Všechna zvířátka z lesa se sešla na každoročním sněmu. V čele sněmu předsedá medvěd a povídá:
„Sešlo se mi tu několik stížností na jedno zelené zvířátko, které nás svým kuňkáním každý večer obtěžuje. Jsem si jist, že nemusím přímo jmenovat ono zvířátko a jistě všichni uznáte, že s tím musíme něco udělat...“ Medvěd se odmlčí, ze zadní lavice vstane žabka a kuňkavým hlasem povídá:
„Jasněěě, známeee, krokodýýýl, vyžeňte ho z lesaaa!!!“

Medvěd, který vlastnil les, dal pravidlo, že zvířátka v lese nemůžou kakat. Jednoho dne přišel zajíček, ale hrozně se mu chtělo kakat. Vykakal se, když se nikdo nedíval. Pak ale uviděl, že přichází medvěd. Zajíček přikryl hovínka tlapkou. Medvěd se zeptal: „Ahoj zajíčku! Copak to skrejváš pod tlapkou?“ A zajíček na to: „Aale, jenom motýla.“ „Tak mi ho ukaž!“ Zajíček odkryl hovínka a řekl: „Aaa, odletěl, ale stihl se vykakat!!“

Jsou dvě blechy na zastávce, běží kolem pes a jedna blecha říká:
„Tak ahoj, jede mi autobus.“

Plavou si takhle dva žraloci. Jeden je otec a učí svého syna lovit. Jsou u malé loďky a táta povídá „Hele, dělá se to takhle, obepluješ ho jednou. Chvilku počkáš a potom ho obepluješ po druhé. A potom ho ještě jednou naposled obepluješ a potom ho konečně můžeš sežrat.“ Žralokův syn nechápe, a tak se zeptá „A nemůžu ho jako sežrat hned?“ Táta žralok se znechuceně zatváří a povídá „Ty bys ho snad jedl i s bobkama?!“

Velryba zvaná plejtvák obrovský je největší zvíře na světě. Je to tak velké monstrum, že kdybyste ji položili na fotbalové hřiště, hra by okamžitě skončila a velryba by umřela.

Babička: „No hodnej Baryk, jak nám hezky panáčkuje.“
Děda: „Ale k čertu s tím chlupáčem, zase mi dal mat!“

Proč šnek nemůže utíkat?
Protože by mu vlály oči!

Baví se dvě kamarádky:
„Kdo tě tak pokousal?“
„Můj pes.“
„A jak se ti to stalo?“
„Vrátila jsem se domů od kadeřníka a on mě nepoznal.“

Cvičí stará kočka a vždy, když něco udělá, křupne to v ní. Přijde k ní druhá kočka a říká jí: „Ty ji ale stará!“ Kočka přestane cvičit a říká: „Já nejsem stará, ale křupavá!“

Přijedou manželé z dovolené a zjistí, že jim mluvící papoušek protelefonoval 10 tisíc. Za trest ho přibijí za křídla na zeď. Jak tak visí, dívá se na druhou stranu a tam visí Ježíš na kříži, a tak se ho zeptá: „Hej INRI, jak dlouho tu visíš?“ Ježíš zvedne hlavu a tichým hlasem odpoví: „2000 let.“ Papoušek se vyděsí: „Kam jsi volal?!“

„Až zase budeme mít mladé, musíme něco udělat s jejich výchovou,“ přemýšlí nahlas matka husa.
„A proč?“ zajímá se houser.
„Takhle to dál nejde,“ zní odpověď. „Polovina z nich je v kuchyni pečených vařených.“

Povídá si žába s žábou. První žába: „Je mi špatně.“ A ta druhá: „Nepovídej, no jsi nějak zelená.“

Byl jednou jeden papoušek a ten mluvil velmi sprostě. Jeho pán už nevěděl, co s ním, tak ho dal na chvíli do mrazáku. Po chvíli ho šel zkontrolovat.
A papoušek říká: Omlouvám se za svoje nevhodné chování. Mám jen jednu otázku: Co udělalo to kuře?

2 krávy se spolu baví:
První: „Slez dolů z té vrby, chci nahoru a obě se tam nevejdeme.“
Druhá: „A co tu chceš dělat?“
První: „Jíst švestky.“
Druhá: „Ale tohle je vrba!“
První: „No a švestky mám v ruksaku!!!“

Dva koně se v klidu pasou, když kolem nich proběhne zebra. Jeden z nich to komentuje: „Hele, Karel zase utekl z vězení!“

Potkají se dva psi a jeden druhému říká:
„Kam jdeš?“
„S blechama k veterináři.“
„To je zvláštní, já je mám dva roky a ještě mi neonemocněly!“

Víte, proč nechodí stonožky lyžovat? Protože než by si nasadily lyže na všechny nohy, tak by bylo léto!

Novoroční předsevzetí pejskaře:
Pes nesmí do domu.
Dobře, pes může do domu, ale nesmí do obývacího pokoje.
Může do obývacího pokoje, ale ne na gauč.
Tak na gauč může, ale jen s pokrývkou.
To je jedno, může i bez pokrývky, ale v posteli nebude.
Tak v posteli bude, ale jen když mu to já, jako páníček, dovolím.
Tak i bez dovolení, ale pod peřinou nebude.
Pod peřinou být pes může, ale jen s mým (páníčkovým) souhlasem.

Rozhovor dvou dětí na výletě v lese:
„Mám hlad jako vlk.“
„Jak velký hlad má vlk?“
„To nevím, ale ten, co za tebou slintá a chce tě sežrat, asi velký.“

Dva bobři se potkali v kanadských lesích a ten jeden povídá: „To jsem rád, že tě vidím, povídej, co nového.“
Povykládali si dosytosti, a když se loučili, ptá se ten první: „Tak kdy se zase uvidíme?“
„Co já vím? Možná už za týden na trhu s kožešinami!“

Veverka na začátku zimy louská poslední oříšky, úplně hladová, konečně v teple svého stromu. Zmrzlýma prstama rozlouskne první a jediné, co z něj je, jsou přenádherné stříbrné šaty. Už celkem naštvaná, nervózní z hladu rozlouskne druhý – a jsou z něj ještě krásnější zlaté šaty. „Ale notáák!“ skučí a louská poslední oříšek. Naštvaně ho rozlouskne a vypadnou z něj saténové šaty pošité pravými diamanty. Veverka vyhodí všechny šaty dírou ve stromě, dívá se, jak padají, a naštvaně nadává: „Sakra, tak já už se kvůli tý pitomý pohádce nemůžu ani nažrat!“

Kouzelník pracuje na výletní lodi, a protože se obecenstvo při každé plavbě střídá, může triky opakovat. Ale má to jeden háček. Kapitán má mluvícího papouška, který všechny jeho triky už pochopil, vyrušuje a vždy obecenstvu vše poví. Například: Pozor, má pod stolem schované květiny! Nebo: Vidíte, to není ten samý klobouk! apod. Jednou se loď potopí, ale kouzelník a papoušek se zachrání na kusu dřeva. Oba dva mlčí a dívají se na sebe. Po třech dnech Papoušek prolomí ticho a povídá: OK. Nemůžu na to přijít. Kam jsi tu loď schoval?!

Kapr říká kaprovi: „Hele, Pepo, věříš na život po vánocích?“

Baví se dva kapři:
„Nevíš o něčem k snědku?“
- „Vím, ale má to háček!“

Jde pan Novák kolem zahrady pana Peterky a pan Novák mu povídá: „No to je úchvatné, sousede, váš pes umí hrát šachy.“
Pan Peterka: „Ne, bohužel neumí, už třetí partii prohrál.“