Paní učitelka napíše ve škole na tabuli příklad 2:2.
Pak se ptá dětí: „Jaký je výsledek?“
Přihlásí se Pepíček a povídá: „Vyrovnaný zápas!“

Muž pokročilého věku byl pozván ke svým starým přátelům jednoho dne na večeři.
Udělalo na něj velký dojem jak jeho přítel, kdykoli se obrátil s něčím na svoji manželku, oslovoval ji miláčku, drahoušku, zlatíčko, má lásko, milá a podobně.
Pár žil ve společném manželství už téměř sedmdesát let a bylo z toho jasné, že jsou stále do sebe velmi zamilovaní.
Když manželka odešla z jídelny do obýváku, muž se naklonil k hostiteli a povídá:
„Myslím si, že je báječné, že po všech těch letech stále oslovuješ svoji manželku těmi zamilovanými jmény.“
Hostitel svěsil hlavu.
„Musím ti říct pravdu,“ povídá, „její jméno mi nějak vyklouzlo z paměti už před deseti lety a k smrti se bojím zeptat té nevrlé holky, jak se jmenuje.“

Ruským vědcům se povedlo zkřížit zlatou rybku a žraloka a vznikla zlatá rybka, která vám splní poslední tři přání.

„Šla bys se mnou ven?“
„Ne.“
„A kdybych byl poslední člověk na světě?“
„Ne.“
„Proč ne?“
„Protože bych byla mrtvá.“

Lord říká svému sluhovi:
„Jean, dnes mám velikou chuť pracovat, tak si oloupu vajčko sám.“

Policista zastaví příliš rychle jedoucí automobil: „Paní řidičko, překročila jste povolený rychlostní limit.“
„Nechte mě, prosím, jet, jsem učitelka,“ žadoní řidička.
„Na to jsem čekal celý život!“ raduje se policista: „Napíšete 100krát: Budu jezdit podle předpisů!“

Přijde kůň do cukrárny a poručí si jahodovou zmrzlinu, porozhlédne se, zaplatí stokorunou a čeká, až mu prodavačka vrátí.
Prodavačka mu vrátí deset korun. Pomyslí, že je to přece jen kůň a ten počítat neumí.
Kůň si vezme zmrzlinu a začne ji lízat. Prodavačka mu řekne:
„To je divné, k nám koně často nechodí.“
Kůň jí na to odpoví: „A to se divíte, když u vás stojí zmrzlina devadesát korun?“

Chtěla jsem zhubnout, aby na mě byl lepší pohled, ale potom jsem si uvědomila, že mám raději jídlo, než lidi.

Chlapec píše: Všechno nejlepší k narozeninám Naty <3
Dívka: Já nemám narozeniny
Chlapec: Aha, tak to jsem si asi spletl datum
Dívka: Nebo jméno...
Clapec: Co??
Dívka: Jsem Veronika....

Pán se ptá na návštěvě svého známého:
„Poslyš, a kde že jste to byli na dovolené? Jak se to město jmenovalo?“
„No, ta moje paměť, kdybych si vzpomněl.... Jak se jmenuje taková ta kytka s trnama, co roste na zahradách??
„Růže.“
„A jó! Růžo, prosím tě, jak se jmenuje to město, kde jsme byli v létě na dovolené?“

Paní učitelka dává dětem o matematice příklady.
„Kolik je 7 + 6?“
„To je 13,“ odpoví Verunka.
„Správně, a kolik je 9 + 3?“
„No přeci 12,“ povídá Kuba.
„A kolik je 1 + 1?“ zeptá se nakonec Pepíčka, který celou dobu mlčí.
Pepíček, který do té doby nedával pozor, hned odpoví: „To je garsonka, paní učitelko!“

Co to bylo za ránu??!!
Spadla mi bunda...
Tak hlasitě?
Nestihl jsem se z ní vysvléct.

„Výborně, Pavle,” chválí učitel žáka, „domácí úkol je napsaný bez chyb. Jsi přesvědčen, že tvému otci nikdo nepomáhal?”

Medvěd má vypracovaný seznam zvířátek, která sežere. Přijde liška:
„Medvěde, máš mě na seznamu?“
„Mám.“
„A sežereš mě?“
„Sežeru.“
„Můžu se jít rozloučit s rodinou?“
„Můžeš.“
Medvěd sežral lišku a přijde vlk:
„Medvěde, máš mě na seznamu?“
„Mám.“
„A sežereš mě?“
„Sežeru.“
„Můžu se jít rozloučit s rodinou?“
„Můžeš.“
Medvěd sežral vlka a přijde zajíc:
„Medvěde, máš mě na seznamu?“
„Mám.“
„A mohl bys mě vyškrtnout?“
„Mohl.“

„Mami, dneska se mě ptala paní učitelka, jestli mám sourozence.“
„A cos odpověděl?“
„Že jsem jedináček.“
„A co na to učitelka?“
„CHVÁLABOHU!“

Je temný večer. Po hřbitově chodí muž, rozhlíží se, až přijde k jednomu z hrobů a začne z něj odsouvat vodorovnou žulovou desku. Jeho konání vyděsí postarší vdovu, která jde právě kolem: „Haló, pane?! Co to děláte?!“ Muž však pokračuje dál, desku z hrobu už má z poloviny odsunutou. Paní křičí: „Prosím vás, to se nedělá, nechte je odpočívat v pokoji! Proč to děláte?!“ Muž odsune celou desku a z hrobu vyskočí chlapeček a holčička a hned se mu radostně vrhnou ke krku: „Tati, tati!“ Vdova mezitím omdlela. Muž ji pak křísí, a když se probere, vysvětluje jí: „Co se lekáte, paní?! Šli jsme s manželkou do kina, a tak jsme děti dali na večer k našim!“

Když vidím čokoládu, slyším dva hlasy.
První říká: Sněz tu čokoládu.
A druhý:
Ano, slyšel jsi dobře. Sněz tu čokoládu.

Přijde takhle chlápek do baru, na rameni má takovou větší opičku. Objedná si panáka, opička seskočí a začne pobíhat po baru. Vyskočí na pult, sáhne do misky s olivami a pár jich sní, pak se vrhne na plátky citrónu a nakonec vyskočí na kulečníkový stůl a nacpe si do pusy jednu kouli a celou ji spolkne.
Barman nevěřícně zírá a povídá:
„Sakra, člověče, viděl jste to? Ta opice spolkla kulečníkovou kouli!“
„To mě nepřekvapuje,“ odpovídá chlápek, „ten malý mizera sežere
všechno, co mu přijde do ruky. Nebojte, za všechno zaplatím.“
Chlápek dopije, zaplatí drink i všechno ostatní a odejde.
Za čtrnáct dní se v tom baru objeví zase i s tou opičkou. Zase si dá panáka a opička začne běhat po baru. Vyskočí na pult, sebere tam z dortu třešni, strčí si ji do zadku, zas ji vytáhne a sní. Barman je znechucen a říká chlapovi:
„Ta vaše opice si strčila třešeň do zadku, pak ji vytáhla a spolkla.“
„To mě nepřekvapuje. Pořád žere všechno, co mu přijde do ruky, ale
od té doby, co spolkl tu kulečníkovou kouli, si všechno nejdřív změří!“

Poznámka v žákovské knížce: Směje se mi do očí za mými zády.

Co je černé a přiškvařené ke stropu?

Nepříliš dobrý elektrikář.

Pán a paní po několika hodinách namáhavého výstupu vystoupí na vysokou horu s krásným výhledem. Paní se rozhlédne po okolní krajině a řekne: „No jen se podívej, není tam dole krásně?“
A manžel zavrčí: „Tak proč jsme tam nezůstali?“

„Já bych chtěl mít tolik peněz, abych si mohl koupit slona.“ „Na co potřebuješ slona?“ „Já nepotřebuju slona, já potřebuju ty peníze!“

„Můžeš mi říct,“ zlobí se otec, „za co jsi dostal trojku z mravů?“
„Kouřil jsem na záchodě,“ přiznává se Pepíček.
„To mi nepovídej, za to jsem já dostal dvojku!“
„No jo,“ brání se syn, „ale tys určitě nepozvracel učitelku...“

Máma: Pepíčku, co jste dnes probírali ve škole?
Pepíček: Noo, výbušniny!
Máma: Aha, a co budete probírat zítra?
Pepíček: Trosky!

Paní učitelka: Pepíčku, kde leží Zanzibar?
Pepíček: Nevím, ještě jsem malý, abych znal všechny bary.