Milý deníčku, dnes jsem dostala svoji první výplatu a pochopila jsem, že se musím hodně dobře vdát.

Zajímali jste se někdy o to, proč vlak na kolejích drncá? Pojďme se na to zaměřit: Vlak, to je lokomotiva a vagony. Vagony jsou jen taženy, ty zanedbáme. Zbývá nám lokomotiva – tedy vlastně motor a kola, zbytek není důležitý, zanedbáme ho. Po kolejích se válí jenom kola, takže motor taky zanedbáme. Kola si zjednodušíme jen na jedno, což je vlastně kruh. Kruh, to je pí er na druhou. Pí je konstanta, tu zanedbáme, a zůstalo nám er na druhou, což je čtverec.
Co dělá čtverec, když se otáčí? Přece drncá!

Když jsem byl malý, bál jsem se tmy.
Dnes, když vidím účet za elektřinu, bojím se světla.

Chatují si kámoši:
1: Tak mě napadlo, jak vy vysoký lidi vlastně spíte? Vždyť máš skoro dva metry, to ti musí čouhat nohy zpod peřiny, ne?
2: TAK SEŠ BLBEJ? JSOU TŘI RÁNO!!!
1: Nespíš, viď? Je to proto, že ti čouhaj nohy zpod peřiny.

Víš, jak ulovit krokodýla?

Není to zrovna jednoduché, potřebovat na to budeš rybářský prut, aritmetické tabulky z matematiky, deku, dvě pletací jehlice, kovadlinu, jablko, dvě esa, gril, maso na ten gril a příručku na lov jelenů. A jak to uděláš?

Nejprve musíš k nějaké řece, kde očekáváš výskyt krokodýlů. Nahodíš tam tedy prut, jenomže na rybářský prut krokodýla nechytíš, tak tě napadne, že ho chytíš na maso, které ugriluješ. Začneš tedy grilovat maso, jenomže než se to maso ugriluje, tak to nějakou tu chvíli trvá, tak si roztáhneš deku a aby sis zkrátil čekání, začneš si číst aritmetické tabulky. No jo, jenže aritmetické tabulky jsou strašně nudné čtení, takže u toho usneš. Za tu dobu, co spíš, se ugriluje to maso, které ucítí krokodýl a půjde si pro něj. Všimne si tebe, ale vedle tebe leží ty aritmetické tabulky – a protože je krokodýl chytré zvíře, začne si je číst. No jo, jenže aritmetické tabulky jsou strašně nudné čtení, takže u toho krokodýl usne.

Ale kdo usne dřív, vzbudí se dřív, takže se vzbudíš ty a všimneš si spícího krokodýla, což tě vyděsí, takže mu píchneš první bodací jehlici do oka. Jenomže jednou pletací jehlicí krokodýla nezabiješ, takže se naštve a začne tě pronásledovat. Když tak běžíš, upustíš tu kovadlinu, čímž ho trochu zdržíš a vytvoříš si náskok. Pokračuješ v běhu, ale po chvíli upustíš i to jablko, nicméně jablko nepadá daleko od stromu – tak na ten strom vylezeš. Počkáš, než tě krokodýl doběhne a začne se škrábat nahoru, kde mu bodneš druhou jehlici do druhého oka. Krokodýl se zlekne a zařve: „Oko!“
Ale ty máš dvě esa, tak povídáš: „Přebíjím!“
Krokodýl se zamyslí a pak jen řekne: „To jsem z toho jelen...“
A tak dále pokračuješ podle příručky pro lov jelenů.

Ten úžasný pocit, když otevřeš šatník a zjistíš, že se vejdeš do oděvu, který tam visí už 10 let...
Já si třeba dneska ráno vytáhla šálu a pořád je mi ještě dobrá.

Středověký člověk vidí auto: Pekelný stroj!
Dnešní dítě vidí fax: Primitivní technologie středověku?!

O Antonínu Novotném (prezidentu Československa v letech 1957–1968) se svého času vyprávěla tato historka:

Jednou ráno uviděl pan prezident u vnějších dveří svého úřadu sedět na bobku muže v montérkách.
„Copak tady děláš, soudruhu?“ ptal se zvědavě.
„Opravuji zámek, pane prezidente. Včera mi dodali objednávku, a tak jsem tady.“
„Správně, soudruhu, už si vzpomínám. Tak opravuj, opravuj.“
Pak celý den úřadoval, prezidentoval, přijímal návštěvy, řídil porady. Když kolem osmnácté hodiny odcházel domů, uviděl opět muže v montérkách, jak sedí na bobku a šťourá se mu v zámku.
„Copak to tady děláš, soudruhu?“ otázal se zvědavě.
„Vždyť už jsem vám to říkal ráno, pane prezidente. Opravuji zámek.“
Antonín Novotný se zamračil a přísně pravil: „Ale soudruhu, takovou dobu? Vždyť já bych to měl hotový za dvacet minut.“
Muž v montérkách na něj pohlédl a s milým úsměvem řekl: „Vy ano, pane prezidente. Vy jste přece zámečník. Já jsem advokát.“

Po převratu v roce 1948 vyslala americká CIA do Československa agenta se zadáním rozvrátit naše národní hospodářství. O pár měsíců později přišla od agenta kódovaná depeše: „Moje práce je zcela zbytečná. Mají tu na to speciální organizaci zvanou KSČ.“

Jsou sedmdesátá léta, tuhá totalita… a někdo bouchá na dveře.
„Kdo tam?“
„StB.“ ^{(zkratka pro Státní bezpečnost)}
„A co chcete?“
„Popovídat si.“
„A kolik vás je?“
„Dva.“
„Tak si popovídejte.“

Miluju svou postel... Moje postel miluje mě... Jenom ten budík ještě neví, co je láska.

„To není pravda, nikdo tě nechce zabít.“
„Tak proč po mně střílejí?“
„Protože jsi brankář.“

Paní učitelka ve škole: „Pepíčku, to už je tento týden počtvrté, co jsi přišel pozdě! Víš, co to znamená?“
Pepíček: „Hmm, že je čtvrtek, paní učitelko?“

Dvě blondýny se baví při opeře. Starý pán vedle nich se ošívá, až se konečně ozve:
„Prosím vás, dívenky... Já nic neslyším!“
„Taky vám do toho nic není!“

„Už jsi slyšel, že se od Petra odstěhovala manželka?“
„Jo? A jak to snáší?“
„No, teď už je v pohodě, ale ze začátku měl strach, že se vrátí.“

Víš, proč nechodí jogurt na procházku?
Protože se bojí, že byl byl prošlý.

Jde kulhavý člověk s koktavým člověkem po ulici. Ten koktavý zničehonic říká: „He he hele vi vi víš jak ty bys ne ne nekulhal?“
a ten kulhavý mu řekne, že neví. Koktavý pokračuje v rozhovoru: „Kdy kdy kdybys šel je je jednou no no nohou po po cho chodníku a druhou po po silnici.“ Ten kulhavý to zkusí a opravdu to funguje. Pak se rozhodne koktavému radu oplatit a říká mu: „Hele a víš jak ty bys nekoktal?“ A koktavý říká: „Ne ne nevím.“ „Kdybys nemluvil.“

Jaký je rozdíl mezi velbloudem a člověkem?
Velbloud může pracovat celý týden bez pití, člověk může pít celý týden bez práce.

Jaký nápis nikdy nechcete vidět u programu na správu hesel?

Powered by Facebook.

Chatují si kluk s holkou:
„Kolik měříš?“
„145.“
„Jee, ty jsi taková malá princezna! A kolik vážíš?“
„Ještě míň, jen 120.“

Prošlá doba trvanlivosti jogurtu znamená, že ty bifidobakterie v něm přešly na temnou stranu síly.

„Vám ukradli kreditní kartu? A proč jste to nenahlásil?“
„Protože ten zloděj utrácí míň než manželka.“

„To snad není možné! V téhle třídě sedí třicet hlupáků!“ nadává učitel.
„Třicet jedna!“ zavolá Pepíček.
„Ty drzoune nevychovanej, okamžitě zmiz na chodbu!“
„Abyste měl pravdu, co?“

Když jsem se včera vracel opilý domů, potkal jsem cestou faráře. Zamračil se na mě a řekl:
„Vydal ses na špatnou cestu, synu.“
Tak jsem se radši vrátil zpět do hospody.

Žena stojí u zrcadla a nadává na sebe: „Ach jo, jsem tlustá, hnusná a celá prostě fuj.“ A najednou se zeptá manžela: „Řekni něco, co je na mně hezkého.“ Manžel odpoví: „Máš oči jako ostříž.“