Víte, co je nejpomalejší kombinace?
Česká pošta jedoucí Českými drahami.

Jedou beznohý a bezruký na dvojkole a bezruký říká beznohému: „Šlápni na to!“
A beznohý odpoví: „Tak se drž!“

Říman vešel do hospody, zvedl dva prsty a řekl: „Pět piv, prosím.“

„Je to opravdu rybí polévka?“ ujišťuje se host v restauraci.
„Samozřejmě,“ odpovídá číšník. „Sám jsem viděl kuchaře, jak do ní lil vodu z akvária.“

Káva vyřeší všechno…
Jsi unavená? Dej si kávu!
Je ti zima? Dej si kávu!
Štve tě někdo? Vylej mu ji na hlavu!

„Přátelé, většinou se nechlubím drahými výlety a cestami, ale pro jednou snad prominete: Právě jsem se vrátil z benzinky!“

„Mami, dáš mi prosím 50 korun pro starého a chudého pána?“
„Ty jsi moc hodný, ale kde vlastně je?“
„Tady na rohu ulice, prodává zmrzlinu.“

Mladý Kohn přijde za rabínem a ptá se ho na radu:
„Rabi, naskytla se mi nevěsta, co mám dělat?“
„Ožeň se.“
„Jenže ona se mi nelíbí, je ošklivá, kulhá…“
„Tak se nežeň.“
„Jenže ona je ze skvělé rodiny, její otec je majitel banky, hned tam můžu začít pracovat jako ředitel…, taková příležitost se mi už nikdy v životě nenaskytne.“
„Tak se ožeň.“

Nespokojený Kohn začne lamentovat:
„Rebe, já jsem za vámi přišel s tím, že mi poradíte, a vy v jednu chvíli říkáte ‚ožeň se‘, pak zase ‚nežeň se‘, co je tohle za radu?“
„Tak já se budu muset ponořit do svatých písem, přijď za čtrnáct dní.“

Za čtrnáct dní přijde Kohn a netrpělivě se ptá:
„Tak co, rabi, máte pro mě radu? Ze svatých písem?“
„Ano, mám – nech se pokřtít.“
„Pokřtít? A jak se tím vyřeší moje dilema s nevěstou?“
„No to já nevím, ale budeš s tím chodit otravovat někoho jinýho.“

Muž leží na smrtelné posteli a vedle něj stojí jeho žena.
Muž se na ni obrátí: „Marie, prosím, řekni mi… Byla jsi mi někdy v životě nevěrná?“
Žena povídá: „Dobře, přiznám se. Byla. Třikrát.“
Muž se znepokojí: „Třikrát?! A prozradíš mi kdy?“
Žena: „Poprvé to bylo, když nám ten bankéř tenkrát nechtěl dát půjčku. Prostě jsem musela. Potřebovali jsme peníze…“
Muž se chápavě usměje. „A podruhé?“
Žena pokračuje: „Podruhé to bylo, když ti ten doktor nechtěl provést tu operaci. Musela jsem. Udělala jsem to pro tvůj život…“
Muž odpoví: „Nemám ti to za zlé. A potřetí?“
Žena se zhluboka nadechne: „Pamatuješ, když jsi tenkrát zakládal stranu… A chybělo ti 50 podpisů?“

V soudním procesu provádí vrahův obhájce křížový výslech patologa, který prováděl pitvu oběti:
„Než jste podepsal úmrtní list, zkontroloval jste puls?“
„Ne.“
„Poslechl jste si, zda mu tluče srdce?“
„Ne.“
„Provedl jste zkoušku dechu?“
„Ne.“
„Takže když jste podepisoval úmrtní list, nebyl jste si jistý, že je ten člověk mrtvý, nemám pravdu?“
„No, řeknu to takhle: Jeho mozek jsem měl v dóze na stole. Ale je možné, že ten chlapík běhá někde po městě a věnuje se právničině.“

Přijde za otcem pětiletý synáček a ptá se, co je to politika:
„Jak bych ti to vysvětlil,“ přemýšlí otec.
„Podívej se, to je jako u nás doma: Já jsem kapitalismus – vydělávám peníze a nosím je domů. Maminka, to je vláda. Ta mi peníze vezme, něco si nechá a zbytek přerozdělí podle svého uvážení. Naše služebná, to je dělnická třída. Ta pracuje a my ji za to platíme. Dědeček, to jsou odbory, ten dává pozor, aby dělnická třída nebyla vykořisťovaná. Ty sám jsi lid. Pro tebe to všechno všichni děláme. A tvůj malý roční bratříček, tak to je naše společná budoucnost. Rozumíš tomu?“
Chlapeček se dlouze zamyslí a pak řekne: „Zatím ještě nevím, nechám si to projít přes noc hlavou.“

V noci se probudí zápachem, protože se jeho malý bratříček pokakal. Zajde tedy do pokoje rodičů. Tam spí jenom maminka a nejde probudit. Chlapec jde tedy do pokoje služky. A tam vidí tatínka, jak si se služebnou právě hezky užívá. Ani jeden si malé postavičky nevšimne. Chlapeček se smutně otočí a za rohem uvidí dědečka, jak se zájmem pozoruje oknem tatínka se služebnou. Ani dědeček si ho nevšimne. Chlapeček se rozpláče a jde si lehnout.

Ráno se ho tatínek ptá: „Tak už víš, co je to ta politika?“
A chlapec smutně odpoví: „Už to vím, ale je to trochu jinak, než jsi říkal včera.“
„A jak, prosím tě?“
„No, kapitalismus zneužívá dělnickou třídu. Odbory tomu nečinně přihlížejí, zatímco vláda tvrdě spí. Lid je všemi ignorován a naše společná budoucnost leží ve sračkách.“

Víte, jaký je rozdíl mezi šmoulou a Avatarem?
Asi dva metry.

Majitel psa napsal majiteli hotelu:
„Vážený pane, rád bych se ve Vašem hotelu ubytoval se svým psem. Je slušně vychovaný, neštěká a nepřidělá obsluze žádnou práci.“

Majitel hotelu mu odpověděl:
Vážený pane, svůj hotel provozuji už 25 let. Za celou tu dobu mi žádný pes neukradl ručník, osušku, župan, toaletní papír ani příbor či obraz na zdi. Ani jednou jsem kvůli psovi nemusel uprostřed noci volat policii nebo záchranku, protože se opil a ublížil sobě nebo komukoli jinému. Ani jednou jsme kvůli psovi nemuseli malovat pokoj, protože by ho pozvracel. Váš pes tedy je v mém hotelu vítán. A pokud se za Vás zaručí, můžete přijet s ním.

Chuck Norris umí očima přečíst QR kód.

Učitelka ve škole zahájí výuku, když vtom se ozve zaklepání na dveře a vstoupí žák. Paní učitelka je poněkud vyvedená z míry jeho pozdním příchodem, a tak se ho ptá: „Máš pro nás alespoň nějakou dobrou výmluvu?“ Načež žák odpoví: „Paní učitelko, dneska je venku tak hezky, tak já jsem si ráno řekl, že pojedu do školy na koni, ale ta potvora mi na Václaváku chcípla!“ Učitelka se zasměje, ale stejně žákovi napíše poznámku a pošle ho si sednout.

Uběhne pár minut, otevřou se dveře, do třídy vstoupí další žák a povídá: „Já jsem se ráno podíval z okna, vidím, že sluníčko svítí, a tak si řeknu, proč dneska nejet do školy na koni! Tak jedu, jedu, a ta mrcha mně na Václaváku chcípla!“ Učitelka trochu popuzená napíše žákovi poznámku a pošle ho si sednout.

Uběhne asi půl hodiny a vstoupí do třídy třetí žák, učitelka už toho má dost, a tak se na něj oboří: „A ty jsi asi taky jel do školy na koni, co?“ Žák se na paní učitelku zmateně podívá a pronese: „Ne, paní učitelko, já jsem jel normálně tramvají, ale měla zpoždění, protože před muzeem na Václaváku leželi dva chcíplý koně.“

Pan Novák se vrací domů z práce, bohužel si doma zapomněl doklady. Náhodou ho zastaví policista, a protože se nemůže legitimovat, okamžitě na stanici a vyšetřovačka.

„Jmenuji se Novák, bydlím na Palackého 5. Zeptejte se domovníka!“
Za půlhodiny se policisté vrátí s tím, že tam žádný Novák nebydlí. Takže dostane nakládačku, aby se přiznal, kdo že to vlastně je.
Když už je zmlácený do modra, náhodou vejde do místnosti nadporučík. Když vidí dobitého chudáka vykřikne: „Petře, proboha, co jsi vyváděl!?“
„Vy ho znáte, pane nadporučíku?“
„Jasně, spolužák ze základky, Petr Novák. Tuším, že bydlí na Palackého.“
Pan Novák se teda zbitý vrací domů a před vchodem vyběhne domovník.
„Pane Nováku, rychle utečte! Hledala vás tu policie, ale já jsem vás kryl.“

Ptá se paní železničáře:
„Kdy pojede vlak na Písek?“
„Jo, paninko, to neví nikdo… Zatím tady jezdí všechny motoráky na naftu.“

Roubíček stojí u náhrobku a čte: „Zde odpočívá Izák Khon, řádný člověk, poctivý obchodník.“
Povzdechne si: „Chudák Khon, musí bejt v hrobě se dvěma úplně cizíma lidma.“

Pepíček žije doma jenom s maminkou, jsou chudí, a tak píše Ježíškovi:
„Milý Ježíšku, na Vánoce bych si přál 2500 Kč, abychom si mohli s maminkou udělat hezčí Vánoce.“

Dopis odnese na poštu, tam si ho přečtou pošťačky, a protože mají Pepíčka rády, složí se mu, ale dohromady dají jen 1250 Kč.

Po Vánocích přijde další dopis: „Milý Ježíšku, děkuji ti, ty peníze nám moc pomohly. Představ si ale, že ty krávy na poště mi z těch peněz vzaly 1250 Kč!“

Rodiče, nechte své děti věřit na Ježíška. Vám taky nikdo nebere vaši víru na krémy proti vráskám, na celulitidu a šampóny proti padání vlasů.

To už je sedmý rok za sebou, co k nám na Vánoce přijedou z daleka manželčini rodiče. Žena říká, že letos už bychom je snad mohli pustit dovnitř.

„Vykradli nám v noci naše hračkářství. Ráno jsem přišel, byl vypáčený zámek a uvnitř už jen samé prázdné regály. Ve skříních vzadu ve skladu také nic nezůstalo.“
„Jejda, to mě mrzí!“
„Vyčíslená škoda je asi milion.“
„To je ale strašné!“
„Mohlo to však vyjít mnohem horší.“
„Vždyť ukradli všechno zboží, ne?“
„Ale měli jsme vánoční slevy.“

Pan farář odešel v adventu do lázní a kostelník zůstal na přípravy sám. Nevěděl si rady, jak má přichystat betlém, proto napsal faráři lístek s dotazem:
„Jaký nápis mám dát na betlém a jak velký má být podstavec?“
Obratem dostal spěšný telegram ve znění:
„Dítě se nám narodilo tři metry dlouhý a metr a půl široký.“

„Drahoušku, co říkáš na to, že bychom se vzali na Vánoce?“
„Prosím tě, přestaň. Proč si kazit svátky?“