Pán a paní po několika hodinách namáhavého výstupu vystoupí na vysokou horu s krásným výhledem. Paní se rozhlédne po okolní krajině a řekne: „No jen se podívej, není tam dole krásně?“
A manžel zavrčí: „Tak proč jsme tam nezůstali?“

„Já bych chtěl mít tolik peněz, abych si mohl koupit slona.“ „Na co potřebuješ slona?“ „Já nepotřebuju slona, já potřebuju ty peníze!“

„Můžeš mi říct,“ zlobí se otec, „za co jsi dostal trojku z mravů?“
„Kouřil jsem na záchodě,“ přiznává se Pepíček.
„To mi nepovídej, za to jsem já dostal dvojku!“
„No jo,“ brání se syn, „ale tys určitě nepozvracel učitelku...“

Jdu si tak z krámu. Vložím na sedačku spolujezdce nákup. Obejdu auto a nastoupím do něj. Zdá se mi že je něco špatně... Seděl jsem vzadu! XD

Máma: Pepíčku, co jste dnes probírali ve škole?
Pepíček: Noo, výbušniny!
Máma: Aha, a co budete probírat zítra?
Pepíček: Trosky!

Paní učitelka: Pepíčku, kde leží Zanzibar?
Pepíček: Nevím, ještě jsem malý, abych znal všechny bary.

Žena si objedná do bytu montovanou skříň. Přijedou, namontujou, žena zaplatí a odjedou. Najednou projede pod okny tramvaj a skříň spadne. Co teď? Manžel není doma a tak zajde pro souseda, ať ji pomůže. Soused skříň zvedne a připevní ji vruty ke zdi. Projede tramvaj a skříň zase spadne. Soused říká: Víte co, já vlezu do skříně a kouknu se, který vrut nedrží a dám místo něj delší. Žena souhlasí a jde zatím postavit na kávu. V tom se vrátí manžel a vidí prostřeno na kávu a novou skříň. Otevře ji a tam soused. Co tu děláte, sousede? zařve. Soused se zamysli a povídá: Víte co, rovnou mi dejte přes hubu, protože když vám řeknu, že čekám na tramvaj, tak mi stejně neuvěříte.

Na světě jsou dvě skupiny lidí: ti, kteří tvrdí, že svět lze rozdělit na dvě skupiny lidí, a ti druzí.

„Mami! Běž vynadat panu pošťákovi, už hodinu nám sedí na švestce a sprostě nadává Alíkovi!“

Taky tak nesnášíte obaly, na kterých je napsáno, že se otevírají snadno, ale abyste se do nich dostali, musíte použít nůžky, nůž, kladivo, střelnou zbraň a světelný meč?

„Jak můžete vydržet takový hluk?“ ptá se pán člověka, který na ulici pracuje se sbíječkou.
„Jsem zvyklý, předtím jsem učil na základní škole.“

Přijde pán k veterináři a říká:
„Pane doktore, můj pes pořád běhá za malými auty!“
„Z toho si nic nedělejte, to je normální, to dělá hodně psů.“
„No jo, jenže ten můj je chytá a zahrabává si je na zahradě!“

„Pane učiteli, jak bude vypadat test?“
„No... dostanete papíry a tam budou otázky.“

Byla jsem si koupit novou sukni a NEVEŠLA jsem se!
Vzteky jsem koupila dort...
Vešel se!

„Četl jsi o té záhadné vraždě?“
„Je to příšerné. Žijeme v době, kdy stačí stisknout jednu klávesu a zabiják z temných zákoutí internetu ti zazvoní u dveří a zavraždí tě. Moderní technologie jsou fakt skvělé!“
„Jakou klávesu?“
...
„Haló? Jsi tam? Jakou klávesu, sakra?!“

Poznámka v žákovské knížce: Spadla ze židle bez dovolení.

Hurvínek přijde domů celý promáčený. Spejbl se vyděsí: „Co jste to proboha prováděli?!“
„Hráli jsme s kámošema na psa, já byl strom.“

V Alpách přijde turista za horským vůdcem, aby ho zavedl na vrchol Matterhornu. „Nezlobte se, ale já už to několik roků nedělám.“ „A proč?“ „Špatně jsem snášel tu samotu při sestupu.“

Jeden večer jsem vzal do auta stopaře a on po chvíli povídá:
„Nezdá se vám nebezpečné brát stopaře v tuhle hodinu? Co kdybych byl vrah?“ A já s úsměvem odpověděl:
„Je velice nepravděpodobné, že by se takto setkali dva vrazi...“

Tatranky.zip - energie sbalená na cesty.

Všichni mi říkají, že jméno kocoura se jako heslo pro počítač nehodí, ale když já jsem si zvykl na mýho Qzb!7kw_2et!

Co to znamená, když v řadě třiceti netopýrů, visících hlavami dolů, sedí jeden s hlavou vzhůru?
Omdlel!

Čím víc jsme starší, tím víc jsme chytří. Jenom vláda je čím dál tím víc hloupější.

Hypermarkety se starají o maso tak, jako o vlastní dítě.
Když začíná smrdět, tak ho přebalí...

Víte, proč blondýna neumí napsat číslo 77?
Nevíte?
Ona totiž neví, kterou sedmičkou má začít...