Myš se vrátí z laboratoře do své klece a říká své kamarádce: „Tak jsem si toho doktora Nováka pěkně vycvičila.“
„Opravdu?“
„No jasně, vždycky, když zmáčknu to tlačítko, tak mi přinese jídlo.“

Zajíček a medvěd jedou vlakem. Přichází průvodčí. Medvěd si vzpomněl, že si nekoupil jízdenku. Dohodli se tedy, že zajíček dá medvědovi svůj lístek a medvěd vezme zajíčka do tlapy a vystrčí ho za okno – aby revizor neviděl, že zajíčka drží. Za chvíli dorazí průvodčí do jejich kupé: „Jízdenky, prosím.“

„Tu máte,“ podává medvěd zajíčkův lístek.

„A co to máš, Míšo, za oknem?“

„Ále, vůbec nic!“ povídá medvěd a ukazuje prázdnou tlapu.

Na malý statek přijde návštěvník:
„Dobrý den, chováte prasata?“
„Ano.”
„A čím je krmíte?“
„Čím bychom je krmili? Dáváme jim všechno možné - zbytky, shnilé ovoce.“
„Tak to bude pokuta 5000 korun.“
„Proč?“
„Protože jsem ze Spolku na ochranu zvířat.“
Za pár dní se na statku opět objeví nezvaný host:
„Chováte tu prasata?“
„Ano, chováme.“
„A čím je krmíte?“
„No žena jim vaří vynikající plněné zelí, tvarohový závin, děti jim dávají čokoládu. Nejdřív jedí prasata a my až po nich.“
„Že se nestydíte! To bude pokuta 10000 korun!“
„A proč?“
„Protože jsem z Unicefu. Nemůžeme se dívat na to, jak někdo takhle může plýtvat jídlem, zatímco na světě umírají děti hlady!“
Sedlák zaplatí.
Za pár dní přijde další návštěva:
„Dobrý den! Jsme z ministerstva zemědělství, chováte tu prasata?“
„Chováme.“
„A čím je krmíte?“
„Nekrmíme je. Každé ráno jim dáme stovku, ať si koupí, co chtějí.“

Víte, jak dělá vrána na Titaniku?
Kra! Kra! Kra!

„Kamaráde, mně se zdálo, že jsem doktor Dolittle a umím mluvit se zvířaty...“
„No to je pěkný, ale s tím já ti nepomůžu... Jsem koneckonců jenom obyčejnej pes.“

Vnuk se ptá babičky: „Babi, jsi si jistá, že to nádobí je čisté?“
Babička mu odpovídá: „Ano ano, myla je myčka!“
Den na to se ptá znovu: „Babi, jsi si vážně jistá, že je to čisté?“
Babička: „Vnoučku můj, no jasně že ano! Myla je myčka!“

Uběhlo pár dnů, vnuk se chystá domů a volá: „Babi, ten tvůj pes mě olizuje a skáče na mě, fuuj!“
Babička přiběhne a volá na psa: „Ale fuj! Copa tohle hodný pejsci dělají?! Myčko, k noze!“

Byl den trhu. Vesničan přivedl na tržiště koně na prodej. Několikrát už začal smlouvat o cenu s kupci, když tu náhle přiběhl malý chlapec a vrhl se ke koni.
„Neprodávej ho, tatí, prosím tě, neprodávej ho! Je to náš nejlepší kůň, proč musíš prodat zrovna jeho? Víš, že na ranči dostal první cenu, neprodávej ho, já ho mám rád!“ Chlapec pláče a pláče, ale právě v té chvíli přistoupí kupec, nabídne slušnou cenu a koně si odvede.
Je opět den trhu.Vesničan vyhlédne z okna a vidí kupce, který vede koně a kráčí přímo k jejich domku.
„Co je jednou prodaný, to platí,“ křičí vesničan. „To Jste si měl rozmyslet dřív!“
„Ale prosím vás,“ povídá kupec, „Já vám přece nejdu vracet koně, to já taky vím, že už ho nemůžu vrátit. Já vás jdu jen poprosit, jestli byste mi na dnešek nemoh půjčit vašeho syna!“

V hodině učitelka vykládá látku: „Děti, ví někdo z vás, co je to pštros?”
Ani jeden žák to neví, a tak vysvětluje: „Pštros je taková velká slepice, velká asi jako já.”

Máme my to ale hodného, chytrého psa. Každý den nám nosí noviny – a to jsme si ani žádné nepředplatili! 

Jednou jsem zaparkoval u supermarketu a stáhl jsem okénka, protože se mnou byl můj pes, tak aby měl dost čerstvého vzduchu. Byl roztažený na zadním sedadle a já jsem chtěl mít jistotu, že tam i zůstane. Ustupoval jsem od auta a přísně jsem opakoval: „Zůstaň, slyšíš? Zůstaň.“ Kousek ode mně parkovala nějaká žena a ta se na mě divně podívala a řekla: „Proč nezatáhnete ruční brzdu?“

„Haló, dovolal jsem se do pojišťovny?“
„Ano, dovolal.“
„Jsem pojištěn na srážku se zvířetem?“
„Ano, jste, jaké zvíře jste srazil?“
„Rybu...“

Chcete vědět, jestli vás miluje více vaše žena nebo váš pes? Stačí je oba na pár hodin zavřít do bedny a uvidíte, který z nich vás rád uvidí, až ji otevřete. 

Učí starý šnek mladého přecházet silnici:
„Tak hele, to se prostě plazíš a když vidíš ve svým pruhu v dálce světla, musíš se doplazit přímo mezi ně, pak je všechno v pohodě, jasný?"
Mladý přikývne a starý říká: „No, a teď si to zkus."
Mladý se vydá do silnice, vidí v dálce světla, tak se doplazí mezi ně... křup!
Starý se lekne: „A jéje tříkolka! Tu už jsem tu dlouho neviděl.“

Lojza dal na pole místo strašáka svou tchýni.
Ptáci vrátili úrodu i z minulého roku!

Doktor říká už po několikáté: „Ovečko, řekni ááááá.“
Ovečka řekne: „Béééééééééééé!“

Setkají se dva kluci před školou a ten první povídá: „Prosím tě, kde jsi sehnal tak pěkný kožich?“
Druhý na to odpoví: „Je to jednoduché. Vzal jsem si palici, šel jsem před jeskyni, zavolal jsem hůhů a vylezl medvěd. Praštil jsem ho a stáhl z kůže.“
Druhý den se opět setkají a ten první je celý zasádrovaný a ten druhý se ptá: „Člověče, copak jsi blbnul?“
Ten první opět odpoví: „Udělal jsem to, co jsi mi řekl. Vzal jsem si palici, šel jsem před jeskyni, zavolal jsem hůhů, nazpátek se ozvalo také hůhů a vyjel vlak...“

Pes rozumí zhruba 150 slovům, to je mentální věk tříletého dítěte. Kočka rozumí úplně všemu, ale je jí to jedno. To odpovídá mentálnímu věku padesátiletého ženatého chlapa.

Paní učitelka se ptá dětí: „Jak dělá kočička?“
Přihlásí se Mája a řekne: „mňau“
„Správně, Májo.“
„Jaký zvuk vydává oslík?“
Tentokrát zvedne ruku Tomík a odpoví: „íííááá“
„Ano, Tomíku.“
„Jak dělá myš?“
Teď se hlásí Pepíček a říká: „klik“

Jeden chameleon říká druhému: „Mě to tady už s tebou nebaví. Jdu pryč.“
Druhý řekne: „Počkej, já se změním.“

Malý Pepíček vidí poprvé v životě páva. Strašně se poleká a začne křičet: „Pomóc, babí, ta slepice kvete!“

Jednoho rána se myšce propadne strop v její myší díře a ona si, chudák, neví rady, co s tím. Jak tam tak stojí před svojí zborcenou dírou, přiběhne k ní druhá myška a povídá: „Zkus se zeptat krtka, ten má velkou lopatku, třeba ti ji půjčí.“ Myška poděkuje a jde za krtkem.
100 metrů před krtincem si ale uvědomí jednu věc: „Jak tak znám krtka, tak on není kdovíjak štědrý, třeba mi tu lopatku ani nepůjčí.“ Ale překoná strach a jde dál.
70 metrů před krtincem si zase říká: „On ten krtek je ale opravdu celkem lakomec, ten mi tu lopatku sotva půjčí.“ Ale opět překoná strach a jde dál.
50 metrů před krtincem: „Krtek je opravdu strašný lakomec, ten mi tu lopatku nepůjčí.“ Ale zase se ovládne a jde.
20 metrů před krtincem: „Já toho strašného krťoura nesnáším. Je to příšerný škudlil. Ten mi tu lopatku opravdu nepůjčí.“

Pět minut poté kdosi zaklepe na krtinec. Krtek vykoukne ven. Stojí tam ona myška s packami v bok a povídá: „Tak víš co, ty jeden lakomej krtku? Strč si tu svoji pitomou lopatku za klobouk!“

Baví se dva majitelé psů: „Můj pes, Azor, je strašně inteligentní. Každý den mi kupuje noviny.“
„Já vím, Fousek mi to říkal.“

Včera jsem vylila na svého psa odstraňovač skvrn.
Teď ho nemůžu najít.

„Ztratila jsem psa!“
„Měla by sis dát inzerát do novin.“
„To nemá smysl. Stejně neumí číst.“

V myší škole:
Paní učitelka: „Tak třeba ty, Pepíčku. Jak dlouho žije myš?“
Pepíček: „Nevím, to záleží na kočce, paní učitelko.“