Ztroskotá Rus, Američan a Čech na pustém ostrově. Večer mají hlad, tak si uloví srnu a rozdělají oheň. Rus se s tím nemaže a zakousne se do syrového masa. Američan si maso opeče a začne jíst. Čech pořád kouká na maso a nic nedělá, tak se ho Rusák s Američanem zeptají: „Proč nejíš?“ Čech odpovídá: „A kde mám knedlik?“

Kdysi dávno, někdy koncem roku 1981, přišel do pracovny sovětského generálního tajemníka Leonida Brežněva nějaký host, a všiml si, že tam jsou takové zvláštní hodiny. Tak se zeptal, co to je zač, a Brežněv vysvětloval:
„Tyhle hodiny ukazují čas ve všech významných světových městech. Je to velmi užitečné. Je například trapné, když si chci pokecat s americkým prezidentem, a v Americe jsou zrovna tři hodiny v noci. To se stávalo, než jsem tu měl ty hodiny. Nebo zrovna onehdy. Telefonoval jsem do Vatikánu, abych se zeptal, jak se cítí papež po atentátu, a ono bylo dvě hodiny před atentátem.“

Poznámka: 13. května je tomu přesně 40 let, kdy byl 13. května 1981 spáchán atentát na papeže Jana Pavla II.

Nespokojená blonďatá zákaznice v obchodě:
„To nemáte na hlavu něco menšího?“
„Tady bohužel ne. Musíte jít do obchodu klobouky, my
prodáváme stínítka na lampy.“

Jak se říká spícímu rottweilerovi? Jakkoli, jen to musí být hóóódně potichoučku.

„Jak já nesnáším tu karanténu,“ běduje Aharon ve svém malém bytečku v Jeruzalémě. „To je strašné být zavřený doma. Tak rád bych seděl u někoho v obýváku, jedl okoralé chlebíčky a kopal ženu pod stolem, že už chci jít domů…“

„Maminka mě má hodně ráda,“ chlubí se malý Filípek.
„A jak to víš?“ ptá se kamarád.
„Tátu už vyměnila čtyřikrát, ale mě ani jednou!“

Pan Spejbl jede s Hurvínkem na dovolenou. „Pane Spejble,“ zastaví je jeden policajt. „váš vůz je příliš naložen, odeberu vám řidičský průkaz!“ Pan Spejbl odpoví: „A vy si myslíte, že to pomůže? Vždyť ten řidičák váží sotva padesát gramů.“

Přednáška o cestování v čase se bude konat včera, účast je povinná!

Potkali se dva Židi a jeden z nich naříká: „Ajajaj, jajajajaj!“
Druhý se ptá: „Proč tak naříkáš?“
„Ále, syn se mi bude ženit.“
„To snad není důvod k nářku, nebo ano? A jak se jmenuje nevěsta?“
„Karel!“
„Pravda, to není moc židovské jméno.“

Kněz, imám a rubín studují plány pražského metra a rubín naříká: „Já bych potřeboval místo u áčka.“

Letí dva policajti ve vrtulníku a jeden povídá druhému:
„Rozbila se nám klimatizace.“
„Jak jsi to poznal?“
„Protože pilot se potí a ten velkej větrák nad náma se netočí.“

Týmová práce je důležitá hlavně proto, aby bylo možno svést vinu na někoho jiného.

Vláda vymyslela nové opatření proti koronaviru. Mění opatření tak rychle, že vir neví, kde má zaútočit.

Jak si blondýna mohla zlomit nohu při hrabaní listí?
Spadla ze stromu.

V restauraci:
Muž: „Pane vrchní, v té polévce plave moucha!“
Vrchní: „A vy se divíte? Kdyby neplavala, tak by se utopila!“

Víte, jak potopit ponorku, kterou řídí blondýna?
Řekněte jí, aby vyvětrala.

A: „Kolik vážíš?“
B: „S brýlemi 120 kg.“
A: „A bez brýlí?“
B: „To nevím, bez brýlí nevidím na váhu.“

Doktor říkal, že bych si měl doplňovat vitamin A. Byl jsem v lékárně, a tam mi nabídli beta-karoten. Nejsem ale hloupý, ještě chvíli počkám na plnou verzi.

Víte, proč ve skutečnosti odešla Velká Británie z EU?
Evropská unie jí zakázala anglické slovo pro motýla.
Prý neobsahuje ani 5 % másla.

motýl = butterfly = česky „máslová moucha“

Vyměním vysavač za 30 lahví kvalitního vína vína. Přestal jsem vysávat, začal jsem nasávat.

Přijde člověk k doktorovi na očkování...
Člověk: „A nebude to bolet?“
Doktor: „Nebojte, ta injekce už je pěkně tupá.“

Ptá se u učitel autoškoly své žákyně:
„Proč máte, slečno, vždycky otevřené dveře, když startujete?“
„Přece aby mohl naskočit motor.“

„Sire, pojedete dnes dopoledne k lékaři?“
„Asi ne, mám za svítání souboj v parku na kraji města.“ „Tak vás mám přeobjednat na odpoledne?“
„Ne, Jean. Buď už u lékaře budu, nebo ho nebudu potřebovat...“

Do nemocnice přijde spoustu postřelených policistů.
Lékař se jich zeptá: „Co se vám to všem stalo?“
Jeden z policistů odpoví: „No, měli jsme kurz střelby a instruktor nám řekl, že máme střílet jeden po druhém.“

Učitel v hodině pracovní výchovy řekl žákům, ať si každý vyrobí to, co potřebuje. Pepík se pustil do stojánku na mobil, Tonda dělal rámeček, jen Petřík pořád hobloval prkno. „Co to bude?“ vyzvídal učitel. „Nic, já jem potřebuji hobliny do klece pro křečka.“