Po chvíli povídá svému manželovi: „Poslyš, on ji už aspoň pětkrát za tu dobu, co tady sedíme, políbil, a tebe to ani nenapadlo ještě ani jednou!“

Manžel se na ni udiveně podívá:

„Prosím tě, vždyť ji ani neznám!“

Chlap je u okna a říká: „Dnes je krásnej den, dneska by to šlo.“
Žena se ho zeptá: „Co by šlo?“
Chlap: „To ty furt říkáš, že se jednoho krásnýho dne sbalíš a odejdeš.“

Na lodi je kouzelník a dělá tam kouzla pro pobavení cestujících. Na lodi je také papoušek, který už ty kouzla viděl mnohokrát, a tak je prokoukl. Říkal třeba: „Já vím! Toho králíka jsi schoval do klobouku...“

Jednou se ale loď potopila. Přežil to jen kouzelník a papoušek. Papoušek říká: „Já už nevím. Kam jsi tu loď schoval?“

Nechápu, jak může někdo v biatlonu skončit druhej.
Má přece pušku, ne?

Ráno přijde starší pán k bráně Pražského hradu a ptá se strážného: „Prosím vás, je prezidentem Miloš Zeman?“
„Ne, pane, Miloš Zeman už není prezidentem,“ odpovídá strážný.
Pán poděkuje a odchází.
Druhý den ráno je ale opět u brány a znovu se ptá: „Prosím vás, je prezidentem Miloš Zeman?“
„Ne, pane, není,“ odpovídá s mírným údivem strážný.
Třetí den se situace opakuje. Pán přichází znovu a ptá se: „Prosím vás, je prezidentem Miloš Zeman?“
Tentokrát to strážnému nedá a odpoví: „Vždyť jste se na to stejné ptal včera i předevčírem. To se na to budete chodit ptát každý den?“
„Když to se tak krásně poslouchá.“

Pepíček přijde pozdě do školy a říká: „Paní učitelko, omluvám se, že jdu pozdě, ale můj táta je v nemocnici.“ „No dobrá, já ti to omluvím,“ říká učitelka. Pepíček si sedne a spolužák se ho zeptá, co je jeho tátovi. Pepíček se usměje a říká: „Nic, on je doktor.“

Víte, jak poznáte hrob hypochondra?
Stojí na něm: Já vám to říkal!

Na světě je tolik talentovaných fotografů...
A pak je tu ta paní, co mě fotila na občanku.

„Haló?“
„Dobrý den, pan Novák?“
„Ano.“
„Máme vašeho syna.“
„Ale né. To je strašné! Co mám dělat, chcete výkupné?“
„Ne. Stačí, když si ho vyzvednete ze školky. Rádi bychom zavřeli a šli taky domů.“

Sousedka: „Miláčku, proč kopeš tu díru?“
Holčička: „Kopu hrobeček pro mojí rybičku.“
Sousedka: „A není ta díra na rybičku moc velká?“
Holčička: „Ani neee, musí se tam vejít i vaše kočka, která mi ji sežrala...“

Víte, co dělá trpaslík v moři?

Mikrovlnky.

„Pavle, co dělá tvůj tatínek?“
„Nic, přejel ho parní válec.“
„A co dělá tvoje maminka?“
„Nic, přejel ji parní válec.“
„A co děláš ty?“
„Řídím parní válec.“

Mistr ve vrhu koulí povídá trenérovi: „Dnes se musím předvést, na tribuně sedí moje tchýně!“
„Nemáš šanci, tam nedohodíš!“

Mladík, právě odvedený, projevil zájem sloužit u námořnictva. „Umíte plavat?“ zeptal se ho předseda komise.
Odvedenec se polekal: „To už nemáme žádné lodě?!“

Doktor mi řekl, že ranní rozcvička mi přidá pár let života...
A měl pravdu. Po dnešních třiceti dřepech se cítím na 85.

Do řeznictví vběhl pes, zmocnil se věnce buřtů a utekl. Ale řezník psa poznal, byl to pes místního právníka. Řezník tedy právníka navštívil a zeptal se ho:
„Když mi do řeznictví vběhne pes a něco si odnese, kdo by to měl zaplatit?“
„Samozřejmě majitel toho psa,“ odpověděl právník.
„Ahá, tak v tom případě mi dlužíte 120 korun, protože to byl váš pes.“
Právník tedy dá řezníkovi 120 korun a řezník se chystá k odchodu. Ale právník řekne: „Moment ještě. Tady je účet na 500 korun za moji konzultaci.“

To, že medúzy přežily 350 milionů let bez mozku, dodává některým lidem naději.

Zeptal jsem se dcery, jestli neviděla moje noviny.
Řekla mi, abych se probral, že prý žije v 21. století a podala mi svůj iPad.
Proč ne, proti iPadu ta moucha neměla šanci.

Na malý statek přijde návštěvník:
„Dobrý den, chováte prasata?“
„Ano.”
„A čím je krmíte?“
„Čím bychom je krmili? Dáváme jim všechno možné - zbytky, shnilé ovoce.“
„Tak to bude pokuta 5000 korun.“
„Proč?“
„Protože jsem ze Spolku na ochranu zvířat.“
Za pár dní se na statku opět objeví nezvaný host:
„Chováte tu prasata?“
„Ano, chováme.“
„A čím je krmíte?“
„No žena jim vaří vynikající plněné zelí, tvarohový závin, děti jim dávají čokoládu. Nejdřív jedí prasata a my až po nich.“
„Že se nestydíte! To bude pokuta 10000 korun!“
„A proč?“
„Protože jsem z Unicefu. Nemůžeme se dívat na to, jak někdo takhle může plýtvat jídlem, zatímco na světě umírají děti hlady!“
Sedlák zaplatí.
Za pár dní přijde další návštěva:
„Dobrý den! Jsme z ministerstva zemědělství, chováte tu prasata?“
„Chováme.“
„A čím je krmíte?“
„Nekrmíme je. Každé ráno jim dáme stovku, ať si koupí, co chtějí.“

Dnes jsem běhal 5 minut na pásu...
Pak přišla ochranka a vyhnala mě z pokladny.

Víte jak začíná kapitola knížky „Abstinent na cestě“?
„Pivo, nebylo!“