U silnice mě stopli policajti. Jeden z nich mi povídá: „Papíry.“ Odpověděl jsem mu na to: „Nůžky, vyhrál jsem!“ Nastartoval auto a odjel.

Zřejmě chtějí odvetu, protože mě teď už třičtvrtě hodiny honí.

„Miláčku, co dáme babičce k Vánocům?“
„To nejdražší, co máme ...“
„A to je co?“
„Děti... na hlídání!“

Synek mě vzbudil.
Bál se prý, že ho někdo zabije.
Vzhledem k tomu, že to bylo ve tři ráno, nebyl daleko od pravdy.

Soudce: „Sešli jsme se zde, protože jste ve velké při“
Novinář: „Cože?“
Soudce: „Prostě jsou ve při.“
Noviny: Soudce rozsoudil vepře!

„Teď jsem našel v salátu slimáka! Myla jsi ho vůbec?“
„Proč bych měla mýt slimáka???“

V lékárně: „Ne, pane, když chcete koupit cyankáli, musíte mít recept. Fotografie vaší tchyně nestačí!“

Přijde malinký člověk do knihkupectví a říká: „Dobrý den, máte něco proti diskriminaci malých lidí?“
Prodavačka: „Ano, úplně tam nahoře.“

U zkoušky uklidňuje profesor vystresovaného studenta.
„Pane kolego, buďte klidný. Prostě si představte, že jste v divadle
a jste herec, který odříkává svou roli, a já jsem divák.“
„V tom případě žádám nápovědu.“

Na trhu.
Zákazník: „Prosím vás, je ta mrkev geneticky upravovaná?“
Prodavač: „Proč se ptáte?“
Mrkev: „Jo, proč se ptáte?“

„Ty jsi ke mně milá, jen když potřebuješ peníze!“
„Ale já jsem k tobě přece milá pořád!“
„No právě!“

Moje žena přinesla domů svíčku za litr. Nějakou, co prý hoří podobně jako krb. Dělá zvuk, jako když hoří krb. A po dlouhém hledání vhodného místa ji postavila na náš krb.

Žák stále nemohl pochopit slovo kanibal. Zoufalý učitel položil otázku:
„Kdybys snědl tatínka a maminku, co bys potom byl?“
„Sirotek,“ odpověděl upřímně kluk.

Pohovor u Českých drah:
„Dobrý den, já se hrozně omlouvám za zpoždění...“
„Jste přijat!“

Víte, jaký je nejdelší měsíc v roce?
Měsíc československo-sovětského přátelství!

(Poznámka redakce: Měsíc československo-sovětského přátelství se slavil před rokem 1989 a trval od 7. listopadu do 12. prosince)

Přijde exekutor k bytu a zazvoní.
Z bytu se ozve: „Nejsme doma.“
Exekutor: „No, teď už nejste.“

Dnes jsem začal utíkat před revizorem. Honil mě po celé tramvaji a pak ještě kus po ulici. Když mě nakonec dopadl, moc ho nepotěšilo, že jsem celou tu dobu měl platnou jízdenku.

Jen Chuck Norris dokáže chytit zloděje ještě předtím, než něco ukradnou.

Televize: „Ahoj děti, chtěly byste se podívat do mého klubíku?“
Dítě: „Ne.“
Televize: „Vidím, že ano...“

V pátek večer mě čekal šok. Přijdu utahaný z práce domů, těším se na klidný večer – a ouha, sotva jsem vešel do bytu, klid zmizel. Stačil pouhý pohled: všechna okna otevřená, uvnitř nic, prakticky všechno zmizelo. Hrůza! Skoro se mi chtělo brečet! Jak můžou být lidi tak necitliví, obzvlášť teď před Vánoci? Samozřejmě jsem hned chtěl volat policii, ale rodina mi to zakázala – že prej policajti mají důležitější věci na práci než pátrat po tom, kdo mi vyžral celej adventní kalendář...

Já nemám problémy s jídlem, já mám problémy bez jídla.

Úřad na ochranu osobních údajů udělil loni rekordní pokutu Mikulášům za neoprávněné shromažďování informací o dobrých a špatných činech dětí. Letos budou chodit jen čerti. Budou sbírat souhlasy se zpracováním osobních údajů za účelem posuzování zlobivosti a cílení inzerce. Čerti respektují vaše soukromí! Děti, které nechtějí v pekelné databázi upadnout v zapomnění, musí podepsat úpis krví svého zákonného zástupce.

Protože nemám PC, tak se snažím získat přátele obdobným způsobem jako na Facebooku.
Každý den chodím ven a vyprávím kolemjdoucím, co jsem jedl, jak se cítím, co jsem dělal předchozí noc a co budu dělat zítra večer...
Pak jim rozdávám fotky své rodiny, svého psa a svoje fotky, jak pracuji na zahradě a trávím čas u bazénu...
Také poslouchám jejich rozhovory a říkám jim, že je miluju!
A funguje to... Už mám tři přátele:
Dva policisty a psychiatra.

Někdy mám výčitky, že na své děti křičím.
Pak si vzpomenu, že některá zvířata svá mláďata žerou....
A jsem v klidu!

V domě je zloděj a krade. Najednou slyší z vedlejší místnosti: „Micky tě sleduje, Micky tě sleduje!“ Jde se tam potichu podívat. Uvidí mluvícího papouška. Oddechne si: „To ty jsi Micky!“ Papoušek na to říká: „To ne, já jsem Bart! Micky je ten rotvajler za tebou!“

Tento vtip se vyprávěl v době, kdy průměrný plat v Československu byl asi 2500 Kčs měsíčně, rohlík stál 30 haléřů, litr mléka 2 Kčs a jízdenka na tramvaj 1 Kčs.

To takhle jednou tehdejší předseda vlády Štrougal přišel za prezidentem Husákem a říká mu:
„Poslyš, mě už to nebaví, jak mi lidi pořád nadávaj, že mám tak hrozně velkej plat. Nemohl bych dostat nějakou jinou práci, kde bych měl menší plat než jako předseda vlády?“
Husák mu řekl: „No, měl bych tady jedno volné místo na jednom ministerstvu, asi tak za 10 tisíc měsíčně.“
„No, to je taky docela moc, něco s ještě nižším platem tam nemáš?“
„No, pak bych tady měl jedno místo na jednom generálním ředitelství asi tak za 7 tisíc.“
„No, to je pořád ještě moc. Víš, já bych chtěl něco za takové dva nebo tři tisíce.“
„No jó, ale to bys musel něco umět!“